Vegetativní regenerace dřevin
Rozbor principů a příčin vegetativní regenerace dřevin ukazuje, že tento asexuální způsob obnovy je odpovědí rostlin na poškození biomasy – disturbanci, způsobené lidským zásahem nebo přirozeně abiotickými či biotickými činiteli. Dřeviny se výmladky obnovují i v některých přírodních ekosystémech, kde k přirozené disturbanci dochází (např. břehové porosty, suťové lesy, porosty dřevin nad horní hranicí lesa). Na schopnosti dřevin obnovovat se vegetativně je založena existence výmladkových lesů. Pokud je strom skácen a v kořenové soustavě je dosud dostatek zásobních látek, pak je v předjaří vytlačována míza vzhůru, ale přes odumřelá pletiva se nedostane. Zůstává v bazálních částech kmene a navodí vznik kořenových odnoží a pařezových výmladků, schopných samostatného růstu. Nové pupeny a silné, rychle rostoucí prýty vznikají především z povrchových pletiv báze kmene a kořenových náběhů (Maděra & Martínková 2009).
Schopnost tvořit pařezové nebo kořenové výmladky je u jednotlivých druhů dřevin velmi odlišná. Z našich stromovitých dřevin mají velmi dobrou pařezovou výmladnost habr obecný, jilm habrolistý, lípa srdčitá i lípa velkolistá, olše lepkavá a všechny druhy vrb. Dobrou pařezovou výmladností se vyznačují všechny druhy dubů, javor babyka, jilm drsný, olše šedá, jeřáb ptačí, topol černý a topol bílý. K druhům s malou pařezovou výmladností jsou řazeny jasan ztepilý, javor klen a javor mléč, topol osika, nepatrnou pařezovou výmladnost mají buk lesní a bříza bělokorá. Velmi dobrou kořenovou výmladností se vyznačují především topol osika a topol bílý (Svoboda 1952).
Schopnost tvořit pařezové výmladky ubývá s věkem, nejbohatší a nejsilnější výmladky se tvoří u mladých stromů, výmladnost ubývá po zpomalení výškového růstu, zhruba ve 40 letech, závisí také na výmladnosti pařezů. Velmi dlouhé trvání výmladnosti mají duby, dlouhé trvání výmladnosti mají habr, jilm habrolistý a jilm drsný, lípy a vrby, střední trvání javor babyka, olše lepkavá, jeřáb ptačí a topoly. Velmi krátkým trváním výmladnosti se vyznačují buk lesní, jasan ztepilý, javor mléč, javor klen, olše šedá a bříza Pařezové výmladky rostou zpočátku mnohem rychleji než generativně vzniklé semenáčky dřevin, neboť mohou odebírat z pařezů značné množství látek. Tento náskok se vyrovnává až po několika desetiletích, když jsou zásoby pařezu vyčerpány (Svoboda 1952).