Přírodní podmínky pro vznik výmladkových lesů

Jedním z podkladů pro vymezení významných oblastí a lokalit starobylých výmladkových lesů je diferenciace území podle přírodních podmínek pro vznik pařezin. Pro tuto diferenciaci lze využít výsledků geobiocenologické typologie lesa a krajiny (Buček & Lacina 2007). Vznik výmladkových lesů byl podmíněn významným zastoupením tzv. pařezinotvorných druhů dřevin v přirozených lesních porostech, tedy druhů s výbornou výmladnou schopností, především dubů (Quercus spp.) a habru obecného (Carpinus betulus). Možnost vzniku pařezin byla rozhodujícím způsobem ovlivněna vegetační stupňovitostí, vystihující rozdíly zastoupení jednotlivých druhů dřevin stromovitého vzrůstu v přírodních lesích. Podstatně méně ovlivňuje možnost vzniku pařezin příslušnost do trofických a hydrických řad a meziřad.

Pro diferenciaci přírodních podmínek vzniku výmladkových lesů na území ČR byl využít registr biogeografie, který obsahuje informace o zastoupe­ní nadstavbových jednotek geobiocenologického členění krajiny v katastrálních územích České republiky (Buček & Lacina 1988). Registr biogeografie vznikl jako součást ISÚ – Integrovaného informačního systému o území (Kopecká 1994).  Katas­trální území bylo vybráno jako základní prostorová jednotka registru biogeografie především proto, aby bylo možné hodno­tit dynamiku změn v krajině s využitím těch periodicky obno­vovaných databází ISÚ, které charakterizují současný stav a zatížení krajiny (zvláště využití půdního fondu a počet obyvatel). V těchto databázích je základní prostorovou jednotkou katastrální území nebo jiný svázaný prvek územní identifikace. Takto daná výhodná možnost vytváření aplikačních programů, využívajících aktuálních údajů o faktorech působí­cích na krajinu, byla hlavním důvodem použití katastrálních území jako základních prvků registru biogeografie, přičemž přinejmenším vyvážila negativní stránky tohoto prostorového rámce.

Charakter vegetační stupňovitosti v katastrálních úze­mích ČR vystihuje v registru biogeografie 26 kódovacích jednotek, z nichž sedm je homogenních (zahrnuje výskyt pouze jednoho vegetačního stup­ně) a 19 heterogenních. Obsah heterogenních kódů byl vymezen tak, že zahrnuje převládající vegetační stupeň (50 – 70 % plochy katastrálního území) a vegetační stupeň navazující (30 – 50 % plochy katastrálního území), případně i jemnější odlišení zastoupení vegetačních stupňů, především v horských oblastech, pro jejichž katastrální území jsou charakteris­tické kombinace 5. až 8. vegetačního stupně.

Pro diferenciaci přírodních podmínek pro vznik výmladkových lesů byly kódy vegetační stupňovitosti v registru biogeografie rozděleny do 5 kategorií. Kritériem pro vytvoření algoritmu byl rozdílný výskyt edifikátorů přirozených lesních biocenóz s velmi dobrou výmladnou schopností v různých vegetačních stupních. Velmi dobré přírodní podmínky pro vznik pařezin (kat. A) jsou ve vegetačních stupních, kde je dominantní dřevinou přirozených lesních biocenóz dub, tedy v 1. dubovém a 2. bukodubovém vegetačním stupni. Dobré podmínky (kat. B) jsou tam, kde má dub významné zastoupení (3. dubobukový vegetační stupeň). V obou těchto kategoriích je v přirozených lesních biocenózách také významné zastoupení habru. Málo vhodné (kat. C) a nevhodné (kat. D) přírodní podmínky pro vznik pařezin jsou ve vegetačních stupních s dominancí buku, který má podstatně menší výmladnou schopnost. Zcela nevhodné podmínky pro vznik pařezin (kat. E) jsou ve vyšších vegetačních stupních s významným podílem či dominancí jehličnatých dřevin, které nemají schopnost vegetativní regenerace.

Výsledné členění území ČR z hlediska podmínek vzniku výmladkových lesů je znázorněno na mapě v příloze. V Tab. 1 jsou uvedeny údaje o plochách jednotlivých kategorií bez ohledu na současné využití krajiny. Velmi dobré a dobré podmínky pro vznik výmladkových lesů (kategorie A + B) jsou sice takřka na třetině území ČR, ale jedná se o oblasti s velmi malou lesnatostí, výrazně pod celostátním průměrem. V oblasti s velmi dobrými podmínkami pro vznik pařezin (kat. A) je lesnatost pouze 11,85%, v oblastech s dobrými podmínkami (kat. B) činí lesnatost 22,3%.

Tab. 1: Přírodní podmínky pro vznik výmladkových lesů na území ČR.

Pro hledání a vymezení oblastí se starobylými výmladkovými lesy jsou důležitější údaje o plochách lesa v rámci jednotlivých kategorií (Tab. 2). V oblastech s velmi dobrými a dobrými podmínkami pro vznik pařezin (kat. A+B) je plocha současných lesů 416 704 ha (16,26% plochy českých lesů). Je třeba zdůraznit, že ne všechny současné lesní porosty v těchto oblastech jsou výmladkového původu. Vyplývá to i ze srovnání s plochou lesů výmladkového původu v polovině minulého století. V mapě dřevinné skladby lesů (Svoboda & WeingartelL1941) jsou nízké lesy znázorněny na ploše 101 056 ha. K tomuto údaji lze přidat i plochu lesů, označených v mapě jako doubravy (42 771 ha), z nichž mnohé jsou také prokazatelně výmladkového původu.  V 50. letech 20. století činila v českých krajích plocha lesa „výmladkového“ 84 589 ha a lesa „sdruženého“ 52 269 ha, porosty převážně výmladkového původu tedy byly na ploše 136 858 ha (Čermák et al. 1955). Podle lesnické evidence je současná plocha nízkých a středních lesů nepatrná. V roce 2008 bylo do hospodářského tvaru nízkého a středního lesa začleněno pouze 9 000 ha porostní půdy, tj. 0,36% celkové plochy lesů ČR (Ministerstvo zemědělství 2009).

 Tab. 2: Přírodní podmínky pro vznik výmladkových lesů v ČR na ploše současných lesů.

Zajímavé výsledky poskytuje analýza přírodních podmínek pro vznik výmladkových lesů v jednotkách biogeografického členění ČR (Culek 1996). Všechny současné lesy ve všech bioregionech Severopanonské biogeografické podprovincie mají velmi dobré a dobré podmínky pro vznik výmladkových lesů. V Západokarpatské podprovincií se velmi dobré a dobré podmínky v současných lesích vyskytují v 9 z 11 bioregionů a v Hercynské   podprovincií ve 40 ze 70 bioregionů. Největší plocha současných lesů s velmi dobrými a dobrými podmínkami pro vznik pařezin je v následujících bioregionech: Jevišovický (31 580 ha), Cidlinsko-chlumecký (28 741 ha), Mladoboleslavský (25 107 ha), Křivoklátský (24 688 ha), Brněnský (21 580 ha), Hustopečský (16 740 ha), Polabský (16 085 ha) a Ždánicko-litenčický (15 482 ha). Lze předpokládat, že právě v těchto oblastech je soustředěn výskyt lokalit starobylých výmladkových lesů.