Hospodaření výmladkovým způsobem bylo z ekonomických důvodů opouštěno postupně již od počátku 19. století. Poslední pařeziny pak byly převáděny na les vysoký po druhé světové válce. Pokud se tak dělo vyjednocováním výmladkových kmenů, byly výsledkem tzv. nepravé kmenoviny. Tyto porosty se dnes dostávají do mýtného věku a hrozí akutní nebezpečí, že během příštích desetiletí tento fenomén zcela vymizí z české krajiny.
Starobylé výmladkové lesy nejsou společenstva, která by šlo konzervovat a chránit bezzásahovým režimem. Jsou typickými společenstvy spoluvytvářenými činností člověka a silami přírody. Bez opakované těžby výmladkových kmenů výmladkové polykormony postupně stárnou a usychají. Usychající starý strom výmladkového původu zmlazuje samovolně vegetativně jen výjimečně. V posledních letech se však objevují nové vědecké výsledky, které uvádějí, že i staré stromy výmladkového původu, když se pokácejí, neztrácejí schopnost znovu vytvářet výmladky. Matula et al. (2012) zjistili 61,1% schopnost pařezů obrážet u dubu zimního, téměř 100% u lípy malolisté a 93,8% u habru obecného v 90letém porostu. Schopnost vytvářet výmladky se podle autorů studie snižuje s rostoucím obvodem pařezu, u dubu klesá pod 40 % u obvodu 80 cm, ale naopak s obvodem pařezu roste počet výmladků. Kuličková (2016) vytvořila na základě vlastních měřených dat model pravděpodobnosti pařezové výmladnosti podle věku, z kterého vyplývá 90 % a 65 % úspěšnost vytvoření výmladků na pařezech stromů 10 a 110 let starých, úspěšnost obnovy výmladků však zásadně ovlivňuje zvěř. Také Polanský (1956) uvádí, že nejlépe pařezy obrážejí pod clonou mateřského porostu (73,3 %) a nejhůře na holině (49,1 %). Je tedy zřejmé, že péče o starobylé výmladkové lesy může být založena na obnově i starých výmladkových polykormonů.
V posledních letech je evropským trendem obnova výmladkového hospodaření pod tlakem ochrany přírody, která upozorňuje na obrovský význam těchto lesů pro biodiverzitu řady ohrožených druhů. Současně se zvyšující se cenou palivového dříví a tlakem na energetické využívání obnovitelných přírodních zdrojů se stává výmladkové hospodaření ekonomicky zajímavou alternativou i v dnešní moderní době (Kadavý et al. 2011). Přistupuje se tedy postupně ke zpětným převodům na les nízký či střední, jejichž přehled a možnosti podrobně uvádí Kadavý et al. (2011).
V praxi může nastat řada případů, které mohou přístup k obnově a péči o výmladkové lesy a případně o jednotlivé polykormony diferencovat:
- Lokalita starobylých výmladkových lesů je součástí maloplošného chráněného území. Zde je možno zakomponovat zásady péče o výmladkové polykormony, jakož i o evidované přírodní a kulturně historické prvky do plánu péče o MZCHÚ, tak aby nebyly v kolizi s předmětem ochrany, pro který bylo chráněné území vyhlášeno. Vypracování plánu péče o MZCHÚ platného na deset let zajišťuje orgán ochrany přírody příslušný k vyhlášení zvláště chráněného území, např. příslušný krajský úřad, případně správa CHKO, nachází-li se rezervace na jejím území
- Lokalita starobylých výmladkových lesů je součástí velkoplošných chráněných území (zejména I. nebo II. zóny). Také pro velkoplošná chráněná území se vypracovávají plány péče s platností na deset let. Správy národních parků a chráněných krajinných oblastí by tedy při zpracovávání těchto dokumentů měly dbát, aby se v plánu objevily i zásady péče o lokality starobylých výmladkových lesů
- Lokalita starobylých výmladkových lesů je součástí přírodního parku. Přírodní parky vyhlašují krajské úřady a slouží zejména k uchování krajinného rázu. Případný výskyt lokalit starobylých výmladkových lesů rozhodně přispívá k vytváření svérázného krajinného rázu. Pro přírodní parky nejsou zpracovávány žádné plány péče
- Lokalita starobylých výmladkových lesů je vedena jako les ochranný. Ochranné lesy se nacházejí na mimořádně nepříznivých stanovištích. Výmladkové hospodářství zde dříve bylo často praktikováno a jeví se i v současných podmínkách jako vhodné, neboť nedochází při obnově k narušení půdního povrchu. O zařazení do kategorie lesů ochranných rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka nebo z vlastního podnětu
- Lokalita starobylých výmladkových lesů je vedena jako les zvláštního určení. Do kategorie lesů zvláštního určení jsou mimo jiné ze zákona řazeny lesy v národních parcích a národních přírodních rezervacích. Tam, kde veřejný zájem na zlepšení a ochranu životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním, mohou být do kategorie lesů zvláštního určení řazeny také lokality ležící v prvních zónách chráněných krajinných oblastí a lesy v přírodních rezervacích a přírodních památkách. Vhodnou kategorií pro památné pařeziny se jeví lesy zvláštního určení se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou (§8 odst. 2e) zákona 289/95 Sb. o lesích). Vlastník lesa zařazeného do kategorie zvláštního určení je pak osvobozen od daňové povinnosti z této nemovitosti a může požadovat i případnou náhradu újmy. O zařazení do kategorie lesů zvláštního určení rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka nebo z vlastního podnětu
- Lokalita starobylých výmladkových lesů je součástí běžných hospodářských lesů. Hospodaření v hospodářských (produkčních) lesích se řídí lesním hospodářským plánem s platností obvykle na 10 let (nebo lesní hospodářskou osnovou pro majetky menší než 50 ha). Lesní hospodářský plán schvaluje orgán státní správy lesů, v průběhu schvalovacího řízení se k plánu mohou vyjadřovat další příslušné orgány (např. orgány ochrany přírody)
Při jakýchkoliv zásazích (obnovních, výchovných) na lokalitách památných pařezin vedoucích k obnově výmladkového hospodaření je třeba dbát na ochranu jejich kulturně-historických prvků, které nesmí být těžbou, dopravou dříví, ani jinými zásahy poškozeny či narušeny. Je proto třeba na základě výsledků podrobného mapování lokality pečlivě přizpůsobit lesnické technologie, zejména plánovat směr těžby stromů, způsob sortimentace, vyklizování (včetně trasování vyklizovacích linek). V nezbytných případech bude třeba u některých prvků přistoupit i k technické ochraně vedoucí k zamezení jejich přímému poškození.
Hlavní zásady péče o lokality památných pařezin
- Nutný je podrobný průzkum lokality památných pařezin
- Je třeba rozhodnout o návratu (převodu) na nízký či střední tvar lesa v případě, že lokalita je vedena jako les vysoký (většina nepravých kmenovin), případně zachovat kontinuitu nízkého či středního lesa
- V případě výchovných a obnovných zásahů dbát na ochranu evidovaných přírodních a kulturně-historických prvků, zásahy provádět v zimním období
- Speciální péči je třeba věnovat zachovalým výmladkovým polykormonům, které je vhodné vyhlásit za památné stromy či jejich skupiny, což umožní individuální (arboristickou) péči o nejcennější jedince. Obnova starobylých výmladkových polykormonů, z nichž některé mohou být více než 800 let staré (Trochta et al. 2015), je naprosto klíčová. Je zcela nezbytné nejprve prokazatelně zjistit, zda je obnova takovýchto cenných prastarých jedinců vůbec možná, za jakých podmínek, jakým způsobem a s jakým rizikem. Přestože práce (Matula 2012; Kuličková 2016; Polanský 1956) zmiňují relativně vysokou úspěšnost vegetativního zmlazování pařezů stromů i více než 100 let starých, obnovou přestárlých polykormonů se dosud nikdo detailně nezabýval. Podle dosavadních znalostí bude obnova úspěšnější pod clonou mateřského porostu (clonná seč). Nové výmladky zpočátku rostou rychleji, než generativní zmlazení, ale zhruba za 5 let bude potřeba výmladky z často velmi hustého generativního zmlazení uvolňovat, aby nedošlo k jejich přílišnému zastínění a snížení vitality. Nezbytné se také jeví oplocení a jeho důsledná kontrola, jako ochrana proti okusu zvěří
- Podobná je situace s hlavatými a hraničními stromy (často jsou oba typy spojeny). Hlavaté stromy je možno omlazovat radikálním řezem silných větví přímo na hlavě za současného uvolnění stromu, aby měly nové prýty dostatek světla. Hraniční stromy je potřeba včas, třeba i generativně (pokud se nejedná o významné polykormony) obnovovat, aby až starý strom dožije, byla zajištěna náhrada
- Výstavky jsou stromy minimálně o generaci starší než hlavní patro, většinou indikují původně střední les, při případných zpětných převodech na střední les je třeba ponechat dostatečné množství výstavků, pokud možno různého věku. V případě generativní obnovy holou sečí je žádoucí ponechat na pasece výstavky za účelem podpory přirozeného zmlazení a tyto výstavky poté nekácet
- Problematika doupných stromů je řešena ponecháváním několika stromů k úplnému dožití, vlastníku náleží náhrada od orgánu ochrany přírody za způsobenou újmu
- Drobné technické památky (studánky, smírčí kříže, kapličky, hraniční kameny) je třeba individuálně chránit při jakýchkoliv lesnických zásazích, je třeba seznámit personál s jejich existencí a polohou, případně vyhotovit předávací protokol před zásahem a po převzetí práce provést kontrolu stavu technických památek
- Liniové prvky (staré cesty, agrární valy a příkopy, terasy) by také neměly být poškozeny těžbou a pojezdem lesnické techniky ani v příčném ani v podélném profilu
Při obnově porostů, které zasahují do plošných prvků, zejména archeologických nalezišť, by se měly použité technologické postupy konzultovat s místně příslušným muzeem či památkovým úřadem.