Název projektu: Starobylé výmladkové lesy, jejich význam a udržitelnost v kulturní krajině
Doba řešení projektu: 2013-2016
Registrační číslo projektu: DF13P01OVV015
Cíle projektu
Za starobylé výmladkové lesy označujeme lesní porosty výmladkového původu s dlouhodobým kontinuálním vývojem a zachovanými typickými přírodními a kulturně-historickými prvky starých pařezin. Starobylé výmladkové lesy jsou v posledních deseti letech v České republice oceňovány pro jejich význam z hlediska biodiverzity, jejich kulturně-historická hodnota však dosud nebyla soustavně a komplexně hodnocena. Cílem projektu bylo inventarizovat starobylé výmladkové lesy, jako mizející kulturně-historickou památku české krajiny, dále pak analyzovat jejich kulturně historické znaky v souvislosti s hodnotami přírodními a vypracovat metodiku dlouhodobé péče o lokality starobylých výmladkových lesů s cílem jejich trvalého uchování v kulturní krajině.
Stav řešení problematiky v ČR a v zahraničí
Za starobylé výmladkové lesy označujeme lesy výmladkového původu s dlouhodobým kontinuálním vývojem a zachovanými typickými znaky starých pařezin, mezi které patří zejména výmladkové pařezy s výmladky, pařezové hlavy s výmladky, hlavaté stromy, doupné stromy, dendrotelmy, výskyt pravých lesních druhů rostlin, světliny a ekotonová společenstva okrajů, hraniční stromy a historické prvky, např. hraniční příkopy a valy, hraniční kameny, mohyly a sakrální objekty (Buček 2009).
Pařeziny jsou prastarou a památnou formou trvale udržitelného využití krajiny. Počátek využití vegetativní reprodukce dřevin pro vznik lesů výmladkového původu lze umístit na konec mezolitu a počátek neolitu, do období, kdy vznikala a začala se vyvíjet lidmi souvisle osídlená kulturní krajina (Ložek 2011). Pařeziny byly významným prvkem archetypu krajiny pravěkých zemědělců (Gojda 2000) a jejich lokality patří k typickým znakům krajinného rázu starosídelní krajiny. Dodnes zachované lokality starobylých výmladkových lesů jsou proto také významnou kulturně historickou památkou (Buček 2010).
Výmladkovým způsobem, zaměřeným především na produkci palivového dřeva, byla v minulosti obhospodařována většina lesních porostů nížin, teplých pahorkatin a vrchovin na území České republiky. V oblasti pravěké ekumeny byly takto lesy ovlivňovány již od neolitu, v dalších oblastech po celý středověk. Počátek výmladkového hospodaření v evropských lesích již v neolitu dokládají výsledky dendroarcheologického výzkumu (Szabó 2009). Výsledky experimentální archeologie potvrzují, že i kamenné sekery dostačovaly ke kácení lesa (Beranová 1980). Neolitické kamenné sekery byly při kácení dřeva podstatně účinnější než v paleolitu využívané pěstní klíny. Využití kovových nástrojů v době bronzové a železné kácení podstatně zrychlilo (Malina & Malinová 1982). V panonské oblasti Podunají byly výmladkové prýty dřevin např. využívány jako významný stavební materiál pro pletené stavby. Technika vyplétaných budov v Podunají je doložena např. na zobrazení kvádských staveb na triumfálním sloupu Marca Aurelia v Římě (80. léta 2. století), jejichž pláště tvoří husté tyčkoví z vertikálních prutů, provázaných vodorovnými, z proutí pletenými prstenci (Mencl 1980).
K nejstarším historickým dokladům o výmladkových lesích na našem území patří soupis lesů na Mikulovsku a Lednicku z roku 1384 (Nožička 1957). Z údajů v tomto soupisu vyplývá, že pro lichtenštejnské výmladkové lesy bylo tehdy stanoveno sedmileté obmýtí. Pařeziny po celý středověk sloužily především produkci palivového dřeva, ale byly využívány i pro produkci tenkých užitkových sortimentů, dřevěného uhlí, tříslové kůry a pro pastvu dobytka. V nízkých lesích obhospodařovaných výmladkovým způsobem se obmýtí obvykle pohybovalo od 20 do 40 let. Kromě nízkého lesa byl výmladkovým způsobem pěstován i les střední, ve kterém byly v pařezinách ponechávány generativně obnovené výstavky některých dřevin, především dubu, do věku 100-150 i více let.
Díky nižší potřebě palivového dřeva začalo v 19. století postupně docházet k přeměně nízkých a středních lesů výmladkového původu na les vysoký. Pařeziny byly na les vysokokmenný přeměňovány většinou přímým převodem, kdy po vytěžení výmladkového lesa je nový porost založen z jedinců generativního původu, obvykle umělou obnovou. Došlo a dosud tak dochází k zániku typických znaků výmladkového lesa. Při nepřímém převodu jsou postupně probírány pařezové výmladky tak, že na pařezu zůstal jen jeden kmen. Vznikají tak nepravé kmenoviny, které u nás v současné době v lokalitách starobylých lesů výmladkového původu převažují. Tyto porosty jsou v lesnické evidenci řazeny do lesů vysokých. Zatímco ještě v 60. letech 20. století bylo v ČR evidováno zhruba 80 000 ha výmladkových lesů, v roce 1986 bylo do kategorie nízkých lesů zařazeno již jen 11 264 ha a v roce 2008 bylo do nízkého lesa začleněno 7 tisíc ha porostní půdy, tj. 0,27 % celkové plochy lesů a do lesa středního 0,09 % lesů ČR.
Poznatky o vzniku pařezin, působení člověka na složky geobiocenóz pařezin a následky tohoto působení na porostním ovzduší, na půdě, na nedřevinném podrostu, na dřevinném podrostu a na stromové složce lesa shrnuje stať prof. A. Zlatníka z druhé poloviny 50. let 20. století (Zlatník 1957). Celá stať je ovšem zaměřena na přeměny a převody výmladkových lesů. V posledním desetiletí se někteří biologové začali zabývat významem nízkých a středních lesů v ČR pro biodiverzitu krajiny (např. Konvička, Čížek & Beneš 2004, Hédl, Kopecký & Komárek 2010). Pařeziny s dlouhodobým kontinuálním vývojem, které označujeme jako starobylé výmladkové lesy, lze řadit mezi člověkem podmíněná přirozená společenstva (man made natural ecosystems sensu Maarel 1975). Tato společenstva buď vznikla, nebo jsou udržována lidskými zásahy a přitom se vyznačují vysokou druhovou rozmanitostí planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a tedy i vyšší ekologickou stabilitou. Proto jsou lokality starobylých výmladkových lesů ve starosídelní krajině důležitou součástí ekologické sítě (Buček, Drobilová & Friedl 2011).
Pro studium lokalit starobylých výmladkových lesů byl navržen metodický postup komplexního geobiocenologického výzkumu, jehož výsledky by měly být podkladem návrhu péče (Buček 2009). Řada významných lokalit starobylých výmladkových lesů je chráněna v maloplošných i velkoplošných zvláště chráněných územích. Péče o tato území je ovšem soustředěna především na zachování biodiverzity. Kulturně historickým aspektům vzniku, vývoje, stavu a významu lesů výmladkového původu na území ČR nebyla dosud věnována téměř žádná pozornost.
Příkladně je koncepce výzkumu, ochrany a péče o starobylé lesy rozpracována ve Velké Británii (viz např. Peterken 1993; Rackham 2003; Read, Frater & Wright 1999). Kontinuálně se vyvíjející lesy jsou označovány jako ancient forest (woodland), tedy “starobylé lesy (háje)”. Ke starobylým lesům jsou v Británii obvykle řazeny lesní porosty s plochou větší než 2 ha, které jsou nepřetržitě zalesněny nejméně od roku 1600. Mnohé lokality starobylých lesů jsou ovšem zaznamenány již v soupisu pozemků z konce 11. století (tzv. Domesday Book z roku 1086). V letech 1973-1991 proběhla v Británii inventarizace starobylých lesů, spojená s historickým průzkumem a hodnocením stavu lokalit a jejich významu v krajině (Marren 1992). Dlouhodobý výzkum starobylých pařezin umožnil navrhnout soustavu opatření a zásahů, vedoucích k trvalému zachování přírodních i kulturně historických hodnot (viz např. Buckley 1992, Starr 2005).
Řešení projektu
1. etapa (2013-2015)
Cíl etapy: Vymezení významných lokalit starobylých výmladkových lesů (SVL) na území České republiky.
Práce v této etapě byly převážně ukončeny již v roce 2015, kdy byl certifikován soubor 12 map, jejichž souhrnným výsledkem je zejména mapa předpokládaného výskytu starobylých výmladkových lesů podle vytvořeného indexu PAR. V průběhu etapy byly dále realizovány celoplošné terénní inventarizační průzkumy vybraných správních území obcí s rozšířenou působností nebo jejich ucelených částí. Materiály byly v průběhu roku 2016 zpracovávány ve formě souhrnných terénních zpráv včetně fotodokumentace a rukopisů map výskytu starobylých výmladkových lesů ve vybraných územích ORP (obcí s rozšířenou působností).
Seznam ORP s dokončeným terénním průzkumem:
- Bystřice nad Pernštejnem
- Brněnsko (ORP Brno, Šlapanice jih a východ)
- Bučovice
- Hodonín (pouze část vymezená NPR Hodonínská Dúbrava)
- Hustopeče
- Ivančice
- Kladno – pouze část vymezená LP Křivoklátsko
- Kuřim
- Kyjov
- Moravský Krumlov
- Rakovník – pouze část vymezená LP Křivoklátsko
- Tišnov
- Uherský Brod
- Znojmo – pouze část vymezená NP Podyjí
- Jako příklad podrobného mapování významné lokality starobylého výmladkového lesa byla zpracována lokalita Lebeďák (ORP Blansko).
Výstupy etapy:
- soubor 12 certifikovaných map
- článek v impaktovaném časopise (Distribution of ancient coppice woodlands in the Czech Republic – iForest)
- článek v časopise vedeném v databázi SCOPUS (Ancient coppice woodlands in the landscape of the Czech Republic – European Countryside)
- kapitoly v závěrečné monografii
- zprávy z terénních průzkumů vyvěšené na webových stránkách projektu
- výsledky terénních průzkumů byly publikovány i v řadě příspěvků na konferencích.
2. etapa (2014-2016)
Cíl etapy: Analýza přírodních a kulturně historických znaků starobylých výmladkových lesů.
V rámci terénních průzkumů byly dokumentovány jednotlivé přírodní a historické prvky SVL. V lokalitách starobylých výmladkových lesů byly studovány jednotlivé přírodní (dendrotelmy, doupné stromy, ekotonová společenstva okrajů, hlavaté stromy, pravé lesní druhy rostlin, světliny, výmladkové polykormony a výstavky) a historické prvky (archeologické památky, hraniční příkopy a valy, hraniční kameny, hraniční stromy, pověsti, sakrální objekty, staré cesty a stezky, technické objekty /např. milířové plošinky, staré štoly, lůmky, hliniště, pískovny, těžební haldy, lochy, militární zákopy a valy/ a zbytky plužiny).
Dosavadní výzkum lokalit starobylých lesů tak ukazuje, že v některých lokalitách jsou překvapivě hodnotné jak přírodní, tak i historické prvky. Pro hodnocení významu lokalit starobylých pařezin budou mít zřejmě největší význam zachované starobylé výmladkové polykormony, dokládající dlouhodobou kontinuitu výmladkového hospodaření.
Výstupy etapy:
- Databáze, třídění a charakteristiky jednotlivých přírodních a historických prvků SVL, včetně bohaté fotodokumentace, uveřejněné na webových stránkách projektu a v závěrečné monografii.
- Odeslaná do redakce je též publikace zaměřená na výmladkové polykormony a dendrotelmy (Tree shape and form in ancient coppice woodlands – Journal of Landscape Ecology).
- Ve stejném časopise již vyšel článek o výmladkových polykormonech a oklestních stromech ve výtvarném umění (Coppice woods and pollard trees in the visual arts – Journal of Landscape Ecology).
- Článek v recenzovaném časopise (Carex rhizina – Zprávy ČBS) – accepted
- Výsledky terénních průzkumů byly publikovány i v řadě příspěvků na konferencích.
3. etapa (2015-2016)
Cíl etapy: Návrh dlouhodobé péče o lokality starobylých výmladkových lesů.
V průběhu roku 2016 byla zpracována Metodika, která byla v polovině roku předložena k certifikaci. Byly vypracovány dva kladné posudky, po zapracování připomínek recenzentů byla opravená Metodika odeslána v říjnu na MK a stále čekáme na výsledek certifikace.
Zásady ochrany a péče o lokality starobylých výmladkových lesů jsou také součástí závěrečné monografie.
Výstupy etapy:
- Certifikovaná metodika
- Kapitoly v závěrečné monografii