Jako výstavek se označuje jedinec obvykle generativního původu, omezeně vegetativního, záměrně ponechaný na porostní ploše při mýtní těžbě pro semennou obnovu porostu nebo produkci jakostních sortimentů, popřípadě z důvodů estetických, ochrany přírody aj. (Kadavý et al. 2011). Na základě pěstování výstavků bylo založeno výstavkové hospodářství. V rámci tohoto systému se ponechává 10, 20 až 30 vitálních stromů s kvalitními kmeny na hektar, které mají zajistit dostatečnou obnovu (přirozené zmlazení) a v dalším produkčním období poskytnout jakostní sortimenty.
Příklad starého dubového výstavku v mladším okolním porostu
Výstavky ve výmladkových lesích jsou celkem vzácné, protože primárním cílem hospodaření v těchto porostech byla obvykle rychlá rotace dřevní hmoty, tj. krátká doba obmýtí. Z lesnického pohledu se výstavky ponechávaly jako zdroj osiva na vykácených pasekách, ke generativnímu, tedy přirozenému zmlazení daného druhu dřeviny. Výstavek je tedy strom umyslně ponechaný při mýtní těžbě pro jedno nebo několikeré další obmýtí, buď aby poskytl semeno pro další obnovu nebo aby dorostl v porostu mladším o celé obmýtí značných rozměrů, hledaných pro zvláštní využití (Konšel, 1940). Poleno (1994) přidává ještě funkci estetickou, důvod ochrany přírody aj. Tato praxe přetrvává do dnešní doby. Proto řídce zastoupené výstavky mají ve výmladkových lesích i mimo ně zvláštní postavení. Staré exempláře mají veliký a často nedoceněný význam pro biodiverzitu, neboť na rozdíl od okolních stromů jsou mohutnější, starší a dosahují obvykle větších rozměrů než ostatní dřeviny. Jsou vhodné pro hnízdění ptáků, a to nejen těch, kteří žijí v dutinách stromů, ale třeba i dravců, kteří mají z výšky větší přehled. Slouží jako místo úkrytu a rozmnožování některých menších savců. Zejména ve stádiu dospívání, zralosti a rozpadu jsou vhodným médiem pro hmyz i dřevní houby. Staré výstavky jako fungující ekosystémy mohou být zdrojem a základnou pro šíření všech zastoupených druhů do okolních porostů. To samozřejmě může mít na přilehlé porosty pozitivní či negativní vliv.
Výstavky jsou obvykle 2 x starší než ostatní porost, mohou však být i podstatně vyššího věku. Například hraniční stromy, ať již duby nebo buky v nižších polohách a jedle a smrky ve vyšších polohách, hrály v historii vlastnických vztahů významnou roli již od dávných dob. U listnáčů byla často redukována koruna, větve se využívaly jako letnina pro přikrmování dobytka. Vznikly tak hlavové stromy s mohutným kmenem a relativně malou korunou. Tento postup byl obvyklý i na místech, kde původní les byl přeměněn na pastviny a jednotlivé stromy byly ponechány jak pro zvýšení úživnosti daného prostoru, tak pro poskytování stínu v letním období. Typickým příkladem může být krajina jižní Moravy, oblast Lanžhotska, s roztroušenými starými duby.
Výstavky dubů na Pohansku u Břeclavi
V některých případech byly výstavky ponechávány z estetického hlediska, zejména na lesních paloucích nebo na hůře zalesnitelných plochách, kde přispívaly i k přirozenému zmlazení. Výstavky také můžeme najít v břehových porostech, v doprovodných výsadbách kolem komunikací aj., kde kdysi byl také původně pěstován výmladkový les, případně střední les. Dnes, v souvislosti se zachováním biodiverzity v lesích a ochranou přírody v ekosystémovém pojetí je důležité ponechávání živých stromů v porostu, které by byly zanechány přirozeným rozkladným procesům, včetně přirozeným rocesům stárnutí. Tedy vytvoření sítě určitého množství stromů, které by plnily množství environmentálních funkcí až do jejich rozpadu (Vacek et al. 2007).
Možnosti výskytu výstavků ve výmladkových lesích odvisí od způsobu využívání daných porostů a postupu při jejich zakládání. V typických pařezinách výstavky najdeme jen zřídka. V lese středním, kde je kombinováno pařezení (výmladkové hospodářství) s doplňkovou výsadbou ( či náletem) generativních jedinců mají tyto stromy větší uplatnění a opodstatnění. V některých případech došlo k zachování výstavků, vyrostlých i z výmladkových polykormonů. Dnes se již u převážné většiny jedinců těžko určuje jejich původ, tj. zda jsou vegetativního nebo generativního původu.
Při průzkumu lokalit starobylých lesů zjišťujeme u významných výstavků kromě druhu dřeviny i základní dendrometrické údaje:
– průměr kmene ve výši 1,3 m nad zemí (v cm), a to kolmo na osu kmene,
– celkovou výšku (v m),
– výšku nasazení koruny (v m) a průměr koruny (v m) – na základě dvou na sebe kolmých měření, kdy první směr měření je dán nejširší částí koruny.
V případě vícekmenného jedince měříme průměr u všech kmenů.