ORP Tišnov

Základní údaje

Správní obvod ORP Tišnov zahrnuje 59 obcí s 89 katastry. Nachází se na pomezí Brněnské a Českomoravské vrchoviny, v rozmezí nadmořských výšek 236 m (řeka Svratka pod Herolticemi) až  705 m (vrchol Sýkoře v severní části). Do jižní části území zasahuje Brněnská vrchovina geomorfologickým okrskem Zlobice, budovaným biotitickými granity.  Od Českomoravské vrchoviny ji odděluje široká sníženina až pahorkatina Boskovické brázdy (geomorfologické okrsky Tišnovská a Šerkovická kotlina a Žernovnická hrásť), tvořená permokarbonskými horninami – pískovci, prachovci, slepenci a jílovci často načervenalého zbarvení. Na rozsáhlých plochách jsou zde tyto pevné horniny překryty spodnobadenskými vápnitými jíly a pleistocenními sprašemi. Z Tišnovské kotliny vystupují ostrovní kopce, z nichž nejvýznamější je Květnice (470 m), budovaná devonskými vápenci a kvarcity.  Severně od Boskovické brázdy se rozkládá Českomoravská vrchovina, která je zde při svém východním okraji rozčleněna hlubokým údolním zářezem Svratky na členitou Hornosvrateckou vrchovinu (okrsek Sýkořská hornatina) a celkově plošší Křižanovskou vrchovinu (okrsek Deblínská vrchovina). V pestré geologické stavbě se střídají rozmanité ruly (převažuje bítešská ortorula), zajímavé jsou ostrůvky krystalických vápenců.

Celé území patří do mírně teplé klimatické oblasti – nejteplejší jižní část do okrsku MT 11, střední část do okrsků MT 7 a MT 9, severní nejvyšší  část Sýkořské hornatiny do relativně nejchladnějšího okrsku MT 3.

Z hlediska fytogeografického členění se jedná o obvod Českomoravského mezofytika, od jihu sem po Květnici u Tišnova vykliňuje v úzkém pruhu Panonské termofytikum. Podle biogeografického členění je jižní polovina území řazena do bioregionu 1.24 Brněnského, severní část do bioregionu 1.51 Sýkořského, do západní části zasahuje bioregion 1.50 Velkomeziříčský.

Členitému reliéfu, pestré geologické stavbě i rozmanitým klimatickým podmínkám odpovídají i pestré vegetační poměry. Podle mapy přirozené potenciální vegetace ČR (Neuhäuslová, Moravec a kol.1997) patří převážná část správního obvodu ORP Tišnov do černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) s ostrůvky mochnové doubravy (Potentillo albae-Quercetum) a bikové a/nebo jedlové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae). Ve vyšších polohách nastupuje bučina s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), na chudším a kyselejším stanovišti biková bučina (Luzulo-Fagetum). Podrobněji lze potenciální přírodní vegetaci členit v duchu geobiocenologické typizace (Zlatník 1976, Buček a Lacina 1999). Převážná část správního obvodu ORP Tišnov se nachází ve 2. bukodubovém a 3. dubobukovém vegetačním stupni. Vyšší části Sýkořské hornatiny zaujímají společenstva 4. bukového stupně s přechody do 5. jedlobukového stupně. Naopak nejteplejší jižně exponované svahy v jižní části zaujímají společenstva 1. dubového vegetačního stupně. Území patří do všech trofických řad a meziřad, přičemž nejrozšířenější jsou B – mezotrofní, BC –  mezotrofně nitrofilní a BD – mezotrofně bázická. Z hydrických řad  převažuje   řada normální. Správní obvod ORP Tišnov lze diferencovat do více jak 30 skupin typů geobiocénů.

V území směrem od jihu vyznívá řada teplomilných druhů –  z dřevin např. dub pýřitý (Quercus pubescens), mahalebka obecná (Prunus mahaleb) a kalina tušalaj (Viburnum lantana), z bylin např. oman oko Kristovo (Inula oculus-christi),  pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides) a brambořík nachový (Cyclamen purpurascens).  Najdeme zde však i řadu sestupujících druhů vyšších poloh – např. devětsil bílý (Petasites albus), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), dokonce i alpsko-karpatský migrant řeřišnice trojlistá (Cardamine trifolia).

Teplejší jižní část území, v níž se na spraších vyvinuly černozemě, je součástí pravěké ekumeny. Jsou zde nalézány artefakty na sebe navazujících pravěkých kultur od paleolitu přes neolit, eneolit po dobu bronzovou, v níž je zvlášť významně zastoupena kultura lužických popelnicových polí (Belcredi a kol. 1989). Osídlení hornaté severní části probíhalo v průběhu středověké kolonizace a souvisí především se založením kláštera v Doubravníku a kláštera Porta coeli u Tišnova koncem první třetiny 13.století a  hradů Pernštejna a v Lomnici v druhé polovině téhož století. Nejnovější poznatky však napovídají, že alespoň okolí údolí Svratky nad Nedvědicí bylo ovlivněno hledáním a těžbou vzácných kovů již o staletí dříve (Kunčík 2016). Přesto si tato kopcovitá krajina zachovala nadprůměrně vysokou lesnatost s významným zastoupením porostů přirozené listnaté skladby. Jsou zde chráněny v přírodních rezervacích Hrádky,  Nad Horou, Pod Sýkořskou myslivnou, Slunná a Sokolí skála a v přírodních památkách Horní Židovka, Hrušín, Klášterce, Květnice, Luzichová, Míchovec, Svídovec, Sýkoř, Zámecký les v Lomnici a Zlobice. Pro ochranu krajinného rázu malebné zemědělsko-lesní krajiny údolního zářezu Svratky a jeho kopcovitého okolí na sever od Tišnova byl zřízen přírodní park Svratecká hornatina.

Předpoklady výskytu starobylých výmladkových lesů podle indexu PAR byly pro území celého správního obvodu ORP Tišnov klasifikovány jako střední. V jeho jižní části, patřící převážně do 2. bukodubového vegetačního stupně, jsou však zajisté ještě lepší. Roku 1845 bylo v katastrech obcí, zařazených v současnosti pod ORP Tišnov, registrováno 848 ha nízkého (tedy výmladkového) lesa, nejvíce v k.ú. Malhostovice (261,7 ha) a Rašov (260,5 ha). Větší zastoupení měly nízké lesy i v k.ú. Hájek (59,1 ha), Nuzířov  (26,9 ha) a Všechovice (31,8 ha). Kromě katastru Rašova se jedná o teplejší část území 2.bukodubového stupně. Výmladkové porosty byly však roku 1845 evidovány i v katastrech obcí, ležících v nejvyšších polohách Sýkořské hornatiny, zasahujících až do 4. bukového a 5. jedlobukového vegetačního stupně – Brumov (1,6 ha), Osiky (7,4 ha) a Synalov (13,6 ha). Vesnice Brumov pod Sýkořem, jejíž katastr přesahuje nadm.výšku 600 m, má dokonce ve svém obecním znaku trojici výmladkových polykormonů buku.

Právě s ohledem na zjištění výmladkových porostů ve vyšších polohách Sýkořské hornatiny se soustředil výzkum na správním obvodu ORP Tišnov a navazující části ORP Bystřice nad Pernštejnem a ORP Boskovice. Na ORP Tišnov bylo v současnosti zaznamenáno 425 ha lesů výmladkového původu v 90 segmentech o velikosti 0,1 až 40,0 ha. Většina segmentů byla zařazena  do kategorie C- nepravé kmenoviny a B – starobylé pařeziny, do kategorie A  – významné starobylé pařeziny patří jen některé segmenty v PP Květnice. Výmladkového původu jsou v území ORP Tišnov nejen duby (Quercus spp.) a habr (Carpinus betulus), ale i buk (Fagus sylvatica),  javor babyka (Acer campestris) a javor klen (Acer pseudoplatanus), v jediném případě – na Květnici u Tišnova – byl zjištěn i výmladkový jeřáb břek (Sorbus torminalis). Z keřů vytvářejí mnohakmenné polykormony dřín jarní (Cornus mas) a líska obecná (Corylus avellana). Za unikátní zde lze považovat výskyt habrových hájků výmladkového původu, které  vystupují v Sýkořské hornatině až do nadm.výšky 650 m.

 

Přehled a charakteristika  vymezených segmentů původem výmladkových porostů

 

 

Úsušský kopec (4,5 ha)

Široce klenuté vrcholové temeno Úsušského kopce (509 m) v Deblínské vrchovině na k.ú. Deblín. Horní etáž tvoří buk s borovicí lesní, nesouvislou spodní etáž  výmladkový habr, při okrajích i dub zimní. Pěkné výstavky starých buků, ojediněle s drobnými dutinami. V bylinném podrostu bika hajní (Luzula luzuloides), borůvka (Vaccinium myrtillus), svízel vonný (Galium odoratum), svízel okrouhlolistý (Galium rotundifolium) aj. Na styku lesa s  polní cestou je vytvořen mezofilní ekoton s dominantním černýšem hajním (Melampyrum nemorosum). Porost patří do dubových bučin (Querci-fageta), má charakter lesa středního, místy nepravých kmenovin C1.

Květnice u Tišnova

Výrazný kopec (470 m) vystupující z ploché Tišnovské kotliny je budovaný devonskými vápenci a kvarcity. Významné mineralogické naleziště (ametyst, křišťál, kalcit aj.), soustavy středověkých i novodobých štol po těžbě rozmanitých rud a barytu, ve vápencové části jeskyně (Tišnovský kras). Díky svému tajemnému podzemí je hora opředena pověstmi. Přírodní památka (dříve státní přírodní rezervace) o ploše 127,37 ha je zároveň evropsky významnou lokalitou soustavy NATURA 2000 a regionálním biocentrem ÚSES.

Svahy jižních expozic byly v minulosti odlesněny a sloužily jako pastviny s jednotlivě rozptýlenými dřevinami. K jejich znovuzalesnění došlo až v poslední třetině 19.století. Na ostatních expozicích se lesní porosty uchovaly zřejmě trvale, i ty však byly místy postiženy těžbou nerostů. V současnosti je celá Květnice pokryta rozmanitými lesními a lesostepními porosty přirozené i silně změněné dřevinné skladby. Setkáme se zde s rozmanitými společenstvy 1. dubového, 2. bukodubového a 3. dubobukového vegetačního stupně a různých trofických kategorií v rozmezí oligotrofní řady A až bázické řady D, která byla  diferencována  do 20 skupin typů geobiocénů (Lacina 2003). Na Květnici bylo vymezeno 8 segmentů původem výmladkových porostů o celkové ploše cca 23 ha. Jednotlivé výmladkové polykormony zejména buku a javorů babyky a klenu se zde roztroušeně vyskytují i mimo tyto segmenty.

Segmenty Květnice 1, 4 a 7 jsou ukázkami původem výmladkových porostů zakrslých dřínových doubrav (Corni-querceta petraeae-pubescentis humilia  inferiora et superiora) na mělkých rendzinách na devonských vápencích. Významně jsou zde zastoupeny polykormony dubu pýřitého (Quercus pubescens), dubu mnohoplodého (Quercus polycarpa), habru (Carpinus betulus) a dřínu (Cornus mas), při okrajích i buku (Fagus sylvatica) a javoru babyky (Acer campestre), v jediném případě (segment č.4) byl zaznamenán i výmladkový jeřáb břek (Sorbus torminalis). Roztroušeně se zde vyskytují výstavky starých buků a borovic lesních (Pinus sylvestris), dendrotelmy jsou jen ojedinělé. Porosty zakrslého vzrůstu jsou přirozeně rozvolněné, na světlinách (lesostepních polankách) roste řada vzácných xerotermofytů – kavyly (Stipa pulcherrima, Stipa capillata), oman oko Kristovo (Inula oculus- christi), zvonek boloňský (Campanula bononiensis) aj., žijí zde vzácní teplomilní živočichové – kudlanka nábožná (Mantis religiosa), mandelinka tolitová (Chrysochus asclepiadeus), pavouk stepník moravský (Eresus moravicus), plž žitovka obilná (Granaria frumentum) aj. Jako jedny z mála na území ORP Tišnov byly tyto segmenty zařazeny do kategorie významných starobylých pařezin (A2, A3).

Segmenty Květnice 2, 3 a 8 představují původem výmladkové porosty na silně kyselých a chudých půdách na kvarcitech. Patří do skupin typů geobiocénů doubravy s bukem (Querceta faginea) a dubobučiny (Fageta quercina). Převládající dřevinou je dub zimní (Quercus petraea agg.), přidružují se buk a habr. Tyto porosty byly z větší části v minulosti vyjednocené, polykormony včech tří uvedených dřevin se vyskytují jen roztroušeně ve svazcích po dvou až čtyřech, ojedinělé zde jsou i dendrotelmy. Na rozdíl od porostů na vápencích jsou tyto nepravé kmenoviny (C) druhově chudé, podrost tvoří jen několik acidofilních druhů – borůvka (Vaccinium myrtillus), bika hajní (Luzula luzuloides), kostřava ovčí (Festuca ovina), bělomech sivý (Leucobryum glaucum) aj.

Segmenty Květnice 5 a 6  se nacházejí na vápencových svazích stinných expozic a patří do holých bučin (Fageta paupera inferiora) a dealpinských dubových bučin (Querci-fageta dealpina) ve 3.dubobukovém vegetačním stupni. Jedná se o téměř 150leté porosty buku, na vápencových   skalách a sutích s příměsí lípy srdčité (Tilia cordata), dubů (Quercus spp.),  jeřábu břeku (Sorbus torminalis) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Výmladkové polykormony buku (ve svazcích po 2 až 3) stejně jako dendrotelmy jsou zde jen ojedinělé. Díky mohutnějšímu vzrůstu buku jsou zde relativně četnější doupné stromy, v nichž bylo v minulosti zjištěno hnízdění datla černého (Dryocopus martius), holuba doupňáka (Columba oenas) a puštíka obecného (Strix aluco).Podrost zapojených bučin je jen sporadický, roztroušeně zde rostou např. jaterník podléška (Hepatica nobilis), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) a oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum). Na vápencových skalkách jsou světliny s dominantní vápencovou trávou pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea).V této části Květnice se nachází systém štol i vchod do Královy jeskyně – zatím největších objevených podzemních prostorů Tišnovskéhío krasu. Rozlehlejší segment č.6 patří do nepravých kmenovin (C1), menší segment na skalním vápencovém hřbetu s převahou polykormonů patří do významných starobylých pařezin (A2).

 

 

 

Střemchov (cca 11 ha)

Strmé kamenité až skalnaté svahy jižních expozic údolního zářezu Loučky, v nadm.výšce 280-360 m, na k.ú. Dolní Loučky. Na vrcholovém hřbetu jsou příkopy a zbytky hradeb středověkého hradu Loučky (místně zvaného Střemchov), o němž je první písemná zmínka r.1278. Známá je pověst „Jak Žižka dobyl hradu Střemchova“. Zřícenina i svahy pod ní jsou  souvisle zalesněny listnatými porosty habru a buku, příměs tvoří lípa srdčitá, javor babyka a akát. Všechny uvedené dřeviny zde vytvářejí výmladkové polykormony, které se však vyskytují jen roztroušeně, převažují jedinci semenného původu a vyjednocené z výmladků. Zejména kolem zříceniny jsou pěkné bukové výstavky, částečně i s drobnými dutinami.V druhově rozmanitém bylinném podrostu rostou některé teplomilné druhy – tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), i běžné lesní druhy – svízel vonný (Galium odoratum), lipnice hajní (Poa nemoralis) aj. Na sutích je hojný vlaštovičník větší (Chelidonium majus) a invazní neofyt netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Porosty lze zařadit do více skupin typů geobiocénů 2. a 3. vegetačního stupně – zakrslých doubrav (Querceta humilia superiora),  javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) aj. Patří do nepravých kmenovin C1.

Paní hora  (cca 18 ha)

Strmé svahy jihozápadní až severovýchodní expozice s vystupujícími slepencovými skalkami k potoku Lubě, v nadm.výšce 300-390 m, při okraji Žernovnické hrásti; k.ú. Malhostovice. Mozaika rozmanitých porostů. Na svazích a hřbetu s hlubšími půdami převládá směs dubu zimního, habru a buku částečně výmladkového původu, ale polykormony byly v minulosti vyjednoceny. Jsou tu i staré výstavky buku s dutinami – v květnu 2015 zde byl zaznamenán puštík obecný (Strix aluco). Bylinné patro těchto porostů tvoří strdivka jednokvětá (Melica uniflora), lipnice hajní (Poa nemoralis), svízel vonný (Galium odoratum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), sasanka hajní (Anemone nemorosa) aj., na bázích svahů i samorostlík klasnatý (Actaea spicata), jaterník podléška (Hepatica nobilis), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), zapalice žluťucholistá (Isopyrum thalictroides) aj. Na mělkých půdách kolem skalek jsou mezernaté porosty zakrslých dubů zimních, habrů a lípy malolisté, přičemž převládají výmladkové polykormony těchto dřevin. Zejména ve světlinách je zde velmi bohaté bylinné patro, v němž kromě běžných hájových druhů najdeme i vzácnější druhy teplomilné, vápnomilné a dealpinské. Rostou zde např. Válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), kostřava  walliská (Festuca valesiaca), pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), jetel podhorní (Trifolium alpestre), oman srstnatý (Inula hirta), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum) aj. Lokalita patří do 1. až 3. vegetačního stupně, skupin typů geobiocénů zakrslé doubravy (Querceta humilia), typické bukové doubravy (Fagi-querceta typica) a javorové dubové bučiny (Querci-fageta aceris). Převládají zde nepravé kmenoviny C1.

Jezevčí mez (0,4 ha)

Strmá mez jižní expozice na hlinitých sedimentech s příměsí spraší, v nadm.výšce 320 m, na pomezí Sýkořské hornatiny a  Boskovické brázdy; k.ú. Lomnička. Uprostřed polí zde roste výmladkový  babykový porost s polykormony až o 10 kmenech (výčetní průměr 8 až 30 cm). Keřové patro tvoří líska a hloh,  v bylinném patře rostou lipnice hajní (Poa nemoralis), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides), orsej jarní (Ficaria verna), česnek planý (Allium oleraceum) aj. Jsou zde jezevčí nory. Babykový hájek patří do starobylých pařezin B2, je na stanovišti lipových bukových doubrav (Fagi-querceta tiliae).

 

Za Močáry (0,3 ha)

Strmý skalnatý svah jihovýchodní expozice k nivě potoka Lomničky, v nadm.výšce 320 m, na pomezí Sýkořské hornatiny a Boskovické brázdy; k.ú. Železné u Tišnova. Habrový hájek s příměsí babyky v horní  části. Roztroušeně výmladkové polykormony habru po 3-6 kmíncích (výčetní průměr 5 až 30 cm). V podrostu s nízkou pokryvností lipnice hajní (Poa nemoralis), bika hajní (Luzula luzuloides), silenka nicí (Silene nutans) aj. Starobylá pařezina B3 na stanovišti bukových doubrav (Fagi-querceta) ve 2. vegetačním stupni.

Svídovec

Segment Svídovec (4,0 ha) zaujímá jižní polovinu lesní části stejnojmenné přírodní památky na k.ú.Rohozec. Jedná se o strmé svahy západní až jihozápadní expozice k Jamenskému potoku, v nadm.výšce 360-425 m, tvořené zčásti vápencem, zčásti rulami. Lokalita leží při jihovýchodním okraji Sýkořské hornatiny  v blízkosti jejího styku s  Žernovnickou hrástí. Při horním okraji svahů jsou patrné agrární terasy. Zejména v této části převládají habrové polykormony s příměsí babyky a dubu zimního – ten zde roste i ve formě vtroušených výstavků. Vápencové svahy jsou kryty – zřejmě kontinuálně – bukovým porostem. V horní části na styku se zemědělskými pozemky byly buky rovněž vyřezávány, takže se zde vyskytují jejich výmladkové polykormony (až 12 kmenů ve svazku). V druhově bohatém bylinném podrostu rostou sveřep Benekenův  (Bromus benekenii), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), jaterník podléška (Hepatica nobilis),  svízel vonný (Galium odoratum) aj., na vápenci i vzácné vstavačovité druhy okrotice bílá a okrotice červená (Cephalanthera damasonium a Cephalanthera rubra). Na styku lesa s vápencovými travinnobylinnými lady je místy vytvořen pěkný xerotermofilní ekoton a medovníkem meduňkolistým (Melittis melissophyllum), hlaváčem žlutavým (Scabiosa ochroleuca) aj. Segment patří do 2. a 3. vegetačního stupně, skupin typů geobiocénů typické bukové doubravy (Fagi-querceta typica) a holé bučiny (Fageta paupera inferiora). Přísluší do starobylých pařezin B2.

Jahodná

Souvislé porosty s převahou dubu zimního na strmých svazích jižní až jihozápadní expozice do nivy Svratky při jižním okraji Sýkořské hornatiny, v nadm.výšce 280-460 m, na k.ú. Štěpánovice. K roku 1845 je na katastru Štěpánovic uváděno jen 6,60 ha nízkého lesa.

V rozlehlém segmentu Jahodná 1 (cca 80 ha) jsou výmladkové polykormony dubu zimního roztroušeny, častěji se vyskytují při porostním okraji podél cesty, kde jsou i ojedinělé dendrotelmy. Přimíšenými dřevinami jsou habr, lípa srdčitá, buk a jeřáb břek, v keřovém patře roztroušeně roste dřín. V druhově bohatém bylinném podrostu s převahou trav strdivky jednokvěté (Melica uniflora) a lipnice hajní (Poa nemoralis) roste řada běžných i vzácnějších bylin – svízel vonný (Galium odoratum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), konvalinka vonná (Convallaria majalis), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), brambořík nachový (Cyclamen purpurascens), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), jaterník podléška (Hepatica nobilis) aj. Porosty patří do 2. až 3. vegetačního stupně, skupin typů geobiocénů typické bukové doubravy (Fagi-querceta typica), typické a javorové dubové bučiny (Querci-fageta typica a Querci fageta aceris), řadíme jej do nepravých kmenovin C1.

Segment Jahodná 2 (7,0 ha)  je rovněž s převahou dubu zimního s příměsí habru a lípy srdčité. Výmladkové polykormony (po 2-3 kmenech) jsou roztroušeny mezi vyjednocenými stromy. Vzácně se zde v dubech vyskytují  dendrotelmy. V přilehlé rokli jsou mohutné výstavky starých buků s dutinami. V bylinném podrostu je dominantní bika hajní (Luzula luzuloides), přidružují se kručinka barvířská (Genista tinctoria), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora), smolnička obecná (Lychnis viscaria), rozrazil lékařský (Veronica officinalis) aj., hojné jsou acidofilní mechorosty. Porost patří do bukových doubrav (Fagi-querceta) s přechody do zakrslých doubrav (Querceta humilia superiora) ze 2. vegetačního stupně a je nepravou kmenovinou C1.

Pod Babylonem (2,0 ha)

Strmý, celkově široce vypuklý skalnatý (bítešská ortorula) svah od Kalského Babylonu do nivy Svratky, v nadm.výšce 310-400 m, na k.ú. Borač. Suťový porost jasanu ztepilého, lípy srdčité  a dubu zimního, s keřovým patrem brslenu bradavičnatého a dřínu. Bylinný podrost tvoří nitrofilní druhy bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), krabilice mámivá (Chaerophyllum temulum), kakost smrdutý (Geranium robertianum), v časném jarním aspektu je hojná sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) a jaterník podléška (Hepatica nobilis). Roztroušené výmladkové polykormony zde vytváří zejména jasan ztepilý (svazky po 2-3 kmenech). Popisované lesní společenstvo  patří do lipových javořin (Tili-acereta) ze 3. vegetačního stupně a do nepravých kmenovin C2.

Podolské stráně (cca 8,0 ha)

Strmé svahy jihozápadní expozice k nivě Svratky, v nadm.výšce 280-340 m, na k.ú. Podolí u Borače. Řada agrárních teras a kamenic svědčí o dřívějším zemědělskémvyužití. V současných porostech převládá habr s významným podílem výmladkových polykormonů, přimíšeny jsou dub zimní, javor babyka a lípa srdčitá. Staré košaté babyky nasvědčují, že kdysi vyrůstaly jako solitery uprostřed pastvin a políček. Místy je hojný výmladkový myrobalán. Z lesních druhů se v podrostu vyskytují např. kopytník evropský (Asarum europaeum), břečťan popínavý (Hedera helix) a sveřep Benekenův (Bromus benekenii). Ve světlinách a ekotonech rostou heliofilní druhy – např. mateřídouška vejčitá        (Thymus pulegioides), mochna jarní (Potentilla tabernaemontani) a voskovka menší  (Cerinthe minor). Lokalita je spjata s literárním dílem podolského rodáka Josefa Uhra (1880 až 1908), který v knihách „Dětství“ a „Kapitoly o lidech kočovných“ vylíčil život zdejších chudých zemědělců a tkalců na přelomu 19. a 20.století. Segment patří do skupiny typů geobiocénů typické bukové doubravy (Fagi-querceta typica) ze 2. vegetačního stupně a do starobylých pařezin B3.

Brusná

Na katastru Brusné při jižním okraji Sýkořské hornatiny bylo v rozmezí nadm.výšek 400 až 545 m vymezeno 9 segmentů (Brusná 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9) o velikosti 0,1 až 4,0 ha, s celkovou plochou 18,4 ha. Roku 1845 zde bylo evidováno jen 1,15 ha nízkého lesa, ale také 15,85 ha křovin, z nichž mohly současné výmladkové porosty také vzniknout. Vymezené segmenty se totiž vesměs nalézají mimo souvislý lesní komplex, jsou rozptýleny v trvalých travních porostech a polích. O tom, že byly v minulosti z části zemědělskými pozemky dodnes svědčí četné kamenice i zbytky agrárních teras. Většina segmentů patří do javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) ze 3. vegetačního stupně, na jižních expozicích do typických bukových doubrav (Fagi-querceta typica) ze 2. vegetačního stupně. Kromě segmentu Brusná 3, který je převážně bukový, je hlavní dřevinou habr, přidružují se dub zimní a javor babyka. Výmladkové polykormony, zejména při okrajích lesíků, vytváří habr, méně často i ostatní jmenované dřeviny. Menší dendrotelmy byly zjištěny v habrech pouze ojediněle v segmentech Brusná 1, 2 a 3. Roztroušené výstavky buku a dubu zimního jsou místy doupné. V segmentu Brusná 5 byl zaznamenán doupný dub zimní s hnízdícím špačkem obecným (Sturnus vulgaris). V bylinném podrostu se ve většině segmentů vyskytují např. lipnice hajní (Poa nemoralis), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), svízel vonný (Galium odoratum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kopytník evropský (Asarum europaeum). Typický druh dubohabřin jaterník podléška (Hepatica nobilis) byl zaznamenán pouze v segmentu Brusná 1.

Na styku listnatých lesíků s trvalými travními porosty jsou vytvořeny jen nevýrazné ekotony. Zajímavější ekoton je při západním okraji segmentu Brusná 2, kde na okrajové kamenici roste např. kručinka barvířská (Genista tinctoria) a je vytvořený nesouvislý plášť habru, dubu a babyky, zkousaný zvěří.

Převaha výmladkových habrů byla zaznamenána pouze v segmentech Brusná 2, 4 a 9, které byly zařazeny do kategorie starobylých pařezin (B2 a B3). Ostatní segmenty jsou nepravými kmenovinami (C1, C2, C3) s přechody k lesu střednímu.

Lomnice

Starobylé městečko v Sýkořské hornatině s renesančním zámkem na místě gotického hradu a s barokní synagogou je obklopeno malebnou zemědělsko-lesní krajinou. Pozoruhodné je, že k roku  1845 nejsou z katastru Lomnice uváděny žádné nízké lesy, ani křoviny. V současnosti zde byly vymezeny 4 segmenty původem výmladkových porostů o celkové ploše cca 7 ha.

Lomnice 1 – Šibeniční horka (0,8 ha). Od 17.století do roku 1748 měla Lomnice hrdelní právo. Šibenice, jejíž kamenné základy byly objeveny roku 2015 (Unger a kol. 2016), stávala na holém návrší (415 m) jižně od městečka. V současnosti je zde habrový porost s příměsí dubu zimního, s výmladkovými polykormony vesměs již jen  při okrajích, kam byly vynášeny kameny z okolních polí. Poblíž základů šibenice je ojedinělý výstavek cca 100letého buku. Druhově bohatý bylinný podrost tvoří lipnice hajní (Poa nemoralis), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), břečtan popínavý (Hedera helix), konvalinka vonná (Convallaria majalis),  kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), jaterník podléška (Hepatica nobilis) aj. Jak dřevinné, tak i bylinné patro tohoto segmentu svědčí o rychlé spontánní obnově hájového společenstva, a to díky blízkosti trvale zachovaného podobného lesa na Luzichové. Segment patří  do javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) ze 3. vegetačního stupně a do nepravých kmenovin C1. V úzkém mezofilním ekotonu rostou konvalinka vonná (Convallaria majalis), černýš hajní (Melampyrum nemorum), ruderální svízel přítula (Galium aparine) aj.

Segment Lomnice 2 (2,0 ha) je blízko Šibeniční horky na hřbetu Luzichové v nadm. výšce 410 m. Leží při okraji přírodní památky Luzichová. Porost tvoří habr výmladkového původu, ale polykormony jsou zde již jen výjimečné. V bylinném patře je dominantní strdivka jednokvětá (Melica uniflora). V ekotonu je nápadný janovec metlatý (Sarothamnus scoparius). Porost je nepravou kmenovinou C3 a patří do typických a javorových dubových bučin (Querci-fageta typica,  Querci-fageta aceris).

Segment Lomnice 3 (0,5 ha) se nachází v údolní poloze s drobným potůčkem v nadm.výšce  390-400 m. V minulosti se zde větvily polní cesty, jejichž břehy byly zčásti zpevněny zídkami z rovnaného rulového kamení. Kolem cest jsou dodnes vyřezávané výmladkové habry, buky a babyky.

Segment Lomnice 4 (4,0 ha) je lokalizován na svahy jižní až západní expozice v nadm.výšce 400-460 m při okraji souvislejšího lesního komplexu. Jedná se o borový porost se spodní etáží dubu zimního, habru a buku, vesměs výmladkového původu. Porost patří do skupiny typů geobiocénů typické bukové doubravy (Fagi-querceta typica), má charakter lesa středního. V subxerotermofilním ekotonu je nápadná vikev tenkolistá (Vicia tenuifolia).

 

Veselí u Lomnice

Segment Veselí 1 (2,5 ha) zaujímá široce klenutý místy kamenitý hřbet a horní části svahů severovýchodní až východní expozice v nadm.výšce 520-540 m v jihozápadní části Sýkořské hornatiny. Podél cesty při horním okraji je pěkná rovnaná zídka z plochého rulového kamení, typická pro tuto oblast. Nízká a netvárná habrová pařezina s příměsí babyky, výmladkové polykormony až po 10 kmíncích.  V druhově bohatém bylinném podrostu je v jarním aspektu dominantní dymnivka dutá (Corydalis cava), později pitulník horský (Galeobdolon montanum),  svízel vonný (Galium odoratum) a konvalinka vonná (Convallaria majalis). Dále zde rostou česnáček lékařský (Alliaria petiolata), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), podbílek šupinatý (Lathraea squamaria) aj. V nesouvislém ekotonu se v keřovém patře objevuje dřín (Cornus mas).  Porost patří do javorových dubových bučin a lipových javořin (Querci-fageta aceris a Tili-acereta) ve 3. vegetačním stupni, řadíme jej do starobylých pařezin B3.

Segment Veselí 2 (0,8 ha) je součástí přírodní památky Veselská lada. Na široce klenutém hřbetu s dalekými výhledy do malebné krajiny přírodního parku Svratecká hornatina, v nadm.výšce 550 m,  jsou na kamenicích podél cest široké dřevinné linie výmladkových habrů a babyk. Obdobný charakter má i segment Veselí 3 (0,5 ha). Oba segmenty řadíme do starobylých pařezin B3, zaujímají stanoviště javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) ve 3. vegetačním stupni.

Rašov

Mírně zvlněné náhorní plošiny v jihovýchodní části Sýkořské hornatiny, se strmými svahy do údolního zářezu Besénku a jeho přítoku. Pozoruhodné je, že k roku 1845 bylo na k.ú. Rašov uváděno 260,49 ha nízkého lesa, kdežto v současnosti zde najdeme jen 2 malé segmenty původem výmladkových porostů.

Rašov 1 – Bulová (0,6 ha). Široce klenutý vrcholový hřbítek (545 m) s hojnými kamenicemi při okrajích. Výmladkový porost habru s příměsí břízy a třesně ptačí, převládají habrové polykormony nad roztroušenými staršími habry zřejmě semenného původu. Absence lesních druhů v bylinném podrostu napovídá, že zde do nedávna bývala pastvina s jednotlivě roztroušenými stromy. Současný porost je na stanovišti typických dubových bučin (Querci-fageta typica) a patří do (starobylých) pařezin B3.

Rašov 2 – Crhová (3,0 ha). Balvanitý, místy skalnatý hřbítek  s četnými kamenicemi při okraji rozlehlejšího lesního komplexu nad údolním zářezem Besénku, v nadm. výšce 520-541,5 m. Listnatý porost tovří směs habru, dubu zimního a buku, vtroušeny jsou i javory klen a babyka a jasan ztepilý. Převládají stromy semenného původu nad habrovými polykormony ve spodní etáži. Bylinný podrost tvoří strdivka jednokvětá (Melica uniflora), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), kopytník evropský (Asarum europaeum), svízel vonný (Galium odoratum), břečťan popínavý (Hedera helix) aj. Porost patří do javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) a do nepravých kmenovin C2 s přechody do lesa středního.

V blízkosti  Crhové, již na k.ú. Lomnice, je uprostřed cca 50letého převážně jasanového porostu mohutný dutý, ale dosud částečně živý dub zimní (Quercus petraea), zvaný Žižkův dub. Má výčetní obvod 520 cm (při zemi 640 cm) a jeho stáří lze odhadnout na 500 let. Jedná se o oklestní strom, který kdysi vyrůstal jako soliter ve světlině panské obory.

Drahonín

Ve vrchovinné krajině jsou souvislejší lesy zachovány na strmých svazích  údolního zářezu řeky Loučky, na mírně zvlněných náhorních pláních jsou rozptýleny v zemědělsky obhospodařovaném území jen drobné lesíky. K roku 1845 nejsou na k.ú. Drahonín nízké lesy zaznamenány, vyskytovaly se zde však  na malé ploše (1,71 ha) křoviny. V současných lesních porostech byly vymezeny 3 segmenty původem výmladkových porostů.

Segmenty Drahonín 1 a 2 jsou drobné převážně habrové hájky o výměře 0,3 a 2,0 ha, izolované v polích a pastvinách v nadm.výšce 540-560 m. V reliéfu jsou zřetelné zbytky plužiny – meze a kamenice, přes segment Drahonín 1 vede stará úvozová cesta. V dřevinné skladbě převládá habr, vytvářející vícekmenné polykormony. V segmentu je i starý výmladkový buk o 7 kmenech, v segmentu 2 cca 100-letý výstavek lípy srdčité. Sporadický bylinný podrost tvoří lipnice hajní (Poa nemoralis),  bika hajní (Luzula luzuloides), borůvka (Vaccinium myrtillus), jestřábník zední (Hieracium murorum), břečťan popínavý (Hedera helix) aj. Lesíky patří do 4. vegetačníhio stupně, skupiny typů geobiocénů dubojedlové bučiny (Fageta quercino-abietina) a do starobylých pařezin B2. Protože jsou obklopeny převážně poli (i současné pastviny byly donedávna zorněny), je jejich ekoton ruderalizovaný – převládají v něm polní plevele heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum), tořice japonská (Torilis japonica), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), svízel přítula (Galium aparine), ze vzácnějších druhů zde roste chrpa modrá (Centaurea cyanus).

Segment Drahonín 3 (5,0 ha) se nachází na skalnatých strmých levobřežních svazích údolního zářezu Loučky v rozpětí nadm.výšek 360-431 m. Ve vrcholové části se nacházejí zříceniny hrádku Košíkova (jako pustý je uváděn již r.1482), pod hrádkem je starobylá samota Štymberk, v níž vyrůstal významný brněnský výtvarník M. S. Halas (1946-2008). Ten zde má při okraji lesa svůj pamětní kámen. V porostech převládají výmladkové polykormony habru, vtroušeny jsou dub zimní a borovice lesní. Bylinný podrost tvoří lipnice hajní (Poa nemoralis), svízel vonný (Galium odoratum), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), břečťan popínavý (Hedera helix) aj., kolem zříceniny Košíkova je hojná tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), která zde roste zřejmě na nejsevernější lokalitě v povodí Loučky. Lesní společenstva této lokality patří do skupin typů geobiocénů zakrslé doubravy (Querceta humilia superiora) ze 2. vegetačního stupně a do javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) ze 3. vegetačního stupně. Porosty jsou řazeny do starobylých pařezin B2.

 

Doubravník

Na k.ú. Doubravník byly vymezeny 4 segmenty výmladkových lesů o celkové výměře cca 35 ha. Tři z nich se nacházejí v přírodní rezervaci Sokolí skála. Roku 1845 je z katastru uváděno 15,45 ha nízkých lesů a 27,05 ha křovin. Část současných původem výmladkových lesů zde vznikla  i zalesněním bývalých pastvin, které se k roku 1845 rozkládaly na ploše 168,53 ha.

Segment Doubravník 1 (2,5 ha) zaujímá strmé skalnaté a suťové svahy údolního zářezu Svratky v nadm.výšce 310-400 m při jižním okraji PR Sokolí skála. Jedná se o přirozené společenstvo suťových lipových javořin (Tili-acereta) ve 3. vegetačním stupni. Roztroušeně mezi stromy semenného původu se zde vyskytují výmladkové polykormony lípy srdčité, habru a javoru babyky. V bylinné synusii rostou např. pitulník horský (Galeobdolon montanum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), samorostlík klasnatý (Actaea spicata). Porost patří do nepravé kmenoviny C2.

Segment Doubravník 2 (2,0 ha) je lokalizován na skalnatý svahový hřbet v centrální části PR Sokolí skála. Právě podle této rulové skály má rezervace svoje jméno  – v minulosti (kolem roku 1950) zde na skalní římse nad železničním tunelem hnízdil sokol stěhovavý (Falco peregrinus). V dřevinném patře jsou významně zastoupeny staré původem výmladkové duby zimní zakrslého vzrůstu a s dutinami. V keřovém patře se vyskytuje vzácný skalník černoplodý (Cotoneaster melanocarpus) a jediný samčí exemplář tisu červeného (Taxus  baccata). V bylinném podrostu rostou  např. Třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), lipnice hajní (Poa nemoralis), jestřábník hroznatý (Hieracium racemosum), na skále tařice skalní Arduinova (Aurinia saxatilis subsp. arduini).  Celkově je to pěkný segment zakrslých doubrav (Querceta humilia superiora) ze 2. vegetačního stupně. Významnou technickou památkou je železniční tunel ze začátku 20. století, jediný na „staré žďárské“ trati z Tišnova do Nového Města na Moravě. O jejím budování napsal nedokončený román „Bratránci“ významný spisovatel přelomu 19. a 20. století Josef Uher (1880-1908), pocházející z blízkého Podolí. Z prostředí této lokality pochází i pověst „O čertově kazatelně“.

Segment Doubravník 3 (cca 30 ha) zaujímá strmé, místy kamenité až skalnaté svahy v levobřeží údolního zářezu Svratky jihozápadní expozice, v nadm.výšce 300-510 m. Tato severní část PR Sokolí skála se nazývá Vinorad. Při severním okraji lokality jsou na údolní hraně dobře patrné vinohradní terasy – svědectví o středověkém pěstování révy vinné v souvislosti se založením kláštera v Doubravníku koncem první třetiny 13. století. Mimo vinohradní terasy jsou na více místech svahů hromadnice rulového kamení, svědčící o dávném zemědělském využití i těchto strmých pozemků. Porosty tvoří směs dubu zimního, habru, buku a  lípy srdčité, na severní hranici  svého rozšíření v povodí Svratky zde roste jeřáb břek (Sorbus torminalis). Výmladkové polykormony – nejčastěji lipové – jsou jen roztroušeny, nápadné jsou výstavky starých buků, ojediněle s dutinami. Bylinný podrost tvoří třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), kopytník evropský (Asarum europaeum), svízel vonný (Galium odoratum), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia) aj. Lokalita patří do typických a javorových dubových bučin (Querci-fageta typica, Querci-fageta aceris) ve 3.vegetačním stupni. Segment je řazen do nepravé kmenoviny C1.

Segment Doubravník 4 zaujímá hlubokou strž ve sprašové závěji na úpatí levobřežních svahů údolního zářezu Svratky, již mimo PR Sokolí skála, v nadm.výšce 360 m. Nápadný zde je mohutný výmladkový poolykormon lípy srdčité na hraně strže, okolní porost ječ převážně habrodubový. Patří do javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris)  a do nepravých kmenovin  C2.

Ochoz u Tišnova

Členitý reliéf zemědělsko-lesní krajiny při západním okraji Sýkořské hornatiny. Je zajímavé, že k roku 1845 je na katastru Ochozu u T.  uváděn pouze jehličnatý les. Současné původem výmladkové listnaté porosty (14,5 ha ve 4 segmentech) musely tedy vzniknout z tehdejších křovin (roku 1845 uváděno 27,04 ha).

Ochoz 1 – Homole (6,0 ha). Táhlý svah východní expozice v nadm.výšce 470-528 m, se zbytky agrárních teras a zejména při okrajích s kamenicemi. V dřevinné skladbě převládá habr, vytvářející často polykormony po 3-8 kmenech, přimíšeny jsou dub zimní a babyka. Bylinný podrost tvoří strdivka jednokvětá (Melica uniflora), svízel vonný (Galium odoratum), sasanka hajní (Anemone nemorosa), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), jaterník podléška (Hepatica nobilis) aj. Porost patří do javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) a starobylých pařezin B3. Je obklopen zemědělskými pozemky. Mezofilní ekoton má zčásti habrový plášť, typickými druhy v něm jsou černýš hajní (Melampyrum nemorosum), kručinka barvířská (Genista tinctoria), jahodník trávnice (Fragaria moschata). Na styku s poli je ekoton ruderalizovaný – rostou v něm kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), pýr plazivý (Elytrigia repens), ostružiník (Rubus fruticosus agg.) aj.

Ochoz 2 – Sedlice (2,0 ha). Habrový hájek uprostřed polí na mírném svahu až návrší v nadm.výšce 500-525 m, s četnými kamenicemi. Významný podíl výmladkových polykormonů habru (svazky po 2-5 kmenech s výčetním průměrem 5 až 30 cm). V bylinném podrostu rostou česnáček lékařský (Alliaria petiolata), kopytník evropský (Asarum europaeum), svízel vonný (Galium odoratum), pitulník horský (Galeobdolon montanum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) aj. Ekoton je silně ruderalizovaný. Porost patří do javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) a do starobylých pařezin B3.

Ochoz 3 – Hrušín (5,0 ha). Skalnatý vrcholový hřbet, tvořený bítešskými ortorulami, v nadm.výšce 530-580 m, v centrální části přírodní památky Hrušín. Smíšený porost buku, habru, javoru klenu, javoru babyky a dubu zimního. Výmladkové polykormony vytváří habr a babyka, převládají však stromy semenného původu. V druhově bohatém bylinném podrostu rostou strdivka jednokvětá (Melica uniflora), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), česnáček lékařský (Alliaria petiolata) aj., v jarním aspektu je hojná sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Porost patří do lipových javořin s bukem (Tili-acereta fagi) ve 4. bukovém vegetačním stupni a do nepravých kmenovin C1. V blízkosti přírodní památky Hrušín roste na agrárním valu v pozici hraničního stromu javor klen.

Ochoz 4 – Dališky (1,5 ha). Strmý kamenitý až skalnatý svah jihozápadní expozice nad silnicí z Ochozu do Bělče, v nadm.výšce 410-430 m. V horní části na styku s poli kamenice. Habrová pařezina s polykormony po 2-8 kmenech. V bylinném podrostu  kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), svízel vonný (Galium odoratum), břečťan popínavý (Hedera helix), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), česnáček lékařský (Alliaria petiolata) a jaterník podléška (Hepatica nobilis). Porost péatří do javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris), do starobylých pařezin B3.

Synalov 1-14

Katastr Synalova se rozkládá v centrální části Sýkořské hornatiny, nachází se zde její nejvyšší kopec Sýkoř (705 m). Lesy zaujímají přes polovinu plochy katastru. K roku 1845 zde bylo evidováno 13,58 ha lesa nízkého. V současnosti zde lze vymezit 14 segmentů původem výmladkových porostů o velikosti 0,3 až 9,0 ha na celkové ploše cca 24 ha. Většinou se jedná o selské lesíky rozptýlené v zemědělsky obhospodařované půdě. Lesní porosty zde jsou zaznamenány již  na katastrálních skicách z roku 1826, což svědčí o tom, že byly odpradávna využívány jako blízký zdroj paliva (jakoby jakýsi předchůdce současných energetických plantáží rychle rostoucích dřevin).

Segmenty Synalov 1, 2, 3, 4, 6, 7, 9, 12 a 13  zaujímají kamenité části svahů a návrší v rozmezí nadm. výšek 490-590 m. Obdobně jako na katastru Strhařů sem byly vynášeny kameny z okolních luk a polí. V dřevinné skladbě převládá habr, který nejčastěji vytváří výmladkové polykormony, častý je buk, vzácnější dub zimní. Tyto dvě dřeviny se vyskytují i ve formě výstavků, ojediněle doupných. V bylinném podrostu jsou nejčastějšími druhy lipnice hajní (Poa nemoralis), konvalinka vonná (Convallaria majalis), svízel vonný (Galium odoratum), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), kopytník evropský (Asarum europaeum).  Tyto segmenty patří do skupin typů geobiocénů typické a javorové dubové bučiny (Querci-fageta typica a Querci- fageta aceris) ve 3. vegetačním stupni s přechody do bučin s javory (Fageta aceris) ze 4. vegetačního stupně. Jsou řazeny do starobylých pařezin B, v menší míře i do nepravých kmenovin C. Zejména porosty v segmentech Synalov 1 a 2 mají charakter lesa středního.

Segment Synalov 5 (0,3 ha) zaujímá údolní polohu na bázích svahů kolem půotůčku pod Synalovem v nadm.výšce 490 m. Nad výmladkovými habry zde tvoří horní etáž semenné duby a buky. Lokality patří do javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) a do nepravých kmenovin C3 s náznaky lesa středního.

Největší segment Synalov 8 (cca 9 ha) je lokalizovaný na svahy jižních expozic mezi vrcholovým hřbetem Sýkoře a osadou Synalovské Kopaniny, v nadm.výšce 610-675 m. V rámci vymezených segmentů  původem výmladkového lesa na správním obvodu ORP Tišnov tak dosahuje nejvyšší nadmořské výšky. Ve spodní části je řada kamenic a dokonce i rovnaných zídek z plochého rulového kamení, svědčící o dřívějším zemědělském využití (pastviny, políčka, snad i zahrada). V horní části, kde se les zachoval kontinuálně, vystupují četné rulové skalky. Ve spodní části převládá výmladkový habr (polykormony 2-5 kmínků), v horní části vytváří roztroušené polykormony  buk a javor klen, přimíšeny jsou i dub zimní a třešeň ptačí. Bylinný podrost tvoří strdivka jednokvětá (Melica uniflora), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), svízel vonný (Galium odoratum), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium),  kopytník evropský (Asarum europaeum),  pitulník horský (Galeobdolon montanum) aj. Lokalita leží na styku 3. a 4. vegetačního stupně, patří do skupin typů geobiocénů javorové dubové bučiny (Querci-fageta aceris), bučiny s javorem (Fageta aceris) s přechody do lipových javořin s bukem (Tili-acereta fagi). Vzhledem k tomu, že výmladkové polykormony jsou celkově v menšině, je segment řazen do nepravých kmenovin C1. Svým horním okrajem zasahuje do přírodní památky Sýkoř.

V liniovém segmentu Synalov 10 (cca 2 ha) podél polní cesty od lesního komplexu k Synalovským Kopaninám, v nadm.výšce 585-610 m,  převládají polykormony habru, javoru klenu a lísky, přmíšeny jsou dub zimní a javor babyka. V bylinném podrostu rostou svízel vonný (Galium odoratum), kopytník evropský (Asarum europaeum), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), kuklík městský (Geum urbanum) aj. Segment patří do starobylých pařezin B3 a je na stanovišti javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) ve 3. vegetačním stupni. Jedná se o typickou ukázku výmladkových dřevinných linií, vzniklých dlouhodobým vyřezáváním podél polních cest.                Segment Synalov 11 (1,0 ha) se nachází v údolním zářezu potoka Besénku na strmém skalnatém svahu jižní expozice, v nadm.výšce 420-440 m. V údolí s převahou kulturních smrkových lesů se zde zachovala habrová pařezina s výstavky buku. Jeden ze starých buků při okraji lesa, zřejmě v pozici hraničního stromu, je rovněž výmladkový (polykormon o 12 kmenech). Bylinný podrost tvoří bika hajní (Luzula luzuloides), ostřice prstnatá (Carex digitata),  kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), pitulník horský (Galeobdolon montanum), kopytník evropský (Asarum europaeum), violka lesní (Viola reichenbachiana) aj. Těsně pod touto lokalitou v údolí Besénku končí směrem od jihu výskyt typického druhu dubohabrových hájů jaterníku podléšky (Hepatica nobilis). Segment patří do javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) s přechodem do chudších dubových bučin (Querci-fageta). Je pěknou ukázkou starobylých pařezin s výstavky B3.

Segment Synalov 14 je cca 10 m široká linie na kamenitém agrárním valu (kamenici) v zemědělsky obhospodařované části katastru, v nadm.výšce 540-560 m. Je tvořená výmladkovými polykormony lísky a habru. Ve spodní části je výmladkový i generačně starší javor klen (8 kmenů) s mysliveckým posedem. Je pravděpodobné, že i myslivecké aktivity mají podíl na zachování výmladkových polykormonů jako vhodné objekty ke skrytému čekání na zvěř uprostřed zešmědělských pozemků.

 

Strhaře 1-8

Mírně zvlněná náhorní plošina mezi údolními zářezy Besénku a Kozárovského potoka při východním okraji Sýkořské hornatiny. K roku 1845 je z katastru Strhařů uváděno 2,75 ha nízkého lesa. V současnosti je zde v zemědělsky obhospodařované krajině (převládají trvalé travní porosty, donedávna tu však byla většinou pole) rozptýleno v rozmezí nadm.výšek 500-600 m 8 drobných  původem výmladkových hájků o velikosti 0,1 až 0,7 ha a celkové rozloze 3,0 ha. Vesměs se jedná o  návrší a části svahů s vystupujícími rulovými skalkami, které nebylo možno zemědělsky obhospodařovat a tak sloužily jako pastviny s jednotlivě rozptýlenými stromy, výjimečně (segmenty Strhaře 4 a 6) byly zalesněny plošně. Vynášely se sem kameny z okolních pozemků.

V dřevinné skladbě převládá habr, vtroušeny jsou buk, javor klen, vzácně i dub zimní.  Výmladkové polykormony vytváří nejčastěji habr (až 10 kmínků ve svazku), poměrně často i buk. V bylinném podrostu rostou nejčastěji lipnice hajní (Poa nemoralis), svízel vonný (Galium odoratum), pitulník horský (Galeobdolon montanum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kopytník evropský (Asarum europaeum) a břečťan popínavý (Hedera helix), pouze v segmentu Strhaře 6 i typický druh dubohabrových hájů jaterník podléška (Hepatica nobilis). Porosty patří do 3. až 4. vegetačního stupně, skupin typů geobiocénů javorové dubové bučiny (Querci-fageta aceris) a bučiny s javorem (Fageta aceris). Všechny jsou řazeny do starobylých pařezin B1, B2 a B3.

Mezofilní ekotony mají jen výjimečně habrový plášť a jsou většinou ruderalizované.

 

Pod Prašincem (1,5 ha)

Segment habrových pařezin obklopený vesnicí Osiky a poli v centrální části Sýkořské honatiny. Skalnatý (rulový) svah jihozápadní expozice v nadm. výšce 580-590 m. Habrová pařezina křivolakého vzrůstu, se svazky po 2-8 kmenech (výčetní průměr 5 až 30 cm), s ojedinělými suchými dendrotelmami (o průměru do 10 cm). V bylinném podrostu jsou spoludominantní bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a pitulník horský (Galeobdolon montanum), dále zde roste svízel vonný (Galium odoratum), osladič obecný (Polypodium vulgare), břečťan popínavý (Hedera helix) aj. Porost je na stanovišti lipových javořin s bukem (Tili-acereta fagi) a patří do starobylých pařezin B2. Při hornímn okraji na styku se zemědělskými pozemky je vytvořen mezofilní ekoton s přerušovaným habrovým pláštěm, ve kterém je dominantní černýš hajní (Melampyrum nemorosum), přidružují se třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum),  devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), pýr plazivý (Elytrigia repens) aj.

 

Brumov

Brumov je vesnice v centru Sýkořské hornatiny, jejíž katastr přesahuje nadm.výšku 600 m a patří tedy do chladnějšího okrsku mírně teplé klimatické oblasti MT 3, který je pro výskyt pařezin málo vhodný. Přesto má ve svém obecním znaku tři stylizované výmladkové polykormony. Nejedná se ovšem o habr ani dub, ale o buk. K roku 1845 je uváděno na katastru Brumova ze 39, 40 ha lesa 1,63 ha lesa nízkého. I ten habr zde však v současnosti v nadm.výšce až 650 m roste. Kromě výmladkových dřevinných linií jsou zde dva malé segmenty původem výmladkových lesů.

Brumov 1 (0,3 ha) zaujímá vrcholový skalnatý hřeben Lískovce (655 m), tvořený bítešskou ortorulou. V rozvolněném porostu zde najdeme výmladkové polykormony buku, habru, jeřábu ptačího a lísky. V podrostu rostou např. kostřava lesní (Festuca altissima), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), kopytník evropský (Asarum europaeum), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum) aj. Porost lze zařadit do skupiny typů geobiocénů bukové javořiny (Fagi-acereta) na pomezí 4. a 5. jedlobukového stupně a do starobylých pařezin B3.

Brumov 2 (cca 1 ha) se nachází na mírném svahu v nadm.výšce  620-640 m. Uvnitř a zvláště při okrajích jsou rulové kamenice. Jedná se o selský lesík uprostřed polí a luk, tvořený habrem a bukem, v navazujících liniích na mezích převládá javor klen. V bylinném podrostu rostou pitulník horský (Galeobdolon montanum), břečťan popínavý (Hedera helix), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), invazivní neofyt netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) aj. Porost patří do skupiny typů geobiocénů bučiny s javory (Fageta aceris) na pomezí 4. a 5. vegetačního stupně. Vzhledem k významnému zastoupení polykormonů všech tří uvedených dřevin řadíme jej do starobylých pařezin B3.

Běleč

Členitá střední část Sýkořské hornatiny v nadm.výšce 420-560 m. Kamenitá návrší a svahy, do nichž bylo vynášeno generacemi zemědělců ploché rulové kamení z polí i luk. Zejména při okrajích převážně habrových porostů s dubem a bukem  jsou vytvořeny agrární valy (kamenice). Porosty patří do typických a javorových dubových bučin (Querci-fageta typica a Querci-fageta aceris) ve 3. vegetačním stupni. Segment Běleč 1 (cca 3,0 ha) představuje starý porost buku, habru a dubu zimního, v němž převládají původem semenné stromy nad výmladkovými habry. Vyskytují se zde doupné stromy. Bylinný podrost tvoří typické lesní druhy – strdivka jednokvětá (Melica uniflora), svízel vonný (Galium odoratum), kopytník evropský (Asarum europaeum), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) aj. Segment, řazený do nepravých kmenovin (C1) má spíše charakter středního lesa. Rozlehlejší segment Běleč 2 (cca 20 ha) navazuje na PR Nad Horou na k.ú. Nedvědice a pokračuje na k.ú. Křeptov. Převážně habrové porosty jsou zde mladší. Podle dosud zřetelných agrárních teras a kamenic při okrajích je zřejmé, že tyto pařeziny vznikly na mozaice zemědělsky obhospodařovaných pozemků. V současnosti zde převládají výmladkové polykormony nad jedinci semenného původu, proto je segment řazen do starobylých pařezin (B2). Na styku lesních porostů s okolními trvalými travními porosty je místy vytvořen ekoton se subxerotermofyty, mezi nimiž bývá dominantní vikev tenkolistá (Vicia tenuifolia).

 

Křeptov

Katastr Křeptova zaujímá členitý reliéf Sýkořské hornatiny na podloží bítešských ortorul. K roku 1845 nejsou odtud uváděny žádné nízké (výmladkové) lesy. Společně se sousedním katastrem Křížovic zde však bylo 63,75 ha křovin, z nichž zřejmě současné pařeziny vznikly. Byly zde vymezeny 4 segmenty výmladkových lesů  o celkové rozloze cca 15 ha. Jedná se o porosty izolované v zemědělsky obhospodařované krajině, tedy mimo souvislý lesní komplex blízkého Sýkoře.

Segment Křeptov 1 (7,0 ha) zaujímá svahy převážně jižních expozic v rozmezí nadm.výšek 490-560 m. Místy je patrný antropogenní reliéf  – hrany agrárních teras a kamenice. Porost je výrazně strukturovaný – nad výmladkovými habry jsou výstavky buku a dubu zimního, místy buky semenného původu převládají převládají. Bylinný podrost tvoří lipnice hajní (Poa nemoralis), svízel vonný (Galium odoratum), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), konvalinka vonná (Convallaria majalis), jaterník podléška (Hepatica nobilis) aj. Porost patří do 3. vegetačního stupně, skupin typů geobiocénů typické a  javorové dubové bučiny (Querci-fageta typica a Querci-fageta aceris). Řadíme jej do nepravých kmenovin C2. Na styku s pastvinami je vytvořen mezofilní ekoton, v němž rostou např. ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), lipnice hajní (Poa nemoralis), kručinka barvířská (Genista tinctoria), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella) aj.

Segmenty Křeptov 2 (5,0 ha), Křeptov 3 (0,3 ha) a Křeptov 4 (3,0 ha) se vyskytují v nadm.výšce 530-570 m. Jsou pro Sýkořskou hornatinu typickou ukázkou výmladkových habrových hájků na návrších a svazích s četnými kamenicemi. Habrové polykormony zde mají i přes 10 výmladků, vyskytují se zde i výmladkové javory kleny a babyky, vzácně původem semenné výstavky buku a třešně ptačí. V druhově bohatém bylinném podrostu rostou pšeníčko rozkladité (Milium effusum), kopytník evropský (Asarum europaeum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), v jarním aspektu bývá dominantní dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia). Všechny tři segmenty patří do starobylých pařezin B2 a B3, do skupiny typů geobiocénů javorové dubové bučiny (Querci-fageta aceris).

 

Křížovice

Podobně jako na katastru Křeptova jsou i na sousedícím k.ú.Křížovice převážně habrové pařeziny většinou na ploše kdysi zemědělsky obdělávané půdy. Svědčí o tom četné kamenice, místy  i hrany agrárních teras a síť dnes již téměř nevyužívaných cest. V rozmezí nadm.výšek 310-555 m zde bylo vymezeno 5 segmentů pařezin a nepravých kmenovin o celkové výměře cca 36 ha.

Segment Křížovice 1 (cca 15 ha) zaujímá místy kamenité svahy jihozápadní až západní expozice do údolí Svratky, v rozmezí nadm.výšek  310-520 m. Ve spodní části, kde byly zřejmě lesy trvale, převládají semenné habry a buky nad habry výmladkovými. Jsou zde i generačně starší buky a habry, místy s dutinami. V horní části četné kamenice a hrany mezí v reliéfu a roztroušené staré výstavky smrku, borovice a buku nad mladšími výmladkovými polykormony habru a babyky svědčí o tom, že zde bývaly pastviny s proužky polí. V podrostu jsou běžné lesní druhy – lipnice hajní (Poa nemoralis), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), svízel vonný (Galium odoratum), kopytník evropský (Asarum europaeum). Na styku lesa s pastvinami je na slunných expozicích místy vytvořen pěkný subxerotermofilní ekoton s diviznou jižní rakouskou (Verbascum chaixii subsp. austriacum), rmenem barvířským (Anthemis tinctoria), mařinkou psí (Asperula cynanchica) aj. Segment patří do 2. až 3. vegetačního stupně, do skupin typů geobiocénů typické bukové doubravy (Fagi-querceta typica) a javorové dubové bučiny (Querci-fageta aceris). Převládají v něm nepravé kmenoviny C2.

Segment Křížovice 2 (cca 8 ha) se nachází ve vrcholové části kopce Vinohrad (555 m). Zbytky dávných vinohradních teras se však nachází níže odtud, na hraně údolního zářezu Svratky (viz segment Doubravník 3). Zde bývaly ještě v polovině 20.století kamenité pastviny s jednotlivě roztroušenými dřevinami, včetně jalovce obecného. Dnes jsou zde téměř souvislé mladé porosty s převahou habru  a s příměsí břízy a osiky, vzniklé živelným náletem. Habry jsou většinou výmladkové, což svědčí o tom, že ještě donedávna – a snad dodnes – si zdejší usedlíci i chalupáři  vysekávají výmladkové kmínky na palivo. Porost patří do (starobylých) pařezin B3.

Segmenty Křížovice 3 (8,0 ha) a Křížovice 4 (4,5 ha) na svazích nad silnicí severně od obce, v nadm.výšce  400-540 m, jsou rovněž ukázkami převážně výmladkových habrových porostů, vzniklých na bývalých pastvinách s proužky polí. Svědčí o tom meze, kamenice i staré cesty, částečně ve svahu zpevněné rovnanými zídkami z plochého rulového kamení. Výmladkové polykormony zde vytváří i javor babyka a  javor klen. V bylinném podrostu rostou pitulník horský (Galeobdolon luteum), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kopytník evropský (Asarum europaeum), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), svízel vonný (Galium odoratum) aj. Porosty patří do javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) a do (starobylých) pařezín B3. Segment Křížovice 3, v němž je místy nad spodní etáží výmladkových habrů horní etáž borovice lesní, patří spíše do lesa středního.

Segment Křížovice 5 (0,3 ha)  v nadm.výšce 540 m je drobným listnatým hájkem převážně výmladkového habru s příměsí babyky a s výstavky třešně ptačí uprostřed rozlehlých trvalých travních porostů. Přesto zde v podrostu najdeme lesní druhy – strdivku jednokvětou (Melica uniflora), kyčelnici cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), kopytník evropský (Asarum europaeum) aj. Hájek patří do skupiny typů geobiocénů javorové dubové bučiny (Querci-fageta aceris) a do starobylých pařezin B3. V mezofilním ekotonu rostou kručinka barvířská (Genista tinctoria), kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos), lipnice hajní (Poa nemoralis), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) aj.

 

Nedvědice a Pernštejn

Členité Pernštejnské vrchovině a městečku Nedvědice v kotlině na soutoku říčky Nedvědičky se Svratkou vévodí středověký hrad Pernštejn, vybudovaný v poslední třetině 13.století. Podle nejnovějších poznatků je však osídlení oblasti podstatně starší (Kunčík 2016). K roku 1845 bylo na k.ú. Nedvědice a Pernštejna evidováno 17,27 ha nízkého lesa a 1,66 ha křovin. V současnosti se zde však vyskytuje v 5 segmentech původem výmladkový les na cca 68 ha. Je tedy zřejmé, že významná část pařezin zde musela vzniknout až později na pastvinách, neboť ani listnatý les zde není k roku 1845 uváděn.

Segment Nedvědice 1 (cca 40 ha) zaujímá podstatnou část přírodní rezervace Nad Horou. Na amfiteatrovitě uspořádaných strmých, místy skalnatých svazích k řece Svratce, budovaných rulami s vložkami krystalických vápenců, se v rozmezí nadm.výšek 330-513 m rozkládá  směrem od jihu do nitra  Českomoravské vrchoviny poslední rozlehlý komplex dubohabrových hájů. (Dále proti proudu Svratky i Nedvědičky se jedná již jenom o porosty ostrůvkovité.) Přimíšenými dřevinami jsou lípa srdčitá a buk, místy i borovice lesní a akát, z keřů dřín, který zde roste na nejservernější lokalitě v povodí Svratky. Roztroušené výmladkové polykormony zde vytváří zejména habr, dub zimní a lípa. Ojediněle zde rostou staré bukové výstavky s dutinami, z jejichž habitu je zřejmé, že vyrůstaly jako solitery na pastvinách. To ostatně dokumentují i staré fotografie a pohlednice z přelomu 19. a 20.století (Cisár a kol. 2013). Podle P.Kunčíka (2016) bývalo v severní části lokality hradiště a posléze tvrz pánů z Medlova. V této části lokality jsou i zbytky plužiny – kamenice a meze i náznaky valů a příkopů. Snad tu bývala i vinice. V bylinném patře se zejména ve světlinách ještě uplatňují teplomilné byliny tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) a divizna jižní rakouská (Verbascum chaixii subsp. austriacum), v zapojených porostech z významných lesních a hájových druhů roste strdivka nicí (Melica nutans), ostřice prstnatá (Carex digitata), pitulník horský (Galeobdolon montanum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), okrotice červená (Cephalanthera rubra), jaterník podléška (Hepatica nobilis), dymnivka plná (Corydalis solida) aj. Rezervace patří do 2. bukodubového a 3. dubobukového vegetačního stupně, skupin typů geobiocénů zakrslé doubravy (Querceta humilia superiora), typické bukové doubravy (Fagi-querceta typica),  javorové dubové bučiny (Querci-fageta aceris) a lipové javořiny (Tili-acereta). Vzhledem k tomu, že jsou zde výmladkové polykormony jen roztroušeny a dendrotelmy se vyskytují jen zcela ojediněle, jsou tyto porosty řazeny do nepravých kmenovin C1. Místy mají i charakter lesa středního.

Segment Nedvědice 2 (3,0 ha), místními obyvateli nazývaný Krkonoše, má členitý reliéf s vystupujícími rulovými skalkami v nadm.výšce 470-500 m. Uprostřed převážně jehličnatých lesů zde najdeme smíšený porost s výmladkovými habry i buky a s borovicí lesní v horní etáži. V druhově chudém bylinném podrostu s nízkou pokryvností roste lipnice hajní (Poa nemoralis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), osladič obecný (Polypodium vulgare) aj. Segment patří do 3. vegetačního stupně, skupin typů geobiocénů zakrslé dubové bučiny a javorové dubové bučiny (Querci-fageta humilia a Querci-fageta aceris) a do nepravých kmenovin C3 s přechody do lesa středního.

Segment Nedvědice 3 (cca 15 ha) je lokalizován na strmé skalnaté svahy jižní až severozápadní expozice nad dolním tokem Chlébského potoka, v nadm.výšce 360-490 m. V dřevinném patře převládá výmladkový habr, přimíseny jsou babyka, dub zimní a buk. V bylinném podrostu jsou spoludominantní strdivka jednokvětá (Melica uniflora) a pitulník horský (Galeobdolon montanum), přidružují se kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera),  kopytník evropský (Asarum europaeum), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea) aj., zřejmě na nejsevernějším místě v povodí Svratky zde roste tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria). Segment Nedvědice 3 patří do stejných skupin typů geobiocénů jako Nedvědice 2, ale protože v něm převládají výmladkové polykormony a navíc byl zřejmě trvale porostlý lesem, patří do starobylých pařezin B3.

Segmenty Pernštejn 1 (cca 14 ha) a Pernštejn 2 (5,0 ha) se nacházejí západně od hradu Pernštejna, kde zaujímají strmé skalnaté svahy jižních expozic k říčce Nedvědičce, v nadm.výšce 380-520 m. Listnaté porosty zde tvoří buk, habr, lípa srdčitá, jasan ztepilý a javor kmen, vzácně se ještě přidriužuje i dub zimní, přičemž výmladkové polykormony jsou roztroušeně zachovány většinou jen u habru.     Roztroušeně se vyskytují  bukové výstavky, ojediněle s dutinami. Bylinný podrost tvoří strdivka jednokvětá (Melica uniflora), sveřep Benekenův (Bromus benekenii), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), kakost smrdutý (Geranium robertianum) aj. Významnou technickou památkou v segmentu Pernštejn 2 je obnovený vyhlídkový altánek Maria Laube, s krásným výhledem na blízký hrad Pernštejn. Popisované porosty patří do 3. vegetačního stupně, převážně do javorových dubových bučin (Querci-fageta aceris) s přechody do zakrslých dubových bučin (Querci-fageta humilia) a do lipových javořin s bukem (Tili-acereta fagi). Převládají zde nepravé kmenoviny C2 a C3 s přechody do lesa středního.