Národní park Podyjí

Základní informace

Národní park (= NP) Podyjí patří k územím s dlouhým historickým působením člověka. Údolí Dyje bylo odpradávna využíváno k těžbě dřevní hmoty a získávání dalších lesních produktů, širší části údolní nivy byly přeměněny na louky a rovinaté části na plošině s hlubší půdou byly kultivovány na polní kultury. Významné postavení měla v krajině Podyjí pastva, která s různou intenzitou formovala zdejší biotopy a v průběhu staletí určovala celkovou pokryvnost a podobu lesních porostů. Naproti tomu poloha na zemské hranici, „daleko od centra dění“, a poměrně členitý reliéf oblasti zapříčinily, že území nebylo prakticky nikdy hustě osídleno, a proto zde můžeme hovořit o vysoké zachovalosti přírodního prostředí.

Jednou z forem využívání podyjských lesů bylo pěstování pařezin neboli výmladkových lesů. Podle dochovaných údajů je zřejmé, že pěstování výmladkových lesů zde bylo v minulosti široce rozšířené a podobně jako v jiných oblastech našeho státu začalo ustupovat teprve s rozvojem moderního lesnictví v 19. století, až ve 20. století zcela zaniklo. Ruku v ruce se zánikem aktivně obhospodařovaných nízkých lesů ustoupila a posléze zcela vymizela volná pastva dobytka. Působení člověka v krajině bylo zcela zásadně přerušeno po vysídlení německy mluvících obyvatel ze znojemského pohraničí po druhé světové válce. Úplnou zkázu tradičnímu obhospodařování přinesla kolektivizace zemědělství a uzavření většiny Podyjí do hraničního pásma.

V současné době se dostává do popředí problematika výmladkových lesů jako důležitého zdroje biodiverzity i jako kulturně-historického dědictví. Bohužel lesnická evidence v uplynulém století pařeziny ignorovala, a proto dnes existuje jen omezená představa o rozšíření výmladkových lesů u nás. Předkládaná práce shrnuje výsledky mapování pařezin na území NP Podyjí a jeho ochranného pásma v letech 2014 a 2015. Snahou je předložit přehled nejvýznamnějších lokalit výmladkových lesů tohoto velkoplošného chráněného území, v jehož strategii ochrany je zahrnuta i obnova výmladkového hospodaření na vybraných lokalitách. Výsledek této práce může posloužit jako základ pro další doplňující informace, např. o biodiverzitě jednotlivých lokalit.

Při zákresu lokalit byly jako hranice zvoleny hraniční linie katastrů, biochor, případně další pomocné linie (např. hřbety svahů, hrany údolí, lesní cesty apod.). Biochory byly převzaty z práce Culka et al. (2013). V případě biochor byla hranice místy modifikována, aby nebyly vylišovány plošně příliš malé polygony. Pro zjednodušení a celistvost zákresů byly v zakreslených polygonech nízkých lesů ponechány i dna údolí přítoků řeky Dyje, které jsou zpravidla pokryty převážně vysokým lesem.

Vylišeny byly nejreprezentativnější lokality s výrazným podílem výmladkových stromů. Prvky výmladkových lesů lze najít roztroušeně po celém území NP, avšak při mapování byla věnována pozornost plošně souvislejším komplexům.

Pojmenování lokalit bylo zvoleno pokud možno dle místního názvu uvedeného v topografických nebo turistických mapách, případně dle nejbližšího vhodného bodu.

Kromě terénního průzkumu jako podklad posloužily i staré letecké snímky z 50. let minulého století a mapy 3. vojenského mapování (obojí dostupné na http://kontaminace.cenia.cz)

 

Výsledky terénního průzkumu

 

 

V NP Podyjí bylo celkem bylo vymapováno 35 lokalit výmladkových lesů o celkové ploše 1295 ha, což je asi 20 % plochy celého NP. Velikost vymezených lokalit je v rozmezí od 11,5 do 80,5 ha. Co se týče prostorového rozložení pařezin v území, nejvyšší podíl výmladkových lesů je ve východní třetině národního parku, zejména v katastrech Podmolí, Popice u Znojma a Znojmo-Hradiště. Většina pařezin se nachází na údolních svazích řeky Dyje a jejich přítoků, protože lesy na plošině byly intenzivněji převáděny na vysoké lesy nebo nepravé kmenoviny.

Vůbec nejbohatším katastrem na výskyt pařezin je k.ú. Podmolí, kde bylo vymapováno 569 ha. Lze říci, že pařeziny jsou v tomto katastru převažujícím typem lesa. Velký rozsah byl zjištěn i v dalších katastrech východní části NP Podyjí, tedy v k.ú. Popicích u Znojma a Znojmo-Hradiště, kde bylo shodně vymapováno ca 230 ha. Určitou výjimkou východního okraje NP jsou katastry Havraníky a Hnanice, kde v posledních staletích převažovaly rozsáhlé plochy pastvin, které byly buď plošně zalesňovány (akát, borovice) nebo podlehly sukcesi. V současnosti se zde nachází již jen drobné zbytky zachovalých pařezin (Hnanice: 79 ha, Havraníky: 25,5 ha ) i přes vysokou lesnatost obou katastrů, zatímco zbývající lesy zde mají podobu vysokých lesů, příp. řídce se vyskytujících nepravých kmenovin. Jediným lesním komplexem s výmladkovými porosty v ochranném pásmu je lokalita Mašovická střelnice. Zdejší obecní les byl sice v minulosti převáděn na nepravé kmenoviny a vysoký les, ale dodnes si zachovává množství přírodních prvků pařezin. Jedná se o druhově bohatý porost na hlubokých, živinami bohatých půdách s dlouhým lesním kontinuem.

Ve střední části NP začíná podíl výmladkových lesů klesat a porosty jsou čím dál více smíšené s vysokým lesem nebo nepravými kmenovinami. V katastru Lukova nad Dyjí bylo vymapováno ještě 114 ha pařezin, avšak v sousedním Čížově je to již jen 13 ha. V západních katastrech (Lesná u Znojma, Vranov nad Dyjí, Onšov na Moravě, Podmyče) již dobře zachovalé a plošně rozsáhlejší pařeziny nebyly zjištěny, i když jednotlivé polykormony nebo nepravé kmenoviny lze najít i zde. Celkově lze tedy říci, že v Podyjí existuje gradient výskytu výmladkových lesů s klesajícím podílem a zachovalostí od východu na západ.

Nejcennější pařeziny, zařazené do kategorie A1, prakticky čisté pařeziny s mohutnými polykromony, najdeme na východě NP Podyjí v k.ú. Podmolí, Popice u Znojma a Znojmo-Hradiště, kde je i největší podíl druhé nejvýznamnější kategorie (A2) s podílem výmladkových dřevin nad 50 %. Směrem na západ jsou pařeziny řazeny do kategorií A2 nebo A3.

Níže jsou uvedeny komentáře k vybraným přírodním a historickým prvkům.

Přírodní prvky

Dendrotelmy: Otevřené dutiny na bázi polykormonů vyplněné vodou jsou v Podyjí biotopem vzácného brouka Prionocyphon serricornis (čeleď Scirtidae), který je řazen mezi zranitelné druhy naší fauny. Hostí ale i řadu skupin vzácných dvoukřídlých (Diptera).

Doupné stromy: Výskyt doupných stromů v pařezinách Podyjí je obecně velmi vysoký a souvisí s přestárlým charakterem pařezin a víceméně bezzásahovým režimem. Hodnocení lokalit ukázalo největší výskyt stromů s dutinami na lokalitách v k.ú. Podmolí a Popice u Znojma. Dutiny jsou biotopem jak bezobratlých, tak obratlovců, jako je např. dudek chocholatý (Upupa epops) nebo netopýři.  Doupné stromy patří často do skupiny chřadnoucích nebo mrtvých stromů, které se časem vyvrací a jsou zdrojem ležícího mrtvého dřeva.

Světliny: Fenoménem Podyjí je velkoplošný výskyt různých typů tzv. světlých lesů. Jedná se převážně o teplomilné doubravy využívané v minulosti k pastvě a často intenzivní těžbě dřeva. I když zápoj porostů se v posledních cca 60 letech výrazně zvýšil, vysoký podíl lesních světlin dosud najdeme např. v zakrslých pařezinách na strmých jižních svazích (viz např. lokality Králův stolec, Zlámaná skála, Široká louka a Liščí skála) nebo i na mírně svažitých plošinách (např. Popická pařezina, Sealsfieldův kámen). O přítomnosti pastvy svědčí výskyt vřesu nebo jalovců. Druhově nejbohatší světliny najdeme na lokalitách Hardeggská stráň nebo Nad Uhlířovou loukou, a to zejména díky vápencovému podloží.

 

Ekotonová společenstva okrajů: Společenstva ekotonů jsou dobře vyvinuta zejména v porostech s plošně rozsáhlejšími lesními světlinami, např.  na lokalitách Hardeggská stráň, Nad Uhlířovou loukou nebo Nový Hrádek. Hodnotné ekotony se ale nacházejí i podél lesních cest nebo v místech, kde lesy sousedí s loukami (např. Lipina nebo Popická pařezina) nebo vinicemi (Hraběcí hora a Dlouhý vrch)

Výstavky: Výstavky, tedy stromy přesahující svými rozměry okolní porost, najdeme nejvíce v porostech, kde se v minulosti hojně páslo a méně pařezilo. Typické je to např. v okolí Popic (lokality Sealsfieldův kámen a Trauznické údolí), kde jsou místy vzrostlé, košaté duby rostoucí původně na volné ploše. Výrazné výstavky najdeme ale i jinde, např. v porostech pařezin smíšených s vysokým lesem.

Výmladkové polykormony: Největší velikost výmladkových polykormonů byla zjištěna v pařezinách k.ú. Podmolí (Nad Šobesem nebo Nad Liščí skálou). Impozantních rozměrů dosahují některé polykormony i u Popic (Sealsfieldův kámen a Popická pařezina), kde rozpětí trsů přesahuje i 5 m. V některých případech je obtížné určit, které stromy ještě patří k danému polykormonu. Velikost polykormonů je důležitým vodítkem starobylosti pařeziny. Nejmohutnější polykormony jsou důkazem minimálně staleté existence pařezin v Podyjí. Čím větší polykormony, tím více mikrobiotopů strom poskytuje pro bezobratlé živočichy. Báze stromů jsou v bohatě větvených polykormonech duté a často vyplněné trouchem. Vzniká zde často hniloba, která je potřebná pro osídlení dřeva dalšími organismy, stejně tak je důležitá přítomnost mravenců.

 

Významné druhy: Vzhledem k přestárlému charakteru pařezin a poměrně vysokému podílu mrtvého dřeva jsou podyjské pařeziny velmi důležitým biotopem saproxylických druhů hmyzu, zejména brouků. Důležitou roli hraje i výskyt lesních světlin, které hostí kromě hmyzu i významnou květenu, zejména na bohatších substrátech. V neposlední řadě je důležitá poloha Podyjí na okraji Panonské provincie, proto zde najdeme množství druhů na okraji areálu.

Výskyt některých druhů hmyzu svědčí o vysokém stupni starobylosti a dokládá lesní kontinuitu v řádu minimálně několika stovek let. Jako indikátory mohou sloužit například drobní nosatci rodů Acalles, Echinodera, Onyxacalles a Kyklioacalles. Z nich patří k nejcennějším Kyklikoacalles suturatus žijící hojně v acidofilních a teplomilných doubravách. Reliktní charakter mají i dřevomilovití brouci (Eucnemidae) s vysokými nároky na kontinuitu, kvalitu a množství mrtvého dřeva.

Aktuální biota pařezin je velmi specifická vzhledem k tomu, že současné pařeziny jsou přestárlé a neprobíhá jejich obnova. Údaje o biotě aktivně obhospodařovaných pařezin Podyjí chybí, omezeně existují některé historické údaje o dnes vymizelých druzích, o nichž lze odhadovat, že byly vázány na pařeziny (např. okáč jílkový (Lopinga achine)). Níže jsou uvedeny příklady nejvýznamnějších zástupců fauny a flóry podyjských pařezin.

Příklady nejvýznamnějších živočichů

jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne): světlé lesy s výskytem dymnivek

mravkolev Dendroleon pantherinus: vazba na dutiny se suchým trouchem

kovařík Ischnodes sanguinicollis: dutinový druh listnatých dřevin

krasec Acmaeoderella flavofasciata: vývoj v odumřelých větvích dubů, těžiště výskytu v Podyjí

nosatčík Oryxolaemus flavifemoratus: žije v řídkých lesích na kručince barvířské

nosatec Gasterocercus depressirostris: vývoj v odumírajících a mrtvých dubech

tesařík broskvoňový (Purpuricenus kaehleri): vývoj v odumírajících větvích dubů

tesařík obrovský (Cerambyx cerdo): vazba na staré duby

dudek chocholatý (Upupa epops): hnízdí v dutých stromech, často v doubravách

užovka stromová (Zamenis longissimus): druh lesostepních lokalit, těžiště výskytu v Podyjí

Příklady nejvýznamnějších rostlin

divizna ozdobná (Verbascum speciosum): vzácně na světlinách v okolí Nového Hrádku

dub pýřitý (Quercus pubescens): vzácně na lokalitách s vápnitým substrátem

kosatec různobarvý (Iris variegata): typický druh skalních ostrožen a lesních světlin

kručinka chlupatá (Genista pilosa): typický druh řídkých lesů a vřesovišť

křivatec český (Gagea bohemica): v nejřidších doubravách na strmých svazích

kýchavice černá (Veratrum nigrum): velmi vzácně na lesních světlinách

lýkovec vonný (Daphne cneorum): velmi vzácně na lesních světlinách

oman mečolistý (Inula ensifolia): vzácně na lesních světlinách s vápnitým substrátem

třemdava bílá (Dictamnus albus): typický druh velmi řídkých doubrav a lesních okrajů

volovec vrbolistý (Buphthalmum salicifolium): velmi vzácně na lesních světlinách u Čížova

Historické prvky

Archeologické památky: V případě Podyjí patří k nejvýznamnějším památkám zřícenina Nového Hrádku u Lukova. Z okolí Nového Hrádku existuje i množství archeologických nálezů (keramika, meč, zemědělské nástroje a další kovové předměty) z různých historických období. Významným nalezištěm je také Šobes a jeho okolí. V některých lesních porostech lze také najít zajímavé terasy, pravděpodobně středověkého stáří, dokazující minulou kultivaci území. Terasy patrně sloužily jako vinice nebo drobná políčka. Většinou jsou patrné jen jako hlinité terénní vlny, jindy se dochovaly i podpěrné zídky. Nejlepší ukázky je možné vidět na lokalitě Nový Hrádek a Králův stolec. V ústí Hajského potoka jsou zbytky středověkého mlýna, stejně jako v údolí Mašovického potoka.

Hraniční kameny: Hraniční kameny byly nalezeny pouze v Popické pařezině, kde se jich nachází několik desítek v blízkosti lesního okraje, ale i hlouběji v lesním porostu.

Staré cesty a stezky: Většinou lokalit podyjských pařezin prochází staré cesty a stezky. Některé jsou dodnes používané v nezměněné trase, jiné jsou opuštěné a postupně splývající s okolním lesem. Za zmínku stojí např. cesta přetínající říční údolí od Podmolí přes Šobes směrem k Hnanicím, která je využívána minimálně několik staletí. Dlouhou historii mají i cesty vedoucí k údolním loukám (lokality Široká louka, Lipina, Nad Uhlířovou loukou aj.).  V pařezině Devět mlýnů jsou zbytky starých pěšin, kudy byl hnán dobytek z údolí na plošinu, ale je zde i dlouhá svahová cesta s podpěrnou zdí.

Technické objekty: V případě Podyjí je za technické objekty možné považovat například bunkry hraničního opevnění, které jsou roztroušené po celém území. Na lokalitách Lipina, Nad Šobesem a Devět mlýnů jsou také patrné stopy, kudy vedla železná opona. Dodnes je možné v lesích najít zbytky oplocení, izolátorů apod.

 

Závěr

Průzkum NP Podyjí ukázal, že údolí Dyje je velmi významnou oblastí výmladkových lesů jižní Moravy. Některé lokality jsou obhospodařovány jako nízké lesy minimálně několik staletí, na což lze usuzovat z mimořádné velikosti polykormonů. Najdeme zde nejrůznější typy pařezin 1-2. lesního vegetačního stupně řazené převážně do kyselých, zakrslých nebo habrových doubrav. Dosavadní údaje o biotě potvrzují výjimečný význam pařezin Podyjí pro ochranu lesní biodiverzity, zejména druhy světlých lesů a druhy vázané na mrtvé dřevo. Tyto lesy byly v minulosti formovány také pastvou, hrabáním steliva a patrně i dalšími typy využívání lesů. Do budoucna bude zajímavé sledovat vývoj pařezin Podyjí, které budou z velké části ponechány bez zásahu, stejně jako porostů určených k obnově tradičního způsobu hospodaření.

Pozn.: psáno v roce 2015 (autor: R. Stejskal)