Lesnický park Křivoklátsko

Historie pařezin na Křivoklátsku

První stopy nízkých lesů se v historických písemnostech objevují již v 13. a 14. století pod různými názvy – chvrasti, porostliny, lesy živé a podobně.

Ze Smečenského urbáře z roku 1604 se dovídáme, že „tu byly většinou lesy listnaté s duby, břízami, osikami a buky, mnoho hájů bylo však čistě dubových“, které se „smejčily“ v periodách 16 ti letých. Proto v nich bylo dříví všeliké, ale zvláště k plotivu a na vobruče pohodlné“.

Absence umělé obnovy lesa a zvyšování pařezové výmladnosti přispívalo k změnám přirozené druhové skladby křivoklátských lesů. Dřeviny, které měly vyšší pařezovou výmladnost, se více prosazovaly a naopak. Dobu, za kterou se opakovalo vyřezávání porostů, lze z dnešního pohledu nazvat „obmýtím“.

Při krátkém obmýtí 10-12 let získávaly nadvládu keře, zejména líska.

Delší obmýtí kolem 20 let prospívalo hlavně habru, dubu i dalším listnáčům. Listnáče tak na těchto plochách bránily přirozenému šíření jehličnanů. Na mnoha stanovištích vítězí silně výmladkový dub i nad bukem.

Na Křivoklátsku i po zavedení kultury (1780) byly místy „živé lesy“ obvyklé. Pravdomil Svoboda udává, že v polovině 19. století zaujímaly nízké lesy na Křivoklátsku 2% lesní plochy.

Převážná část výmladkových lesů byla v minulosti a je i dnes dubových. Doubravy také patřily k nejvýznamnějším křivoklátským porostům. Význam středověkých doubrav byl nejen v produkci potřebného dubového dříví, ale i v schopnosti poskytovat spadem žaludů žír pro dobytek a vepře. Na Křivoklátsku a Zbirožsku byl pak silný zájem zachovat plodící duby i pro zvěř. Již v císařských instrukcích  pro správce nejvyšího jegrmistrovství v království českém ze 16. století se nařizuje „chrániti dubové a bukové dříví pro zvěř“. Bylo tedy třeba, aby část dubů, které se přirozeně obnovovaly jako pařezina, dožila do staršího věku, kdy začíná plodit. K stejnému cíli vedla i potřeba silnějšího dubového dříví na stavby nejen na Křivoklátsku. Plavilo se až do Prahy na stavby domů i pro účely vojenské. Silné dubové dříví potřebovali sekerníci na stavby mlýnů, ale i bednáři na výrobu sudů a celá řada dalších řemesel. Nemálo dubového dříví se spotřebovalo na stavby oborních plotů.

Berniční odhad v r. 1794 zachycuje stav lesa na konci 18. století a ze soupisu starých doubrav (nad 100 let) se dovídáme, že v revíru Ploskov a Lány bylo 885 jiter (1 jitro = 0,575 ha), v revíru Dřevíč 794, Řevničov 243, Lužná 292, Buková 188, Haná 185, Obora 184, Křivoklát 124, Poteplí 97, Chyňava 75, Hracholusky 23, celkově 3.090 jiter (1.777 ha). Tyto doubravy vznikly převážně z pařezových výmladků.

V Kouřimeckém revíru byly v roce 1837 doubravy vesměs na vrcholech. Tak na Velké Pleši (dnešní  NPR) 250letá, ve vrcholech proschlá a z jedné třetiny již velmi nahnilá dubová pařezina, na Vysokém vrchu, na strmém úbočí k J a JZ, byla 200-250letá dubová pařezina, s proschlými vrcholy a často již nahnilými kmeny. Doporučuje se zde brzké poražení pro nahnilost, protože četné pařezy zdravých stromů jsou ještě schopné výmladnosti. Porub se měl proto provést v době mízy, před tím měl být ale docílen podrost, který by pak byl pařezovými výmladky dobře chráněn.

V doubravách v blízkosti železáren se doporučovalo obhospodařování ve tvaru pařeziny s obmýtím 50 let, avšak při kácení s ponecháním 15 nejkrásnějších kmenů v každé měřici (1 měřice = 0,19 ha), to znamená cca 75 stromů na 1 ha. To pak vedlo k postupnému vznikání lesů sdružených.

Z lesnického hlediska je na těchto starých nepravých kmenovinách cenné zejména to, že mají svůj počátek ještě před příchodem kultury a že jsou tedy prokazatelně nositeli genofondu původních křivoklátských doubrav.

Důvody existence křivoklátských pařezin v historii

1. V lese se prakticky nehospodařilo, pouze se těžilo – absence umělé obnovy lesa do r. 1780 – přirozený proces obnovy lesa po provedených těžbách
2. Požadavky na slabé sortimenty (proutí, ploty, palivo, kolářské dříví, dřevěné uhlí, těžba třísla z dubové kůry, atd., obmýtní doba se řídila právě potřebou sortimentů. Tak např. košíkářské proutí se seřezávalo každým rokem. Při výrobě ostatního proutí např. na vyplétání plotů, bylo obmýtí 3 roky. Silnější dříví na ploty – 12 let. Na ostatní sortimenty dle potřeby od 25 do 50 let
3. Ekonomika – les se obnovoval přirozeně bez nároků na náklady a obnova využitelné biomasy byla poměrně rychlá.

Těžba v pařezinách se prováděla zásadně v době mízy, aby ještě do konce vegetace došlo k hojivým procesům na místech řezů a k aktivaci pupenů. Řezy se dělaly šikmé, aby se na nich nedržela voda a pařezy nezačaly předčasně zahnívat.

 

Současnost pařezin na Křivoklátsku

I v současné době je ale na Křivoklátsku celá řada porostů, kde je v popisu porostu uvedeno „Nepravá kmenovina“ nebo „Výmladkový původ“. Většinou je to DB ve věku 140 let +.

U čtyř revírů Lesní správy Křivoklát, spadajících do Lesnického parku Křivoklátsko, je to 33 porostů s plochou více než 200 ha, což je 3,25% plochy těchto revírů zařazených do LPK. Je ale třeba říci, že u mnoha porostů není výmladkový původ v textové části uveden.

Revír Pustá seč         4 porosty          22,54 ha

Revír Kouřimec        11 porostů        72,64 ha

Revír Bušohrad          8 porostů        59,81 ha

Revír Skryje              10 porostů        49,07 ha

Žádný porost není v LHE evidován jako les nízký nebo les sdružený. Ve všeobecné části LHP je však uvedena tabulka zachycující „tvar lesa“, v které je uveden součet ploch porostů, v kterých byl dub v mýtním věku označen jako „les nízký“. Bylo to provedeno z důvodu, že duby pařezového původu mají jinou výtvarnici než duby semenného původu a při sumarizaci hmot vycházely nereálné zásoby dříví i nereálné zakmenění. Pro duby pařezového původu byla proto spočítána nová výtvarnice, která přiblížila zásoby realitě.

V současné době se běžně pařezinovým způsobem obnovují olšové břehové porosty, to znamená převážně zeleň, rostoucí mimo les. Najdeme ale i olšiny obnovované a vychovávané jako pařeziny i na půdách určených k plnění funkcí lesů.

U ostatních listnatých dřevin jsou to jen nahodilé případy, kdy na pasekách obrazí pařezovou výmladností několik jedinců. Tyto výmladky žijí ze silného kořenového systému a většinou velice rychle odrůstají. A protože se nejedná o jedince semenného původu, jsou při výchovných zásazích odstraňovány. Přežívají pouze v případech, kdy ve svém okolí nemají dostatečné množství nadějnějších jedinců a jejich odstraněním by vznikla v mladém porostu nežádoucí mezera. Často ale svým rychlým růstem předběhnou první výchovný zásah a musí tak zůstat zachovány, aby se v porostech nevytvářely uměle mezery.

 

Inventarizace stávajících starobylých pařezin na území LPK

 

 

Podrobnější inventarizace byla provedena na revíru Kouřimec. Při inventarizaci byla použita metodika (Buček, Černušáková  2014). V LHE byly vytipovány porosty se zastoupením dubu ve věku nad 120 let, v kterých by mohly být potenciálně zbytky starých pařezin. Postupnou prohlídkou těchto porostů bylo zaevidováno 12 lokalit, v kterých se zbytky starobylých pařezin zachovaly, a ty byly podrobeny detailnější prohlídce. Věk těchto lokalit se pohybuje okolo 170 let. Následně byly údaje o výskytu a množství přírodních i historických prvků zaneseny do tabulky a pořízena fotodokumentace, v některých případech navržena hospodářská opatření, která by vedla k prodloužení existence těchto cenných dokladů o hospodaření v křivoklátských lesích. Na zbylých třech revírech byly pouze vytipovány lokality se zbytky starobylých pařezin bez podrobnějšího průzkumu.

 

Významné prvky výmladkového lesa – PŘÍRODNÍ

Dendrotelmy  – jsou na Křivoklátsku poměrně vzácné. Je to dáno především poměrně suchou oblastí s nízkým objemem srážek a delšími periody mezi dešti. Z toho důvodu rychle vysychají prohlubně a dutiny, které by si v deštivějších oblastech zachovaly vodu nepoměrně déle.

Doupné stromy – jsou naopak běžnou součástí nejen jedinců výmladkového původu, ale i jedinců generativního původu. Jedná se o dutiny vydlabané datlovitými ptáky, i o přirozené dutiny a polodutiny vzniklé po vyhnilých sucích, odlomených větvích apod. Ve starobylých pařezinách se nachází logicky nepoměrně víc dutin než ve vychovávaných porostech.

Ekotonová společenstva okrajů – jsou běžná na okrajích lesních komplexů. Lokality uvnitř rozlehlých lesů je nemají, nicméně vytvářejí se postupně jim podobné prvky na okrajích větších světlin. Okrajový efekt se ale periodicky dostavuje i v lesích, kde se hospodaří pasečně (na Křivoklátsku pouze násečnou formou, to znamená paseka max. na výšku káceného porostu). Postupně odrůstající obnovní prvky mají výrazný okrajový efekt důležitý zejména pro zpěvné ptactvo, motýly a další druhy bezobratlých.

Hlavaté stromy – se na území LPK nevyskytují.

Pravé lesní druhy rostlin – jsou zastoupeny na všech lokalitách starobylých pařezin. Na Křivoklátsku je to dáno tisíciletí trvající kontinuitou existence lesních porostů, které nebyly nikdy v historii trvale nebo dlouhodobě odlesněny. Nejsou ale ušetřeny náporu invazních druhů (netýkavka malokvětá a další), které postupně zaplavují lesní porosty na území celé ČR.

Světliny – jsou cennými prvky starobylých pařezin a mají periodický charakter s různě dlouhou periodou. Vznikají odumřením starých jedinců nebo jako následek přírodních živlů zejména na území rezervací, ale i v ochranných lesích s menší intenzitou hospodářských zásahů (lesy ochranné, exponované skalní výchozy, suťová pole, atd).

Výmladkové pařezy s polykormony – jsou nejcennějšími doklady starobylých pařezin. Mnoho z nich má potenciál dalšího pařezového zmlazení, pokud se s nimi bude i nadále výmladkově hospodařit. Jinak, jako každý živý organismus, postupně stárnou a zanikají.

 

Významné prvky výmladkového lesa – HISTORICKÉ

Archeologické památky – jsou na Křivoklátsku vázány na přírodní složky (naleziště trilobitů v skryjsko – týřovickém kambriu), anebo na památky starého lidského osídlení.

Hraniční příkopy a valy – jsou zachovány roztroušeně po Křivoklátsku na hranicích majetků panství, případně majetku obcí, selských lesů apod. Postupem času jsou ale stále méně patrné.

Hraniční kameny – dtto hraniční příkopy a valy.

Hraniční stromy – se zachovaly zejména podél komunikací, jako aleje. V lesních porostech byly běžným hospodařením většinou odstraněny při obnově porostů.

Pověsti – se vážou k určitým místům nebo historickým památkám, nebyly však v souvislosti s touto prací hlouběji zkoumány.

Sakrální objekty – nebyly na území sledovaných objektů zjištěny.

Staré cesty a stezky – jsou trvalými pozůstatky činnosti lidí v křivoklátských lesích. Jsou přímo vázány na hospodaření v lesích, ve spojitosti s výmladkovými lesy pak zejména na dopravu dřevěného uhlí od milířů. Jsou jimi protkány všechny části křivoklátských lesů, kde se uhlí pálilo. Na rovinách a mírných svazích už téměř zanikly, v prudších svazích, kde byl jejich profil zapuštěn hlouběji do terénu, se na mnoha místech zachovaly. Jsou v podstatě dvou kategorií. Hlavní, dlouhé, které vedou vrstevnicově anebo šikmo v různých úrovních svahů, a vedlejší, krátké, které vedou od jednotlivých milířů k hlavním. Budováním novějších cest pro zpřístupnění lesních porostů v předminulém a minulém století byly některé z nich částečně využité pro trasy nových cest, na jiných místech jsou novými cestami pouze přetnuty a zachovávají své profily dodnes.

Technické objekty – jsou v křivoklátských lesích zejména „plata po milířích“, na kterých se po staletí pálilo dřevěné uhlí. Plata jsou patrná zejména na svazích, kde jsou zapuštěna hlouběji do půdního profilu. I u milířů lze podle velikosti plat dodnes rozlišit hlavní a vedlejší podle toho, z jaké vzdálenosti k nim gravitovala dřevní hmota. Plata po milířích se nacházejí plošně po křivoklátských lesích a nalezneme je i na těch nejnepřístupnějších místech v prudkých svazích nad řekou Berounkou i nad jejími bočními přítoky. Jsou tak nezpochybnitelným důkazem ovlivňování křivoklátských lesů činností člověka po mnoho století s důsledky promítajícími se až do současného stavu lesních porostů. Je to zejména změna druhové skladby ve prospěch dřevin s vyšší schopností pařezové výmladnosti, ale i věkové a prostorové uspořádání lesních porostů. Bez nadsázky lze říci, že na Křivoklátsku dnes neexistuje hektar lesního porostu, který by bylo možno označit za „původní, člověkem neovlivněný“.

Zbytky plužiny – se v komplexu křivoklátských lesů objevují v místech, kde se v minulosti po určitou dobu polařilo. Bylo to zejména v blízkosti dnes již zaniklých sídel. Z evidovaných lokalit se to blíže dotýká pouze lokality „Brtva“, kde měla podle pověsti ležet zaniklá osada.

Stručná charakteristika lokalit

Beraník – soubor starých listnatých porostů na pravém břehu potoka Klucná. Nacházejí se zde živé i odumřelé polykormony v dřevinách dub, habr, javor, v jednom případě i Břek. Cenné jsou zachovalé plošiny po milířích a síť starých cest, které sloužily k vývozu dřevěného uhlí. Lokalita je jedním z návrhů na umístění Demonstračního objektu a založení ukázek pařezinového hospodaření.

Dlouhý Hřeben – typická ukázka starých nepravých kmenovin na pravém břehu potoka Klucná. Jsou zde zachovalé živé polykormony a zejména síť milířových plat, v jedné části tvořících kaskádu, včetně pozůstatků starých cest. Další lokalita s návrhem na umístění ukázky Demonstračního objektu.

Hrobce – dubobukový porost nad silnicí Karlova Ves – Karlov na vysýchavém stanovišti s absencí přirozené obnovy. Zajímavostí jsou četné bukové polykormony a evidovaný doupný strom s dutinou po datlu černém. I zde jsou plata po milířích. Porost je rozpracován pro přirozenou obnovu.

Mokřinka – porost na vrcholu kopce s četnými starými výstavky. Exponované stanoviště, těžebně bez zásahu. Plata po milířích.

Prachoviště – převažuje nepravá kmenovina se zbytky starých polykormonů – některé živé, jiné ve stadiu rozpadu. Plata po milířích.

Pranty – ochranné lesy na pravém břehu Berounky. Navazují na lokalitu Prachoviště a táhnou se až k Luhu pod obcí Branov. Celá lokalita nese stopy pařezinového hospodaření v minulosti. Kromě běžných živých, ustupujících i odumřelých polykormonů je lokalita zpestřena výskytem tisu červeného. I u něj někteří jedinci nesou znaky těžebních zásahů. V severní části je archeologická památka, které se říká „Propadený zámek“. Lesy zde plní půdoochrannou funkci a v podstatě se v nich nehospodaří.

Sedla – nepravá kmenovina s jednotlivými výstavky a platy po milířích.

Starý Kouřimec – lokalita zahrnuje část NPR Velká Pleš a přes Brtvu sahá až k řece Berounce. Je cenná velkým množstvím živých i rozpadajících se polykormonů, z nichž některé stále ještě vykazují schopnost pařezové výmladnosti. Jsou tu i četná plata po milířích, která dokládají intenzivní lidskou činnost po řadu století. Na Brtvě jsou dále stopy po zemědělské činnosti, lomeček, i známky starých cest. K Brtvě se navíc vztahuje pověst o zaniklé středověké osadě.

Štulec – je nevelká, ale cenná lokalita dokládající pařezové hospodářství na Křivoklátsku. Staré výstavky, polykormony, plata po milířích i zbytky starých cest jsou svědky lidské činnosti v minulosti.

Valach – je obdobná lokalita jako Štulec s ukázkou schopnosti zmlazení z téměř mrtvého pařezu po rozpadlém polykormonu. Tento jedinec je navržen k oplocení a sledování jeho dalšího vývoje s omezením vlivu zvěře.

Výrák – lokalita tvořená nepravou kmenovinou dubu se zbytky polykormonů, milířových plošin a propojovacích cest.

Vysoký Tok – lokalita v horní části Mlynářova luhu, zahrnující stejnojmennou PR a porosty nepravých kmenovin dubu táhnoucí se až k místům, kterým se říká Rande. Na četných plošinách milířů lze nalézt zbytky dřevěného uhlí z dob, kdy tyto milíře ještě plnili svoji funkci.

Dubinky – je první velkou lokalitou, v které nebyl udělaný podrobnější průzkum. Leží na revíru Skryje a zahrnuje část PR Skryjská jezírka a vrchy Dubinky a Strážiště. Celá oblast je protkána sítí milířových plat i mnoha cestičkami, které je spojovaly.

Oupoř – je rozlehlou lokalitou na revírech Bušohrad a Skryje, zahrnující NPR Týřov a přilehlé porosty s charakterem lesů pařezového původu. Na této lokalitě leží mnoho významných lokalit starobylých pařezin. Archeologickou památkou je zřícenina hradu Týřov, ke kterému vede několik zaniklých, ale dosud dobře patrných, historických úvozových cest.

Žloukava – je další velkou lokalitou, ležící na revíru Pustá Seč. Zahrnuje porosty tvořené nepravými kmenovinami, ale i porosty s výskytem živých polykormonů. Jako v jiných oblastech Křivoklátska jsou i tady zachovalé plošiny po milířích.

Budoucnost pařezin na Křivoklátsku

Budeme-li uvažovat o znovuzavedení nízkého nebo sdruženého lesa, bude nutné najít k tomu důvody.

1. ekonomika – je úkolem pro ekonomy, aby zjistili, jestli je pařezina (případně les sdružený) ekonomicky výhodnější, a za jakých podmínek by stálo za to uvažovat o jejich znovuzavedení. Protože přestárlé pařeziny už téměř ztratily schopnost zmladit se z pařezů, je jediným možným způsobem založení nové pařeziny „obětování“ vhodného porostu semenného původu. Provedení těžby ve věku okolo 50 let dává možnost zmlazení pařezů, obhospodařování už by se pak provádělo jako v pařezinách. Započítání hodnoty předčasně smýceného porostu ale zřejmě značně zatíží kalkulaci a ekonomickou opodstatněnost takového postupu.
2. ekologie – požadavky ochrany přírody na vytvoření specifických biotopů. Představa některých ochránců přírody o pařezovém hospodaření je právě vidina starých mezernatých pařezin s bohatým bylinným podrostem a s množstvím dutin pro různé druhy ptactva. Neuvědomují si ale, že v těchto případech už se vůbec nejedná o pařezinové hospodaření, ale o pařeziny, v kterých se před mnoha lety hospodařit přestalo. Uniká jim také, že pravé pařezové hospodaření je jedním z nejintenzivnějších způsobů hospodaření v lese.

V době, kdy naroste mladý les semenného původu, začíná v něm lesní hospodář dělat výchovné zásahy pro docílení stability, žádoucí druhové skladby a kvality budoucích mýtních porostů. Ve stejném věku se v pařezinovém hospodaření provede prakticky holosečná obnovní těžba se všemi „negativními“ důsledky holiny.

V takových porostech dočasně téměř zaniká bylinné patro, protože mladé porosty vzniklé pařezovou výmladností se velice rychle zapojí.

Přednost spočívá v zachování genofondu jednotlivých stromů často více než několik století – současné nepravé kmenoviny ve věku 170 let mohou být přes pařezy svých „rodičů“ staré přes 200 let a jsou zaručeně původní.

1. Ukázky různých způsobů hospodaření – z důvodů výzkumných nebo naučných se s tím na území Lesnického parku Křivoklátsko počítá.
2. Zachování pozůstatků historického hospodaření jako kulturního dědictví našich předků – i to je důvod pro jejich zachování na území LPK.
3. Hospodaření v lesích s funkcí půdoochrannou. Mýcení v mladém věku zabraňuje vzniku disproporce mezi hmotou kořenového systému a hmotou nadzemní části stromu, ke které dochází s přibývajícím věkem. Mladé porosty jsou tak stabilnější a zajišťují lépe půdoochrannou funkci i na extrémně ohrožených stanovištích.
4. Les sdružený – je určitým kompromisem mezi lesem vysokým a lesem nízkým a nechá se říci, že využívá výhody obou těchto tvarů lesa. Na území lesnického parku ani na ostatních částech Křivoklátska není v současné době zachován klasický les sdružený, v kterém by se jako v lese sdruženém hospodařilo. Porostů s větším množstvím etáží se tu najde hodně a některé z nich tvar lesa středního připomínají.

Závěr

Na území LPK i v jeho širším okolí se zachovalo mnoho porostů, které nesou znaky starobylých pařezin a některé z nich lze označit jako „významné lokality“ starobylých pařezin. Jsou připomínkou doby, kdy křivoklátské lesy poskytovaly ve formě dřevěného uhlí energii, nezbytnou k provozu skláren a hutí. Zapsaly se tak hluboko do historie křivoklátských lesů, i do osudu lidí, kteří v těchto lesích našli práci a obživu.

Pařeziny jsou produktem specifického způsobu hospodaření v listnatých porostech a jsou na něm bytostně závislé. Jako každý živý organismus mají svůj počátek, život a konec. Cílenými hospodářskými zásahy je ale možné jejich zánik periodicky oddalovat a prodlužovat tak život jedinců na stovky let. Bez zásahu člověka zanikají.

Hospodaření v pařezinách je jedním z nejintenzivnějších způsobů hospodaření v lesích. Nejvyšší stupeň ochrany přírody, jako je NPR, anebo  NP s bezzásahovým režimem, je pro pařeziny paradoxně nejhorší alternativou. Ponechání lesů přirozenému vývoji znamená zánik tohoto tvaru lesa.

Pro zachování pařezin, jako kulturního dědictví našich předků, navrhuje LPK v příštím roce zřízení „Demonstračního objektu“, v rámci kterého by se na několika vybraných lokalitách hospodařilo jako v nízkém, případně sdruženém lese.

Pozn.: psáno v roce 2015 (autor: M. Pecha)