Lebeďák

Úvod

Lebeďák je příkladem lokality, na níž byl aplikován podrobný průzkum lokalit starobylých výmladkových lesů. Podrobný průzkum logicky navazuje na průzkum základní (Buček & Černušáková 2015; Maděra et al., 2016). Zatímco základní průzkum slouží ke zjištění výskytu starobylých výmladkových lesů, k vymapování jejich plošného rozsahu a k základnímu hodnocení jejich významu zpravidla na území obcí s rozšířenou působností, průzkum podrobný se provádí v konkrétních lokalitách starobylých výmladkových lesů. Přednostně se zaměřuje především na lokality klasifikované jako významné pařeziny, či na lokality jinak cenné, např. díky dochovaným přírodním, či kulturně-historickým prvkům, regionálnímu významu, geografické poloze apod.

Cílem podrobného průzkumu lokalit starobylých výmladkových lesů je zejména podrobně charakterizovat stav konkrétních lokalit starobylých výmladkových lesů, zejména pak lokalit významných starobylých výmladkových lesů, zmapovat výskyt, evidovat a popsat dochované přírodní a kulturně-historické prvky, vytvořit prostorovou databázi dochovaných přírodních a kulturně-historických prvků v prostředí geografických informačních systémů (GIS), soustředit podklady k hlubšímu studiu fenoménů starobylých výmladkových lesů, shromáždit podklady pro případnou ochranu a management lokality a zajistit, aby dosažené výsledky byly kompatibilní s hodnocením prováděným v rámci základního průzkumu lokalit starobylých výmladkových lesů.

Výstupy podrobného průzkumu jsou hlavním výsledkem terénního šetření a prezentací dosažených výsledků. Měly by být dostatečně stručné, zároveň však výstižné bez ohledu na účel jejich využití (podklady k péči o lokalitu, charakteristika vyskytujících se prvků, ochrana kulturně-historických památek apod.).

 

Základem je vytvoření prostorové databáze v GIS, k čemuž by měla být směřována i metodika sběru dat. Databáze má dva navzájem propojené bloky. První se týká segmentů podrobného průzkumu, ke kterým je v databázi uloženo plošné hodnocení vyskytujících se přírodních a kulturně-historických prvků, charakteristika segmentů a jejich fotografie. Druhý blok obsahuje pozice všech dokumentovaných prvků, jejich charakteristiku a fotografie.

Takto orientačně načrtnutá geografická databáze umožňuje vytvářet nejrůznější mapové sestavy, nebo přehledy přítomných prvků. Díky tomu může být prakticky využitelná při péči o lokalitu.

K hlavním výstupům podrobného průzkumu patří mapová dokumentace, charakteristika segmentů podrobného průzkumu, charakteristika přírodních a kulturně-historických prvků, fotografická dokumentace přírodních a kulturně-historických prvků, souhrnné hodnocení lokality a vyplněné formuláře terénního průzkumu lokality.

Podrobný průzkum PP Lebeďák

Podrobný průzkum starobylého výmladkového lesa byl jako případová studie poprvé realizován v Přírodní památce Lebeďák na Boskovicku v průběhu vegetační sezóny 2014. Metodika podrobného průzkumu byla tou dobou pouze v hrubých obrysech načrtnuta a teprve na základě této pilotní studie byla upravena do finální podoby.

Průzkum byl uskutečněn bez jakékoliv znalosti lokality, nepředcházel mu tedy průzkum základní. Díky tomu nebylo možné vytvořit si před zahájením prací představu o množství a kvalitě přítomných přírodních a kulturně-historických prvků. Proto byly v případě přírodních prvků zaměřovány a charakterizovány jen některé z nich, zpravidla nejreprezentativnější, či nejmohutnější. To neplatí o významných druzích, které byly zaměřeny a spočítány vždy, pokud byly nalezeny. Detailně byly naopak evidovány všechny prvky kulturně-historické.

Při podrobném šetření byl použit přístroj Trimble Juno ST Handheld, kde byla v prostředí software ArcPad 10.2 zaznamenávána poloha jednotlivých prvků, jejich charakteristiky a také byly zobrazovány podkladové mapy s indikací aktuální polohy. Přístrojem byl také zpřesňován zákres hranic segmentů podrobného průzkumu. Přesnost měření byla zvyšována využitím externí antény a v případě zaměřování pozic také průměrováním z 90 měření.

Základní údaje o lokalitě

Přírodní památka Lebeďák se nachází v Jihomoravském kraji, přibližně 2,5 km jihozápadním směrem od centra Boskovic a spadá pod katastrální území obce Lhota Rapotina. Rozloha chráněného území dosahuje 9,281 ha (AOPK ČR 2013), ovšem plocha podrobně zkoumaného území je o něco větší (9,399 ha).

Předmětem ochrany je ojedinělá extrazonální lokalita společenstev teplomilných zakrslých doubrav a skalních lad s xerotermofyty, z nichž některé se zde vyskytují na severní hranici svého rozšíření v povodí Svitavy (AOPK ČR 2013; Pospíšil & Brzobohatý 2010). Cílem ochrany a péče je zajištění nerušeného přirozeného vývoje druhově bohatých skalních společenstev, regulace pomístního náletu nežádoucích dřevin (zejména akátu a jasanu) a postupná jemná úprava druhové skladby těch částí lesních porostů, které neodpovídají přirozené druhové skladbě na daném stanovišti (Pospíšil & Brzobohatý 2010).

Lokalita se nachází na příkrém pravobřežním svahu říčky Bělé budovaném červenohnědými jílovci, prachovci, jemně až středně zrnitými pískovci a červenohnědými až rezavě hnědými slepenci rokytenské facie autunu Boskovické brázdy (Mackovčin et al. 2007), jejichž vrstvy se sklánějí souhlasně se sklonem terénu. Svah s jižní až jihovýchodní expozicí a sklonem 30–40° je nepochybně zlomového původu a uzavírá Rapotínskou kotlinu, v níž ústí říčka Bělá do Svitavy. V minulosti tato říčka podemílala strmý sráz a odnášela suťový materiál, který se zde uvolňuje. Nyní je Bělá od Lebeďáku oddělena železničním náspem. Svah není rovnoměrný, ale rozčleňuje jej celá řada širších žlebů, roklí a strží, jimiž byl transportován suťový materiál dolů k úpatí. Dna některých strží jsou stále aktivní, o čemž svědčí ostré erozní zářezy a sutě na jejich bázi. Na svazích a zejména podél úpatí vystupují na povrch nízké skalky nebo přímo skalnatý sráz, které jsou místy zdůrazněné malými lůmky. Na západním okraji byl skalní útvar obnažen při budování trati a v současnosti je řídce porostlý bylinami a nízkými keři.

Výškové rozpětí lokality sahá od 309 až do 382 m n. m. Půdním typem jsou na převážné části lokality mělké a vysýchavé kyselé kambizemě typické. Ve svažitějších polohách ji na mělkých výchozech permských hornin doprovází kambizem rankerová s rankerem kambickým (Mackovčin et al. 2007). Ve stržích a žlebech jsou vyvinuty příznivě vlhké a hluboké humózní hnědé půdy (Pospíšil & Brzobohatý 2010).

Díky poloze lokality na strmém, převážně k jihu orientovaném svahu se jedná o výhřevnou, po většinu dne osluněnou a teplou polohu.

Takto položené svahy napříč Boskovickou brázdou jsou jedinečným útočištěm teplomilné vegetace. Převládají výrazně krnící a málo tvárné porosty dubu zimního (výmladkového původu) s ojedinělou příměsí habru a babyky, výjimečně i hrušně obecné, na skalnatých hřbítcích je vtroušena borovice lesní. Synusii bylinného podrostu tvoří druhově pestrá škála hájových a teplomilných druhů. V zastíněných žlebech a na neskalnatých částech úpatí mají dřeviny normální vzrůst, kromě dubu zimního a habru zde hojněji roste babyka a jilm. Nevhodně je zde uměle zanesen smrk. V podrostu se zde objevují druhy náročnější na vlhkost a minerální zásobení (Pospíšil & Brzobohatý 2010).

 

Výsledky průzkumu

 

 

 

 

 

Segmenty podrobného průzkumu byly vymezeny na základě kvality starobylých výmladkových lesů a dle aktuálního stavu biotopů (jednotek Katalogu biotopů ČR (Chytrý et al. 2001)). Pro každý segment byly zapisovány také jednotky geobiocenologického klasifikačního systému (Buček & Lacina 2007), nebyly však kritériem pro segmentaci. Výskyt přírodních a kulturně-historických prvků byl hodnocen zvlášť v každém segmentu. Až na základě posouzení jednotlivých segmentů byla celá lokalita zařazena do odpovídající kategorie z hlediska významu starobylých výmladkových lesů a bylo provedeno souhrnné vyhodnocení přítomných přírodních a kulturně-historických prvků (Maděra et al. 2016).

Souhrnná plocha segmentů starobylých výmladkových lesů včetně segmentů světlin, které ke starobylým výmladkovým lesům řadíme také, dosahuje na lokalitě Lebeďák 8,0798 ha, tedy téměř 86 % rozlohy lokality. Starobylé výmladkové lesy se nenacházejí pouze na 1,0752 ha (11,44 % území), naopak nejcennější kategorie A (významný starobylý výmladkový les) zaujímá téměř 41 % území. Nepatrný podíl (2,59 %) má segment přechodného charakteru, v němž se jen ojediněle vyskytují prvky vázané na starobylé výmladkové lesy.

Nejcennější segmenty starobylých výmladkových lesů kategorie A (segmenty 6, 12, 15, 18, 20, 21) tvoří větší ostrůvky v celé části území a téměř vždy se zde nachází biotop L6.5, tedy acidofilní teplomilné doubravy (Chytrý et al. 2001; 2010). K nejcennějším segmentům starobylých výmladkových lesů patří navíc také segmenty světlin. Světliny v segmentech 8 a 9 se svým druhým složením a také prostředím více méně podobají okolním lesním segmentům, naopak zcela odlišná je světlina v segmentu 23, která je vázána na vystupující slepencovou skalku s převážně travobylinnou vegetací. Zajímavé je, že ani v jednom z těchto nejvýznamnějších segmentů nebyl zaznamenán nejvyšší počet typických prvků vázaných na starobylé výmladkové lesy, ani nejvyšší počet významných druhů, byť je z přiložených map zřejmé, že se v těchto segmentech vyskytují častěji, než v segmentech ostatních.

Polykormony s výmladky a pařezové hlavy jsou nejčastěji vázané na kategorii významných starobylých lesů, což ovšem není překvapivé, protože právě výskyt těchto prvků je pro kategorizaci klíčový. V území jsou často situovány na hrany strží, zlomové svahy a výhřevná stanoviště. Nejčastěji se vyskytují pařezové hlavy dubu zimního, vzácněji se objevují i u ostatních dřevin (habr obecný, lípa srdčitá, javor babyka), tedy dřevin méně zastoupených. V místech, kde byla v minulosti provedena těžba nepůvodního trnovníku akátu v západní části území, obrazily z výmladků i některé mladší duby, což do budoucna zajišťuje sice nedostatečné, nicméně alespoň minimální zastoupení další generace pařezových hlav a polykormonů.

 

Doupné stromy a dendrotelmy se nacházejí rozptýleně po celém území, častěji opět v segmentech významných starobylých výmladkových lesů. Často se kombinují i s dalšími prvky, obvykle s pařezovými hlavami a polykormony. Některé dendrotelmy jsou na lokalitě trvale zavodněné, jiné slouží jako brtě divokých včel, což odhalily rozlomené dendrotelmy na vývratech.

Ekotonová společenstva jsou na lokalitě velmi častá a mnohdy se vytvářejí i na menších světlinách, díky čemuž se někdy tyto dva prvky prolínají. Okrajová, lemová společenstva se vyskytují buď na rozhraní lesního a nelesního prostředí (jihovýchodní hranice segmentu 2), nebo na výraznějších svahových hranách (hranice segmentů 12 a 13), díky čemuž jsou trvale prosvětlená. Výrazně se podílejí na vyšší biodiverzitě území a často slouží jako útočiště některých významných druhů. Ekoton na jihovýchodní hranici segmentu 2 je tak jedním z rozhodujících faktorů, díky kterému se v daném segmentu vyskytuje v porovnání se zbytkem území nejvíce významných druhů (13 z celkových 24) včetně např. kudlanky nábožné (Mantis religiosa).

Světliny jsou na Lebeďáku ještě častějším prvkem, než ekotony. Typicky se jedná o drobnější plošky v porostních mezerách, např. po odumřelém úrovňovém stromu. Světliny větších rozměrů byly vymezeny jako zvláštní segmenty. Dvě světliny ležící relativně blízko sebe (segmenty 8 a 9) se nacházejí na vypuklém svahovém hřbetě ve východní části území, obě jsou zarostlé dominantním janovcem metlatým (Cytisus scoparius). Zřejmě díky jeho krytu slouží jako útočiště divočáků, což naznačuje zvýšený podíl ruderálních druhů rostlin a dokonce i přítomnost odrostlého lilku rajčete. Zcela mimořádnou světlinu zahrnuje segment 23. Jde o travobylinné společenstvo vázané na výhřevnou slepencovou skalku, na níž v rámci celého zájmového území rostou pouze zde některé významné druhy, např. sesel sivý (Seseli oseum). Tato skalka je zároveň zřejmě jeho vůbec nejsevernějším nalezištěm v povodí Svitavy.

Při podrobném průzkumu bylo nalezeno celkem 24 významných druhů. Jednalo se o 23 druhů rostlin a jednoho živočicha, dle Vyhlášky 395/1995 kriticky ohroženou kudlanku nábožnou. Mezi rostlinami patří k nejvýznamnějším nálezům znovu potvrzený výskyt ohroženého (Grulich 2012; Vyhláška 395/1992 Sb.) plaménku přímého (Clematis recta). Identifikováno však bylo dalších 6 ohrožených (Grulich 2012) druhů rostlin. Lokalita je velmi významná také z pohledu fytogeografického, protože se zde vyskytují některé teplomilné rostliny, které pronikají údolím Svitavy dále k severu již jen zcela výjimečně. K takovým druhům lze řadit výše zmíněný plamének přímý i sesel sivý, ale také např. kakost krvavý (Geranium sanguineum), chrpu latnatou (Centaurea stoebe), či vikev hrachovitou (Vicia piciformis).

Ostatní přírodní prvky, jako hlavaté stromy a výstavky, nebyly v území nalezeny.

Výskyt kulturně-historických prvků je v zájmovém území mnohem vzácnější. Nejčastější jsou hraniční kameny, které se nacházejí téměř výlučně při severní hranici lokality. Celkově bylo objeveno 17 hraničních kamenů, v 11 případech se jednalo o různé typy otesaných kamenů a hranečníků, v 5 případech šlo o novodobější betonové patníky. V jednom případě se dokonce pozice hraničního kamene ztotožňovala s pozicí hraničního stromu.

 

Nevýrazně vyvinuté jsou hraniční valy vyskytující se opět při severním okraji lokality. Pravděpodobně vznikly v důsledku obhospodařování okolních pozemků v minulosti.

Hraniční stromy se v porovnání s předchozími kulturně-historickými prvky vyskytují v území vzácně. Opět jsou lokalizovány při jeho severní hranici, reprezentativnější skupinka 3 prvků je situována ve východní části na hranici segmentu 3. Ve dvou případech je zde navíc vyvinuta mohutná pařezová hlava, v jednom případě je hraničním stromem jedinec dubu letního, tedy dřeviny, která byla jako hraniční pozorována i na jiných lokalitách (Buček, Drobilová, & Friedl 2010).

 

Jediným sakrálním prvkem je svatý obrázek na kraji lesa v segmentu 16, ve kterém se přitom starobylý výmladkový les nevyskytuje. Z technických objektů lze zmínit pouze drobné lůmky vyskytující se zejména při bázi svahu v jižní části lokality. Dnes jsou již téměř neznatelné a zcela zarostlé vegetací. Na jejich horních hranách se však vlivem antropogenně podmíněné exponovanosti vytvořila prosvětlené ekotonová společenstva hostící některé významné druhy. K východní hranici území (segmenty 3 a 4) přiléhají zbytky plužiny. Zajímavé je, že se v těchto místech objevují také hraniční stromy, hraniční kameny a část hranice je dokonce zvýrazněna valem.

Na lokalitě nebyla nalezena žádná archeologická památka, neprochází tudy žádná stará stezka a nepodařilo se dohledat ani žádnou pověst, která by se k území vztahovala.

 Celé území průzkumu je účelné považovat za lokalitu starobylého výmladkového lesa, a to i přes to, že se v některých segmentech starobylé výmladkové lesy nevyskytují (segmenty 1, 10, 16, 22). Důvodem je ztotožnění s hranicemi přírodní památky, což by do budoucna umožňovalo sjednotit cíle ochrany přírody s cíli ochrany starobylého výmladkového lesa, a také to, že se i v segmentech, ve kterých starobylé výmladkové lesy chybějí, vyskytují některé jejich typické prvky (např. svatý obrázek v segmentu číslo 16).

Lokalitu Lebeďák klasifikujeme z hlediska jejího významu jako kategorii A2 (Maděra et al., 2016), tedy jako významnou starobylou pařezinu s pařezinami na většině plochy (Tab. 2). Více než 40 % rozlohy území zaujímají velmi reprezentativní segmenty starobylých výmladkových lesů (kategorie A), přičemž všechny starobylé výmladkové lesy (kategorie A, B, C) zaujímají téměř 86 % rozlohy celého území. Lokalita se vyznačuje vysokým zastoupením polykormonů a pařezových hlav vázaných zejména na exponované a výhřevné svahy, častými světlinami a je také velmi důležitá díky přítomnosti významných druhů, z nichž některé se zde nacházejí na hranici svého dílčího areálu. Kulturně-historické prvky se v území nevyskytují tak často, jako prvky přírodní. Dominují mezi nimi zejména prvky vázané na hranice, hlavně hraniční kameny, méně pak hraniční stromy a hraniční valy.

Lokalita je součástí chráněného území PP Lebeďák, přesto je budoucnost zdejšího starobylého výmladkového lesa problematická. Cíle ochrany území (Pospíšil & Brzobohatý 2010) jsou totiž zaměřeny především na zachování teplomilných doubrav a skalních lad, ochrana prvků starobylých výmladkových lesů plánem péče deklarována není. Lokalita je také zatížena celou řadou nepříznivých jevů. V západní části se vyskytoval trnovník akát, který byl sice managementovými opatřeními zlikvidován, nicméně se zde stále objevuje jeho zmlazení. Za severní hranicí stojí průmyslový areál, odkud byla v minulosti do nitra chráněného území vypouštěna živice. Severozápadní hranici lokality lemuje plot obory, podél něhož se do území šíří ruderální druhy. Z pohledu starobylých výmladkových lesů je pak problematická expanze habru, zejména v méně exponovaných tvarech reliéfu, na hlubších půdách a ve stržích. Na základě toho lze předpokládat, že rozsah reprezentativních starobylých výmladkových lesů vázaných především na biotop teplomilných doubrav se bude v budoucnu snižovat.