Kloboucký les

 

Širší územní vztahy a přírodní poměry

 

Biogeografie

Podle biogeografického členění probíhá hranice dvou provincií při severní hranici katastrálního území Klobouky u Brna – provincie panonské a provincie středoevropských listnatých lesů (Západokarpatská podprovincie). Hodnocené území patří do provincie panonské, podprovincie severopanonské a do bioregionu Hustopečského. Na řešeném území se však prolínají i prvky provincie středoevropských listnatých lesů -sousední Západokarpatské podprovincie, např. hojným zastoupením ostřice chlupaté (Carex pilosa), svízele Schultesova (Galium schultesii), pryšce mandloňovitého (Euphorbia amygdaloides) v lesních podrostech severně orientovaných svahů. Z migrantů hercynské podprovincie lze nalézt ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), žluťuchu menší (Thalictrum minus).

V hodnoceném území jsou vymezeny 2 typy biochor: 1PC Pahorkatiny na vápnitém flyši 1. vegetačního stupně a 2PC Pahorkatiny na vápnitém flyši 2. vegetačního stupně (Culek 2005). Typ 1PC je v ČR vázán na severovýchodní okraj severopanonské podprovincie, celkově zahrnuje 74 km². Většinou je využíván jako orná půda, vinice. Lesy jsou v tomto typu vzácnější, představují 4 %. Typ 2PC tvoří rozsáhlejší segmenty na jižním okraji Karpat o celkové rozloze 338 km². Lesy zde představují 9 %.

 

Geomorfologie

Řešené území spadá do následujících do geomorfologického podcelku Boleradická vrchovina. Území se rozkládá v nadmořských výškách 226 m n. m. po 368 m n. m. (vrchol Nedánov). Lesní celky zahrnují dva nevyšší vrcholy klobouckého katastru – již zmíněný Nedánov a Ochůzky (343 m n. m.), na nevelké náhorní plošiny navazují mírné i velmi strmé a dále členité svahy, tvořící pestrá stanoviště různých expozic. Právě členitost terénu v této části katastru je zřejmě hlavní příčinou kontinuálního lesního obhospodařování.

Geologická stavba

V regionálně geologickém členění je řešené území řazeno ke ždánické jednotce flyšového pásma Západních Karpat, jejímž nejmladším vrstevním členem je ždánicko-hustopečské souvrství. V tomto souvrství se rozlišuje vývoj psamitický, pelitický a psamiticko-pelitický, který je také nejvíce zastoupen v řešeném území. Jedná se o pravidelné střídání pískovců a jílovců. Částečně je zastoupen v lokalitě Plunary – Kloboucké nové hory vývoj psamitický, charakterizován vápnitými pískovci, zde dále s polohami slepenců. Z kvartérních sedimentů jsou nejvíce zastoupeny eolické sedimenty – spraše, které zejm. na jihovýchodních mírných svazích dosahují značných mocností.

 

Pedologie

V hodnocených lesích jsou vyvinuty především illimerizované půdy, částečně hnědozemě, ostrůvkovitě pararendziny, zejména v jižním lemu řešeného území.

 

Klima a hydrologické poměry

Zájmové území se nachází na rozhraní dvou klimatických jednotek – T2 (kratší, chladnější a vlhčí léto) a T4 (velmi dlouhé, velmi teplé a velmi suché léto s krátkým přechodným obdobím). Vzhledem k mírně modelovanému a členitému reliéfu se uplatňují především účinky expozičního klimatu, které jsou navíc stupňovány snadno vysýchavým a výhřevným substrátem, významné jsou také teplotní inverze na dnech sevřených údolí. Území patří do povodí řeky Moravy. Voda je odváděna do potoka Haraska, který se vlévá do Spáleného potoka. Ten je pravým přítokem Trkmanky, ústící nedaleko Podivína do Dyje.

 

Geobiocenologie

Lesní celky se nachází v prvních dvou vegetačních stupních. První vegetační stupeň – dubový zaujímá většinu svahů jihovýchodní, jižní a jihozápadní expozice, některé náhorní plošiny, zejm. v Klobouckých nových horách, Nad Přestavlky a jižní okraj lesního celku Martinicko nad Štureněm. V tomto vegetačním stupni jsou na řešeném území vymezeny následující skupiny typů geobiocénů (dle Huková, 2005):

1 D 1 Corni-querceta petraeae-pubescentis humilia – zakrslé dřínové doubravy, vymezené ostrůvkovitě v nejextrémnějších polohách Klobouckých nových hor, kde se v současnosti vyskytují lesostepní polanky s druhově bohatými stepními porosty a pestrými bylinnými lemy v podrostu navazujícího lesa.

1 D 2-3 Corni-querceta petraeae-pubescentis inferiora – dřínové doubravy nižšího stupně, vymezené na strmých jižních a jihozápadních svazích, částečně u jihovýchodních svahů. Porosty s přirozenou druhovou skladbou dřevin i podrostu se vyskytují ve všech řešených lesních celcích – jihovýchodní svah v Ochůzkách, jižní až jihozápadní svah při západním okraji lesního celku Martinicko nad Štureněm, jižní až jihovýchodní svah v Hložku, při jižním okraji lesa Nad Přestavlky a pravidelně se opakující svahy s touto expozicí v Klobouckých nových horách.

1BD 3 Ligustri-querceta – doubravy s ptačím zobem jsou vymezeny na plošinách Klobouckých nových hor, při jižním okraji lesa Nad Přestavlky, menší plochy v Ochůzkách a v Hložku, i zde se zachovaly porosty s přirozenou dřevinnou skladbou a podrostem s vysokou pokryvností a druhovou pestrostí.

1 CD 2-3 Carpini-acereta inferiora – dřínové javořiny nižšího stupně jsou vymezeny ve spodních částech konkávních svahů s jihozápadní až západní expozicí v Klobouckých nových horách. V těchto lesních částech se v aktuálních porostech prolínají druhy s kalcifilní tendencí (Cornus mas, Viburnum lantana, Lithospermum purpurocaeruleum) s druhy nitrofilními (Corydalis sp., Gagea lutea, Geranium sanguineum, Alliaria petiolata, Vincetoxicum hirundinaria). Problematický je nálet pajasanu (Ailanthus altissima).

Druhý vegetační stupeň zaujímá většinu území, v tomto bukodubovém vegetačním stupni jsou vymezeny následující skupiny typu geobiocénu:

2 BD 3 Fagi-querceta tiliae – lipové bukové doubravy jsou nejrozšířenější skupinou typu geobiocénu vymezenou ve všech lesních celcích zejména na horních plošinách a přilehlých konvexních svazích. Vzhledem k převažujícímu výmladkovému hospodaření ustoupil z přirozené druhové skladby lesních porostů buk lesní, jeho různověkou příměs včetně statných jedinců však nalézáme ostrůvkovitě v bývalých panských lesích – mírné severní svahy Nedánova, několik málo mladých jedinců v Martinicku nad Štureněm.

2B3 Fagi-querceta typica – typické bukové doubravy jsou vymezeny opět ve všech lesních částech a to na přechodu od lipových bukových doubrav směrem do prudkých severních svahů. I zde vlivem výmladkového hospodářství ustoupil buk lesní. Několik vzrostlých jedinců včetně množství mladých semenáčků roste v bývalém panském lese na severně orientovaném svahu v Ochůzkách.

2 CD 3 Corni-acereta superiora – dřínové javořiny vyššího stupně jsou vymezeny v konkávních částech jihozápadně až západně orientovaných strmých svahů pod Nedánovem. V současných dubohabrových porostech s příměsí babyky, mléče, lip a třešně ptačí je výrazně zastoupen jasan ztepilý a jeřáb břek, v nejnižších částech svahu se místy vyskytuje i klen. V keřovém patře jsou typické mohutné keře dřínů.

2 AB 3 Fagi-querceta – bukové doubravy jsou vymezeny pouze jedním ostrůvkem na severně orientovaném svahu v Ochůzkách, navazujícím na osídlení v západní části obce a tedy zřejmě ovlivněném pastvou dobytka, hrabáním steliva či kyselým opadem vtroušených borovic, v důsledku čehož zřejmě došlo k ochuzení živin v půdách a posunu z původně mezotrofního společenstva k oligotrofnějšímu.

2 BC 3 Fagi-querceta aceris – javorové bukové doubravy vymezené v konkávních částech svahů ve všech lesních celcích.

2 BC-C (3)4 Tili-querceta roboris-aceris superiora – javorolipové doubravy vyššího stupně se nachází na úpatí svahů a dnech sevřených údolí, kde jde místy i o přechod k 3. vegetačnímu stupni. V aktuálních lesních společenstvech se vyskytují javory mléče, kleny, jasany, duby, lípy velkolisté, habry.

 

Historický vývoj

Lesostepní charakter krajiny s bohatou vegetací a vhodnými klimatickými podmínkami umožňoval soustředění osídlení od nejstaršího pravěku. Archeologické nálezy dokládají mladší fázi starší doby kamenné (40 – 10 tisíc let př. Kr.). V mladší době kamenné – neolitu dochází k trvalejšímu zalidnění úrodných oblastí, člověk začíná záměrně zasahovat do přírody a zakládá trvalejší zemědělské osady. Nálezy z tohoto období zejm. z lokality Hradisko (nad kaplí sv. Barbory) jsou řazeny do kultury s vypíchanou keramikou. Sídlištní nálezy i kostrové hroby dokládají kulturu s moravskou malovanou keramikou. Z pozdní doby kamenné na klobouckém katastru pochází náhodné nálezy broušené industrie kultury se šňůrovou keramikou a jednotlivé hroby a pohřebiště kultury se zvoncovitými poháry. Nálezy z doby bronzové ukazují kontinuitu osídlení od starší doby bronzové přes středodunajskou mohylovou kulturu až k mladší a pozdní době bronzové. Ojedinělé nálezy dokládají osídlení klobouckého katastru v době halštatské. Doba laténská je doložena drobnými nálezy a pohřebištěm s kostrovými hroby nedaleko evangelické fary. Zlom letopočtu je na Břeclavsku spojen s nájezdy Germánů a tlakem římského impéria z jihu, hroutí se panství Keltů. V poloze Zumperky byly nalezeny mince římských císařů. V průběhu 6. století pronikají na zdejší území Slované, kteří se věnovali zemědělství a chovu dobytka. Svá sídliště si zakládali na březích vodních toků, poblíž se nacházela příslušná pohřebiště. Z archeologických nálezů je zastoupeno období velkomoravské dvojhrobem u morkůvského kříže. Do mladší doby hradištní je datováno kostrové pohřebiště v lokalitě Staré hory (podle Klanicová 1998). Podle struktury sídla lze usuzovat, že jde o starou osadu vzniklou podél vodního toku přirozeným vývojem v době předkolonizační a je pravděpodobné, že navazovala na slovanské osídlení z doby hradištní.

Nejstarší písemné zprávy o tomto sídle se spojují se jménem Lva z Klobouk, významného úředníka na brněnském hradě, který patrně dostal Klobouky s okolím výsluhou od krále Přemysla Otakara I. Založil premonstrátský klášter v Zábrdovicích a v listině z roku 1210 se dovídáme o majetku věnovaném Lvem z Klobouk tomuto klášteru. Klobouky převodem do držby tohoto kláštera získaly, staly se centrem rozsáhlého panství a v tehdejší době bylo výhodnější patřit pod církevní vrchnost než pod soukromého feudála (Dostál 1969).

Roku 1298 byly Klobouky povýšeny na městečko. Z druhé pol. 14. století chybí jakékoliv prameny. V roce 1422 zastavil král Zikmund kloboucké panství Oldřichovi z Doubravic. Poslední čtvrtina 14. stol. a 1. pol. 15. stol. je nejsilněji osídleným obdobím v regionu. Za válek česko-uherských byly zpustošeny Martinice a nevelká osada Přestavlky, která ležela mezi Plunary a Nedánovem, na pravé stráni, kde potok opouští katastrální území. Přesná příčina zániku není jasná, po roku 1497 se uvádí jako pustá ves. Koncem 15. stol. přechází Klobouky opět pod zábrdovický klášter. Pozemky zaniklých vsí nebyly zalesňovány, jako např. v Drahanské vrchovině, ale byly děleny mezi okolní obce, popř. na nich vznikaly hospodářské dvory a rybníky. Spory o hranice mezi obcemi v místě zaniklé obce se urovnávaly smlouvami, z roku 1546 pochází smlouva mezi klášterem a městem Brnem o užívání pastvin blíže ke klobouckým pozemkům poddanými z Morkůvek a naopak Kloboučtí mohli pást na morkůvském rybníku. V roce 1613 byly upraveny hranice mezi Klobouky a Diváky a byla uzavřena smlouva o užívání lesa Nedánova (Dostál 1969).

Z nejstarších grafických podkladů vypovídajících o základním uspořádání a využití krajiny je I. (Josefské) vojenské mapování, které probíhalo v letech 1764-1768 a 1780-1783. Tomuto mapování nepředcházela síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů, stav krajiny byl zakreslován při projíždění krajinou důstojníky vojenské topografické služby na koni. Na obr. 9 jsou v pravé části zaznačeny Klobouky, v levé spodní části Boleradice. Z lesních celků jsou zachyceny jednak Ochůzky a Martinicko nad Štureněm západně od Klobouk a směrem k Boleradicím větší lesní komplex Nedánov. Na rozdíl od následných vojenských mapování i indikačních skic není zakreslen lesní porost v části řešeného území – lesní celek Kloboucké nové hory, tedy převážně západně orientované svahy v blízkosti vrcholu Plunary (zvaného jako Zumperk – na mapě „Sandberg“). V této lokalitě jsou značeny pouze vinice. Do jaké míry se jedná o skutečné zachycení tehdejšího stavu a do jaké míry o jednu z nepřesností způsobu mapování zůstává otázkou. Pol. 18. Stol. Zmiňuje Jakub Vrbas jako období velmi ubohých a nezdravých hospodařských poměrů jak u poddaných, tak u vrchnosti: Klobouky měly velmi rozsáhlá pastviska, ale protože vrchnost měla na nich právo spolupastvy, za suchých let se pastvy nedostávalo pro všechen dobytek a pásalo se proto na úhorech. Když bylo o pastvu velice zle, vháněl se poddanský dobytek tajně do blízkého lesa „Ochůzky“, kde dělal velikou škodu (Vrbas 1999, s. 271).

Jakub Vrbas také zmiňuje les Ochoze (nazývány i Líchy – jedná se o jihovýchodní část lesního komplexu Nedánov, v mapách uváděn i název Nad Přestavlky). Tuto část lesa nazývá jako křoviska (tedy pařeziny, kácené v 8-15 letém obmýtí), které byly předmětem sporu mezi vrchností a poddanými. Uvádí zde listinu opata zábrdovického kláštera Michaela. Za první: již začátek mylně tak zvaného obdarování ukazuje, že vrchnost poskytla je poddaným z lásky a milosti k jejich domácímu užitku jen precario (dočasně) za roční činži jednotlivcům na výpomoc, ale nedovolovala, by s nimi jednali dle libosti. Za druhé: to propůjčení za roční činži bylo odvolatelné, neboť vrchnost dle přílohy z 11. Srpna 1672 křoviska sama již před tím užívala a žádný prelát dle moravského zemského zřízení nemá práva z klášterního majetku navždy něco darovati nebo prodati bez vědomí konventu. Prelát mohl jenom propůjčiti křoviska odvolatelně za roční činži. Že propůjčení se nestalo na budoucí časy, vysvítá za třetí z okolnosti, že příjem roční činže není veden v účtu v rubrice stálých, nýbrž v rubrice proměnlivých příjmů, byla také tak přiznána v dominikální fázi r. 1750. Tomu také za čtvrté nepřekáží, že kloboučtí jedinci mají užívati tyto činžovní kusy ke svým gruntům, protože grunty dosud nejsou jejich vlastní, ale vládne jimi vrchnost. Za páté. Žadatelé nemají práva na křoviska ani proto, že je užívali do roku 1777, t. j. do doby nové úpravy roboty, která ničeho nemění v právech propůjčovatele nebo uživatele (Vrbas 1999, s. 273-274).

Z května téhož roku 1782 pochází listina opět od opata Michaela, kterou nakonec přenechává „křoviska Ochoze čili Líchy“: Řečený pan prelát a konvent přenechávají klobouckým poddaným zmíněná křoviska Líchy nebo Ochoze za ročních 80 zl., slovy osmdesát zlatých a to tak, aby Kloboučané měli příležitost vypěstovati si pro všechny případy zásobu stavebního dříví, by nikdy nemuseli obtěžovati svou vrchnost, za tím účelem jest se jim říditi Nejvyšším lesním řádem (Vrbas 1999, s. 276-277).

Jakub Vrbas také popisuje vyhánění dobytka na pastvu: Klobouky měly vedle jiných pastvisk veliké pastvisko „Výhon“ lidově zvané „Véhon“, které se prostíralo západně od městečka počínajíc na „Hradišku“ směrem jihozápadním podél panských Ochůzek do údolí pod les „Hložek“ a dále až Pod Přestavlky. (…) Pastýř vyháněl hovězí dobytek z Příční strany oběma Stranami podél k východu běžícího potoka na Rynk a Ohavou vzhůru až boční uličkou zvanou „Kout“ nebo „V Koutě“ ležící za gruntovním číslem 125 položeném na pravém břehu bývalého ohavěnského potoka. (…) Za Koutem les Ochůzky přiléhal až k samým zahradám ohavěnských gruntů prostírajících se na pravém břehu ohavěnského potoka. Dle tohoto od starodávna pastýř vháněl dobytek přímo z Kouta do lesa Ochůzek a hnal ho lesem dolů k městečku. Teprv potom až za kaplí vyhnal dobytek z lesa na pastvisko „Výhon“. Dá se mysliti, jak les vypadal, když se jím po staletí procházel lidský i panský dobytek. Ke kapli se s dobytkem nikdy nedošlo. Z pastviska pastýř přiháněl dobytek ke kříži nad Příhonem a cestou dolů do městečka, kde se na Rynku dobytek rozcházel ulicemi domů. Odtud jméno části městečka „Příhon“ (Vrbas 1999, s. 279).

Vrbas dále uvádí, že roku 1786 vláda zakázala pastvu dobytka v lesních kulturách, čehož kloboučtí nedbali a honili dobytek v noci do panského lesa. Zmiňuje, že vrchnost se rozhodla obnovit les v Hložku, kde nasela borovicového semena a zakázala veřejnou cestu Hložkem vedoucí z Boleradic do Klobouk, která přecházela nad Hložkem na cestu z Divák, vedla kolem Ochůzek, od nich ke kříži nad Příhonem a do městečka. Místní obec i Boleradice tomu odporovaly, ale vrchnost spor vyhrála a cesta byla vedena středem pastviska „Na Výhoně“ vzhůru ke kříži nad Příhonem. Z roku 1827 pochází velmi podrobné indikační skici stabilního katastru. Indikační skicu je možné prohlédnout v mapové aplikaci na stránkách Moravského zemského archivu v Brně (http://www.mza.cz/indikacniskici). Indikační skica z roku 1827 není úplná, chybí část s lesním celkem Kloboucké nové hory. Mapy stabilního katastru se staly podkladem II. vojenského mapování (Františkovo), které probíhalo v letech 1836 – 1852 a které nám může pomoci dokreslit si představu využití území v chybějící části indikační skici, i když zdaleka ne v tak podrobném měřítku. Je zde již zachycen i lesní celek Kloboucké nové hory včetně Plunarského hájku. Lesní celky dle dochované části indikační skici patří klobouckému panství, které od náboženského fondu koupili bratři Augustin a Ignác rytíři Neuwallové roku 1820.

 

Ve farním archivu jsou dochovány zápisky Jakuba Vrbase o Neuwallech: Aby získali z klobouckého statku náležitý užitek, zvelebovali polní hospodářství, rozšířili chov ovcí, zlepšovali ovocnářství zakládáním školek u dvorů a pěstováním vzácných druhů ovoce a hroznů, vysazovali ovocné stromky u cest, potoků a svodnic. (…) Jak praveno, rodiny rytířů Neuwallů rády se zdržovaly v Kloboukách a přijímaly tu hojné návštěvy svých přátel a známých. (…) Pro zvláštní kratochvíli panstvo zajíždělo se svými hosty až do Hložku, kde byla besídka s kuželnou (na indikační skice z roku 1827 je část lesa dnes známá jako Hložek nazvána „In Lauschek“).

Na indikačních skicách lze studovat jednak velmi přesně geograficky zakreslený způsob využití území, ale drobné poznámky nám přibližují i charakter lesních porostů, a to jak složení dřevin (jehličnaté / listnaté / smíšené), tak současný stav z hlediska vzrůstu dřevin. Legenda stabilního katastru rozlišuje písemnou zkratkou a grafickou značkou v rámci jehličnatého i listnatého lesa les mladý, les střední, tyčovinu a vysoký mýtný les.

Charakter lesů na Kloboucku je zaznačen jednak touto písemnou zkratkou, s kterou si ale autor indikační skici zřejmě nevystačil a grafickou značkou se pokusil zejména v lesním komplexu Nedánov vyjádřit to, co bychom dnes nazvaly středním lesem jako hospodářským útvarem – generativní vzrostlé dřeviny a různověké výmladky ve spodní etáži.

Lesní porosty v lesním komplexu Nedánov jsou označeny jako listnaté mladé, v lesním celku Martinicko nad Štureněm jako lesy listnaté – tyčovina. Pro ostatní řešené porosty část indikační skici chybí. Po obvodech základních lesních komplexů jsou značeny lesy jehličnaté (při severní hranici Nedánova – mladé až střední, při jihozápadním okraji Martinicka nad Štureněm -mladé a při západním okraji Ochůzek -tyčovina). Pravděpodobně šlo o vysazené porosty borovice lesní, jak je uvedeno výše, kdy koncem 18. stol. vrchnost vysela v Hložku borovicové semena. Odtud také i místní název severozápadní části lesa Ochůzky – Boří.

V kapitole Klobouky ke konci feudalismu (Smutný 1997, s. 95-96) autor zmiňuje: Lesy dávaly něco borovicového dřeva, nejvíce ale tvrdého dřeva listnatých stromů, které se používalo na stavby a na nástroje, jakož i k otopu. (…) Lesy byly s výjimkou malé části dobře využívány k těžbě dřeva. (…) Dřevo vrchnostenských lesů bylo většinou prodáváno jinam, dřevo z poddanských obecních lesů bylo většinou spotřebováno jen doma.

Důsledkem revolučních událostí bylo roku 1848 zrušení poddanství. V Kloboukách byl zrušen vrchnostenský úřad a soud, panství Neuwallů ztrácí funkci správní, udržuje si však vliv ekonomický. Postupně však upadá do velkých dluhů a v roce 1863 je panství prodáno Anglobance. Část panství – Martinice od tohoto roku přecházely z ruky do ruky, jak píše Jakub Vrbas: (…), poslední nájemník z nich vymačkal, co se ještě dalo, zničil kaštanový park u pivovaru, krásné topoly u studánky zvané „Kateřinka“, rozvinuté ořešáky na pastvisku a zhyzdil tak malebné údolí cukrovaru i s jeho věží, hodinami, zvonky a dvěma komíny. Krásné panské lesy byly zničeny tak, že sedlák s vozem se mohl otočit na každém místě. Lesní zvěř, koroptve a bažanti byli vyhubeni nadobro. Konečně brněnští agrálníci dorazili Martinice, rozprodali všecko, rozdělili se bez složení účtů a rozprchli se (rukopis Jakuba Vrbase).

Z roku 1879 pochází pozdnější indikační skica stabilního katastru (viz http://www.mza.cz/indikacniskici), tentokrát úplná a zachycující všechny lesní celky v téměř stejné rozloze jako v současnosti. Na rozdíl od předchozí indikační skici vidíme rozparcelovaný les v jihozápadní části lesního komplexu Nedánova (Nad Přestavlky), dále Kloboucké nové hory (včetně Plunarského hájku) a Ochůzky. Vzhledem k přeškrtnutému záznamu Moravská Banka v Brně můžeme usuzovat, že lesní pozemky dříve užívané poddanými za roční „činži“ (viz výše) byly jejich uživateli odkupovány od této banky. Právě v těchto lesních částech nacházíme nejvíce hraničních hlavatých stromů.

Jedním z uživatelů, který příslušnou část lesa odkoupil, byla zřejmě rodina Jakuba Vrbase, který vzpomíná: Při našem štachetlovém plotě na dvoře stála nevyčerpatelná hromada krátkých otýpek lesního tenkého dříví navázaného do povřísel a u nich obsáhlá hromada nařezaných a rozštípaných polínek, v době postní nadělaných z oprátek (holovin) v našem Ochoze (les). (Vrbas 1999, s. 108).

V lesním celku Kloboucké nové hory (na indikační skice z roku 1879 označené „Nad novou horou“) oproti druhému vojenskému mapování je zakreslen zářez z jihovýchodu, který již zůstává do současnosti (orná půda). V lesních okrajích podél tohoto zářezu nacházíme dnes velmi vzrostlé hraniční hlavaté stromy. Předpokládáme li, že nemělo smysl značit hranice lesa na jeho rozhraní s ornou půdou, pochází tyto stromy z doby před převedením sousedního pozemku na ornou půdu. Roku 1881 koupil část bývalého panství Josef Duffek a vlastnil jej do roku 1922, kdy byl svým bratrem Antonínem zastřelen. V závěti odkázal majetek dvěma Antonínovým vnukům, kteří tou dobou byli nezletilí. Řízení panství se ujímá baronka Marie Mittisová, Antonínova dcera a matka staršího z vnuků, druhý vnuk, její synovec byl vyplacen, aby panství zůstalo celistvé. V 30. letech se přemístila do nově postaveného sídla na Časkovci. Částečně se jedná o důsledek relativně drobné parcelace lesa, tento jev se po zestátnění postupně stírá.

Z leteckých snímků z konce 30. let, z let 50 a konce 60. let můžeme pozorovat velmi pestrou mozaiku lesních porostů v různých fázích vývoje. Přesto, že se jednalo o velmi intenzivní hospodářství alespoň v první polovině 20. stol., nedocházelo k holosečím. Lze předpokládat výběrový způsob hospodaření (jednotlivý výběr stromů požadované kvality). Pokud docházelo k radikálnějšímu kácení, jednalo se spíše pouze o část pozemku a charakteristické bylo ponechávání výstavků. Díky kombinaci relativně drobné parcelace, členitosti reliéfu a způsobu obhospodařování vznikala dynamická drobná mozaika různých stádií lesních porostů s nejrůznějšími světelnými podmínkami, bez dlouhodobých výrazných extrémů, s dynamickým vývojem podrostů a na ně vázaných živočichů, což mělo zásadní vliv na biodiverzitu území a tím i ekologickou stabilitu.

Po zestátnění a absenci intenzivnější těžby na jednotlivých pozemcích se tato velmi drobná mozaika stírá a porosty se více homogenizují. Scelením orné půdy v okolí lesních porostů ztratily některé cesty logické návaznosti. Pravděpodobně v 70. letech byla pro lepší dostupnost traktorů místního JZD, jehož někteří pracovníci v zimním období pracovali v lese, vytvořena širší okružní cesta lesním celkem Nedánov. Později v 80. letech došlo na několika místech k vytěžení porostu a obnově monokulturní výsadbou borovice a na jednom místě v Martinicku nad Štureněm dubu červeného (bez ohledu na hranice pozemků). Od devadesátých let po navrácení pozemků vlastníkům se vyvíjejí porosty bez větších zásahů. Teprve od roku 2008 dochází těžbě (viz kapitola Současný stav).

 

Výskyt typických prvků starobylých výmladkových lesů (vybrané kategorie typické pro tuto oblast)

 

 

Hlavaté hraniční stromy

Jedná se o stromy, které byly seříznuté ve výšce obvykle kolem 120 – 130 cm za účelem vymezení vlastnických hranic v porostu. Dřeviny v místě řezu ztloustly a vytvořily tzv. hlavu s výmladky, které byly buď ponechány, nebo dále seřezávány.

Při terénním průzkumu byly tyto stromy zaznačeny pomocí navigačního přístroje GPS. V rámci jednotlivých lesních celků jim bylo přiděleno pořadové číslo, kterým jsou označeny.

 

Celkem bylo zaznačeno 521 hraničních hlavatých stromů, z toho 423 žijících (354 dubů, 46 habrů, 10 javorů babyk, 8 lip, 3 akáty, 1 jasan a 1 javor mléč), 71 již odumřelých, ale stále stojících, a 27 již tlejících na zemi.

Reakce dřevin na řeznou ránu je specifická pro určitý druh dřevin. Habry reagují velmi dobře silným obrostem, rána se poměrně rychle hojí a vznikají spíše drobné dutinky, které se mohou periodicky plnit srážkovou vodou. Pro duby je po seříznutí charakterističtější tvorba větších dutin, čímž vznikají specifické biotopy a zajímavé úkryty pro některé živočichy. Staré hraniční stromy jsou i po odumření ponechávány na místě, stávají se významnými refugii pro řadu teplomilných druhů dřevního hmyzu a hub, a velmi tak přispívají k ekologickým vazbám a biodiverzitě.

 

Dendrotelmy

Vlivem výmladkového hospodářství vznikají na pařezech růstem výmladků a tvorbou kalusu miskovité útvary až dutiny s malým vstupním otvorem, které se periodicky naplňují dešťovou vodou – dendrotelmy. Vyskytují se roztroušeně ve všech lesních celcích řešeného území, kde se zachoval tento způsob obhospodařování. Dendrotelmy vytváří specifický mikrobiotop v prostředí, kde se s výjimkou menšího toku podél lesního celku Kloboucké nové hory žádné tekoucí ani stojaté vody nenachází. Podílí se tak na zvýšení biodiverzity.

Pravé lesní druhy rostlin

Jedním ze znaků dlouhodobého kontinuálního vývoje lesních společenstev je výskyt pravých lesních druhů rostlin. Synusie podrostu je proměnlivá v závislosti na terénní modelaci – expozici a aktuálních světelných podmínkách, od řídkého výskytu rostlin na strmých severních svazích zejména lipových pařezin, přes druhově diverzifikovanější podrosty dubohabrových pařezin, po druhově bohaté a zapojené podrosty sprašových doubrav a druhově nejbohatší lesostepní polanky a ekotonová společenstva okrajů lesních porostů. Z pravých lesních druhů (podle Friedl 2010) se ve všech lesních celcích vyskytují Asarum europaeum, Corydalis cava, Dentaria bulbifera, Gagea lutea, Isopyrum thalictroides, Sanicula europaea, Hedera helix, Ficaria verna, Anemone nemorosa, Vinca minor, Anemone ranunculoides, Brachypodium sylvaticum, Carex digitata, Carex pilosa, Epipactis helleborine, Euphorbia amygdaloides, Lathyrus vernus, Maianthemum bifolium, Melica nutans, Mercurialis perennis, Neottia nidus avis, Polygonatum multiflorum, Cephalanthera damasonium, Convallaria majalis, Symphytum tuberosum, Viola mirabilis, Pyrethrum corymbosum, Campanula persicifolia, Galium aparine, Galium schultesii, Galium sylvaticum, Lathyrus niger, Lithospermum purpurocaeruleum, Melampyrum pratense, Peucedanum cervaria, Pulmonaria officinalis, v lesním celku Nedánov Cephalanthera rubra, V Ochůzkách, Martinicku nad Štureněm a v lesním lemu Nad Přestavlky Orchis purpurea, v prosvětlenějších částech poměrně hojný Melittis melissophylum, Carex michelii, Poa nemoralis, Melica uniflora. Některé rostliny poukazují na dlouhodobější dobré světelné podmínky. Např. jižně exponované svahy Martinicka pod Štureněm, Nedánova (část Nad Přestavlky a Hložek) a všechny takto exponované svahy Klobouckých nových hor jsou charakteristické velmi četným výskytem třemdavy bílé (Dictamnus alba), vyskytuje se roztroušeně v poměrně rozsáhlém území a její četnost se zvyšuje v závislosti na aktuálních světelných podmínkách. Obvykle je doprovázena i dalším nepravým lesním druhem Vincetoxicum hirundinaria a v Klobouckých nových horách místy i Verbascum chaixii subsp. austriacum. Významné porosty kosatců Iris graminea v Klobouckých nových horách dokazují dřívější vyšší prosvětlenost. V nynějších porostech ponechaných bez intenzivnějšího hospodaření dochází k silnějšímu zástinu a stěží nacházíme jejich květy. Obdobně jsou na tom porosty kosatce různobarvého Iris variegata v Klobouckých nových horách a v jižní a jihovýchodní části Nad Přestavlky. Jejich vitalita stoupá s lepšími světelnými podmínkami např. v lesních lemech a lesostepních polankách, kde je doprovází i další druhy Aster amellus, Bupleurum falcatum, Carex montana, Geranium sanguineum, Euphorbia epithymoides, Anthericum ramosum a celá řada dalších. Druhy, které se vyskytují jen v kontinuálních lesních porostech, které byly po staletí obhospodařovány jako výmladkové lesy a nebyly zalesněny jehličnatými, se nazývají špatní kolonizátoři (Kubíková 1987). Z těchto druhů se vyskytují ve všech řešených lesních celcích Anemone ranunculoides, Carex digitata, Cornus mas, Galium sylvaticum, Lathyrus niger, Lathyrus vernus, Lilium martagon, Melampyrum nemorosum, Melittis melisophyllum, Neottia nidus-avis, Primula veris, Pyrethrum corymbosum, Symphytum tuberosum, Vincetoxicum hirundinaria, Viola mirabilis, v Ochůzkách Sanicula europaea. Z pomalých kolonizátorů zde rostou Alliaria petiolata, Asarum europaeum, Campanula persicifolia, Carex montana, Clinopodium vulgare, Convalaria majalis, Galium odoratum, Hedera helix, Melica nutans, Polygonatum multiflorum, Viola hirta.

 

Hraniční kameny

Značení hranic hraničními kameny není v řešeném území příliš běžné. Většinou lze tyto mezníky nalézt v částech lesa, které dříve patřily vrchnosti a byly rozděleny teprve ke konci 2. pol. 19. stol., popř. poč. 20. stol. Nalezené hraniční kameny jsou zaznačeny ve volné grafické příloze č. 1. Původně panský les Ochůzky navazující přímo na zahrady domů v západní čísti obce byl pravděpodobně rozparcelován v 60. letech 19. stol. Hranice pozemků vedly většinou po spádnici a značeny byly spíše seřezáváním stromů, výjimkou je jeden nalezený hraniční kámen. Původní panský les Martinicko nad Štureněm byl rozdělen pravděpodobně až ve 20. letech 20. stol. v důsledku první pozemkové reformy. Zde je možné nalézt místy seříznuté hraniční stromy, častěji (zejména podél jižního okraje) kamenné mezníky. V lesním celku Nedánov v části bývalého panského lesa Hložek jsou některé hranice při jedné z cest značeny hraničními kameny s letopočtem 1924, při hlavní cestě na Nedánov pak zřejmě erozí půdy při okraji cesty uvolněný a volně položený kamenný mezník s číslem 92 – tedy zřejmě shodný s předchozími jen krajní čísla již nejsou patrná.

 

Staré cesty

Základní historická cestní síť zřejmě jako všude vychází i na Kloboucku z terénní modelace. Hlavní cesty vedou po hřbetech a údolím – dle jeho šířky buď středem, nebo podél úpatí svahů, mezi nimi pak logické spojnice. Přes hřbet a samotný vrchol Nedánov vede cesta do Boleradic. Zaznačená je i na prvním vojenském mapování a je využívána dodnes. Můžeme ji také nazvat cestou poutní, přicházeli po ní boleradští poutníci do Klobouk na pouť ke kapli sv. Barbory. Od kaple vede stará stezka po hřbetu lesního celku Ochůzky, z ní se pak odbočovalo směrem k Nedánovu (až do Boleradic nebo se odbočilo na Diváky), nebo cesta pokračovala po hřbetu lesního celku Martinicko nad Štureněm (odtud ke studánce Kateřinka a dále na Diváky, nebo do Martinic) nebo se cesta stáčela k severu mezi poli. Z těchto hlavních cest vycházely menší stezky či úvozy opět po hřbetech sekundárních svahů nebo naopak sevřenými údolími, kudy se sváželo i těžené dřevo a postupnou erozí vznikly zahloubené cesty – úzké i širší úvozy. Částečně zahloubené cesty vznikly i na rozhraní lesních pozemků a orné půdy, vlivem scelování pozemků cesty okrajem lesa ztratily význam a postupně zarostly náletovými dřevinami, zejm. akátem.

 

Pověsti

O lesích na Kloboucku se okrajově zmiňuje již jedna z pověstí o původu názvu Klobouky: Ti první ledi, co se v tak krásným hódolí meze pahorkama hosadile a vod východo rovino votevřenó měle, hožívale maso ze zvěře z lesů, voboce ze stromů, kerý všade rostle a tuze dobró vodo, co sama ven z kupco vetékala (Ošmera 1993, s. 15). Z rukopisu klobouckého písmáka Václava Špačka (zemřel 76 letý roku 1931). Stará stezka z Martinic do Klobouk přes les je vzpomenuta v pověsti U Kateřinky: Kolem místa, zvaného u Kateřinky, vede stezka lesem ze Šturéňů na Martinickou silnici a do Divák. Bývala tam pod několika starými stromy na lukách studánka s dobrou pitnou vodou. Blíže studánky stával kříž, a ten kříž byl vždy, když zpráchnivěl, nahrazen křížem novým. Kolik už křížů se tam vystřídalo od těch dávných dob! (…) Tenkrát byla celá krajina kolem porostlá lesem, v němž často lovíval kloboucký pán. Bylo to jednou v neděli. Pán z Klobouk byl právě na honě v lese, když sličná Kateřina se ubírala ještě s několika družkami do Klobouk na pobožnost. Dívky šly lesem, když tu se najednou namanula srna, na niž kloboucký pán vymrštil z luku ostrý šíp. (Ošmera 1993, s. 19). Zapsal Karel Jaromír Bukovanský v Pamětní knize kloboucké.

Pověst O hastrmanovi se odehrává ve stejných místech: Jednoho dne šel jeden stařeček z Divák do Klobouk. Mezi Diváky a Martinicemi býval velký rybník a poblíž lesa studánka u Kateřinky. U rybníka na břehu seděl malý, hezký chlapeček a tuze moc plakal. Stařečkovi ho bylo líto a povídá: „Kdo Tě tu, chudáčku nechal?“ A vzal si chlapečka na záda a nesl ho do Klobouk. Jak ho nesl od Kateřinky do toho velkého kopce přes les, (…) (Ošmera 1993, s. 29). Vypravovala Františka Ryšavá z Klobouk. Zapsala Miroslava Ryšavá, žákyně měšťanské školy v Kloboukách.

O hledání útočiště v okolních lesích v nebezpečí vypráví pověst Tataři a lochy: Dříve než Tataři dorazili do Klobouk, muži s dobytkem odešli do hlubokých lesů, které se rozprostíraly kolem na všech stranách (Ošmera 1993, s. 20). Zapsal Karel Jaromír Bukovanský v Pamětní knize kloboucké.

Nebo také Pověst o Prajzlích (Prusech za rakousko-pruské války): Babička nevěděli, co majó dělat. Vzali na sebe núšu s dvóma pecnama chleba, huzený a do ruky baňu s vodó. A spíchali humnem do lesa. Stařeček vedli vole a utikali za babičkó. Voly uvázali ke stromu a šli se skovat do locha (Ošmera 1993, s. 51). Zapsala žákyně měšťanské školy v Kloboukách Božena Vrbasová r. 1921; vypravoval její stařeček.

Pověst Přestavlky zachycuje představu o původu tohoto názvu: Přestavlky jsou pozemky v klobouckém katastru, ležící od obce jihozápadním směrem. Bývaly dříve celé zarostlé lesem. Jejich název pochází od toho, že se až do těchto lesů toulávali vlci. A není to tak dávno, co se tu vlci proháněli. Otec mé babičky, Tomáš Pilát, vypravoval, že jeho otec byl jednou v lesích nad Přestavlky vlky přepaden. Poněvadž byl silný, nelekl se jich a nejsilnějšího vlka, vůdce smečky, chytil a na zádech donesl do Klobouk. Přestavlky prý se jmenují tak od té doby, co vlk přestal být postrachem člověka (Ošmera 1993, s. 30). Vypravoval Tomáš Pilát (+1919). Zapsala Lydie Hutáková, žákyně měšťanské školy v Kloboukách. Přestavlcké lesy vystupují i v dalších pověstech, např. Kuruci v Kloboukách: Bylo to asi roku 1704. (…) Za letního večera vyšel si soused Pilát, známý pytlák, do lesů přestavlckých. Tu však zdaleka poznal svého úhlavního nepřítele, myslivce Teubela. Schoval se před ním v houštině, do níž ústil loch, jichž bylo v těch místech několik. Vstoupil do chodby a čekal, co bude dále (Ošmera 1993, s. 24). Starších zápisů je několik – celkem shodných. Podle Karla Jaromíra Bukovanského v Pamětní knize kloboucké.

Další pověst z těchto míst vypráví o pokladu: V lese Přestavlky je poklad, který lze najít jen o půlnoci. (…) Jednou se vypravilo několik odvážlivců hledat poklad. Ozbrojili se a když odbila dvanáctá, právě došli doprostřed lesa. Tu viděli, jak něco svítí před nimi mezi obrovskými stromy (Ošmera 1993, s. 35). Vypravoval Jakub Pacas z Klobouk. Zapsala Lydie Pacasová, žákyně měšťanské školy v Kloboukách.

Jiná pověst o pokladu, tentokrát v lese zvaném Ochůzky, zmiňuje přímo hraniční hlavatý dub: Za starodávna chodívali lidé ze Slovácka hledat do Klobouk poklady. Nejvíc pokladů bylo zakopáno v Ochůzkách. Hledači mívali s sebou „Krištovku“, starou psanou modlitební knihu a virgule, t.j. šátek s uzly a svěcenou křídu. Ty poklady tu zanechali habáni, kteří bývali velmi pracovití a šetrní, a proto zbohatli. Potomci vypovězených habánů z Klobouk a z okolních osad chodívali z Uher, kam utekli, na trhy do Hustopeč. Tam se setkávali se známými Slováky a sdělili jim, že na kraji klobouckého lesa Ochůzek je dubec, pod nímž habáni zakopali poklad, který s sebou nemohli vzít, když museli za hranice. Slováci hledali v Ochůzkách a skutečně našli starý nízký otesaný dub, jemuž říkali hlava a který tam stál jako mezník. Kopali pod ním a našli mnoho zlatých a stříbrných peněz. Z nalezeného pokladu si koupili dva Slováci v Mutěnicích celé hospodářství a ještě jejich potomci byli tam nejbohatšími sedláky (Ošmera 1993, s. 38). Zapsal Karel Jaromír Bukovanský do Pamětní knihy kloboucké.

 

Současný stav lokalit

Ochůzky

Lesním celkem Ochůzky je pro potřeby této studie nazván souvislý lesní porost jižně a západně od města Klobouky. Navazuje přímo na zahrady rodinných domů v ulici Dlouhá a Lesní. Na východní a jihovýchodní straně se dříve rozkládaly pastviny, dnes orná půda. Z jihu je lesní porost lemován převážně vinicemi, na západě je od navazujícího lesního celku oddělen úzkým pruhem původně orné půdy, v současnosti zarůstající náletovými dřevinami. Zahrnuje zejména strmé svahy severní orientace a od tzv. Slavičího údolí s úzkou úvozovou cestou východně orientované svahy, nad nimi plošiny a mírné svahy hřbetu s třetím nejvyšším vrcholem katastru – Ochůzky 343 m n. m. V porostech převažují dřeviny výmladkového původu duby, habry a lípy velkolisté. Pařeziny jsou dle průměru „pařezu“ mezi jednotlivými prýty různého stáří, stejně tak výmladky – od drobných keřových tvarů po vyjednocené výmladky do podoby nepravých kmenovin. V porostech se vyskytují nápadnější duby generativního původu s relativně dobře rozvinutou korunou a charakteristický je také roztroušený výskyt borovice lesní. Ve svazích tzv. Slavičího údolí roste několik málo jedinců vzrostlých buků, v širším okolí pak časté bukové semenáče. Z dalších dřevin se vyskytují zejm. na plošinách ve východní části Ochůzek akáty, v jižním lemu javor babyka, jeřáb břek, třešeň ptačí, jilm habrolistý, ve svazích lípa srdčitá, bříza bělokorá, na úpatí severních svahů javor mléč, částečně klen, střemcha. S výjimkou strmých severních svahů je velmi bohatě vyvinuté keřové patro s lískami, vzrostlými dříny, brsleny (Euonymus verrucosa, E. europaea), tušalajemi (Viburnum lantana), ptačím zobem. Z vzácnějších druhů rostlin se vyskytují Lilium martagon, Melittis melissophyllum, Lithospermum purpurocaeruleum, Carex michelii, Platanthera bifolium. Z vyprávění místních občanů vyplývá, že v jihovýchodní části Ochůzek a na východně orientovaném svahu v Boří se vyskytovaly poměrně bohaté populace vstavače nachového (Orchis purpurea). V současnosti lze nalézt několik jedinců v Boří, které vlivem silnějšího zastínění ustupují. V současnosti probíhá těžba v mírném severním svahu pod vrcholem Ochůzky.

 

Martinicko nad Štureněm

Lesní celek Martinicko nad Štureněm navazuje na západní část porostu Ochůzky a pokračuje západním směrem k Martinicím. Ze severní strany navazuje orná půda a v části postagrární terasy s odumírajícími meruňkami, z jihu i západu scelené pozemky orné půdy. V západní části u jižně exponovaného svahu se v lesním zářezu vyskytují bývalé travní porosty, částečně zarůstající keři, s velmi významnými společenstvy teplomilné vegetace s řadou chráněných druhů rostlin. Bývalé panské lesy náležející zřejmě k martinickému statku jsou v současnosti převážně nízkým až středním výmladkovým lesem s ojedinělými výstavky vzrostlejších dubů a zejm. v severozápadní části přecházející v nepravé kmenoviny. Dle stanovišť se mění druhové složení od dominantních dubových pařezin v jižním lemu lesního celku, přes dubohabrové výmladky mírnějších severně a západně orientovaných svahů po strmé svahy ve východní části lesa s vysokým zastoupením výmladkových pařezů lípy velkolisté. Severovýchodní část lesa se strmými jižně exponovanými svahy bývala dříve pastvinou s roztroušenými ovocnými dřevinami (na indikační skice z roku 1827), les je zde částečně zaznačen na indikační skice z roku 1879 (listnatý), na snímku z roku 1938 jsou již porostlé svahy na území shodném se současností. Dominantní dřevinou je zde borovice lesní. Ojedinělý nález sterilní rostlinky vstavače nachového poukazuje na původní travní porosty a zánik optimálních stanovištních podmínek pro tento druh. Část původně výmladkového lesa ve spodní části severních svahů byla pravděpodobně v 80. letech 20. stol. převedena na monokulturu borovice lesní a dubu červeného. V severozápadní části lesa na úpatí svahu roste několik jedinců smrku ztepilého. Ze vzácnějších druhů rostlin zde roste Cephalanthera damasonium, Lilium martagon na severních svazích, naopak v jižní a západní části lesa je velmi častý Melittis melissophyllum, Dictamnus albus, Lithospermum purpurocaeruleum, v lesních lemech Euphorbia epithymoides, Orchis purpurea.

 

Nedánov

Souhrnným názvem Nedánov je pro potřeby studie označen nejrozlehlejší lesní celek klobouckého katastru. Pro bližší popis lze rozdělit lesní celek hlavní cestou na Boleradice. Západní část lesa od této cesty (Martinicko pod Štureněm) má poněkud odlišný charakter vyplývající i z rozdílného využití v minulosti. V mozaice s přestárlými pařezinami se vyskytují nepravé kmenoviny s generativními modříny a buky. Dominantními dřevinami jsou duby, habry, lípy velkolisté. Z ostatních dřevin jasany ztepilé, babyky, mléče, kleny, břízy, třešně ptačí, v západní části poměrně značné zastoupení jeřábů břeků. Zejména v západní části je významně zastoupeno keřové patro mohutnými dříny, dále kaliny tušalaje, ptačí zoby. Cesty zde pouze částečně vychází z terénní modelace, na ně navazují přímé průseky – jeden ve směru SZ – JV, dva jej kříží ve směru SV – JZ. Vzácnější druhy zde zastupuje Cephalanthera damasonium, Platanthera bifolia, Lilium martagon, v západní části Dictamnus albus, Carex michelii, Melittis melissophyllum. V nedávné době byla vytěžena parcela č. 3043/1 na ploše 6,7 ha a 2902/49 (navazující pod cestou na předchozí pozemek) na ploše téměř 2,2 ha holosečným způsobem.

Další, severovýchodní část lesního celku Nedánova je nazvaná Hložek. Východně od cesty na Boleradice se prolínají nižší habrové pařeziny s dubohabrovou nepravou kmenovinou s vtroušenými generativními duby. Směrem ke svahům s jižní orientací přechází ve výmladkové doubravy s vtroušenými borovicemi a vzrostlými dříny v keřovém patře, naopak na strmých severních svazích dominují vzrostlé pařeziny lípy velkolisté. Zejm. v údolí, které tyto svahy svírají, tvoří nemalou příměs sekundární porosty výmladkových akátů. Z dalších dřevin se vyskytují mohutné topoly bílé, dále javory (kleny, mléče, babyky), jilm habrolistý, třešeň ptačí, břízy, jasan ztepilý. Ve dvou místech byl úzký pás původních lesních porostů převeden na monokulturu borovice lesní (pravděpodobně 80. léta 20. stol.). Vzácnější druhy rostlin zde reprezentuje zejména medovník meduňkolistý a poměrně bohaté porosty třemdav. Významný je výskyt hnědence zvrhlého (Limodorum abortivum). Těžba v posledních letech proběhla na pěti lokalitách. Holosečným způsobem celý pozemek bývalého farského lesa, nad ním celý pozemek soukromého vlastníka s ponecháním několika málo habrů. Nedaleko opět celý pozemek, zde bylo ponecháno více výstavků dubů. Dva pozemky soukromých vlastníků byly holosečí s ponecháním výstavků vykáceny z poloviny, ve zbývající polovině jen mírná probírka. V této lokalitě jsou aktuální paseky ohroženy náletem pajasanů (Ailanthus altissima), které narůstají rychleji než zmlazující se pařezy.

 

Na Hložek navazuje směrem k jihu část lesa nazývaná Nad Přestavlky. V této části převažují mírné svahy s jihovýchodní expozicí. Na sprašových překryvech zcela dominují dubové pařeziny s charakteristickou synusií podrostu trávovitého vzhledu, na navazujících severních svazích a výše k vrcholu Nedánovu se zvyšuje příměs habrů a lip. Doubravy roztroušeně doplňují jeřáby břeky a vzrostlé keře dřínů, směrem k jižnímu okraji lesa se jejich počet zvyšuje, stejně jako zastoupení dalších keřů – kaliny tušalaje, svídy krvavé, ptačího zobu. Ve vybíhajícím cípu lesa na jihovýchodě dominují rozložité lískové keře. Ostrůvkovitě v mírných terénních sníženinách rostou mezi dubovými výstavky sekundární výmladkové akátiny. Ze vzácnějších druhů rostlin se ve sprašových doubravách velmi často vyskytuje Dictamnus albus, Melittis melissophyllum, Iris variegata, Pulmonaria mollis, Carex michelii, Anthericum ramosum v lesních lemech Adonis vernalis, Euphorbia epithymoides, Anemone sylvestris, Jurinea mollis. Při vrcholu Nedánov podél hlavní cesty na Boleradice byl nalezen jedinec Cephalanthera rubra. V posledních letech proběhla těžba na 3 lokalitách, kdy byly holosečným způsobem vykáceny celé příslušné pozemky. U jednoho je ponecháno několik málo méně vzrostlých dřevin, respektovány byly hraniční stromy. Záměrně vysazované monokultury v této části lesního komplexu Nedánov nenajdeme. S výjimkou akátů se zde nevyskytují ani roztroušeně jiné nepůvodní druhy.

 

Kloboucké nové hory

Lesní komplex Kloboucké nové hory vytváří vzhledem ke své poloze a členitému reliéfu nejpestřejší škálu stanovišť na relativně malé ploše. Od porostů podél vodního toku, který lemuje lesní celek ze západní strany, přes sevřená krátká údolí, navazující svahy nejrůznějších sklonitostí a expozice včetně nejsušších svahů jižní orientace se stepními formacemi až k plošinám hřbetu, který se táhne od třetího nejvyššího bodu katastru – Plunary (335,8 m n. m.) jihozápadním směrem. Těmto stanovištím odpovídá i převažující druhová skladba porostů. V řídce zapojených výmladkových doubravách na strmých jižních a jihozápadních svazích se vyskytuje nálet akátu, velmi bohaté je keřové patro s dříny, tušalajemi, hlohy a ptačími zoby, na severních svazích převažují mohutnější trsy lípy velkolisté bez keřového patra, navazující svahy porůstají pařeziny s rovnoměrným zastoupením dubů, habrů a lip. Plošiny v horních částech mají velmi podobný charakter jako mírné východní svahy v lokalitě Nad Přestavlky – výmladkové doubravy s bohatou synusií podrostu trávovitého vzhledu. Při úpatí svahů podél vodního toku se dále vyskytují topoly bílé, jasany, javory a pajasany. Zejména pajasany se do řídce zapojených dubových pařezin velmi rychle šíří a potlačují zde velmi pestré bylinné podrosty s řadou vzácných druhů, z nichž velmi hojná je třemdava Dictamnus albus, dále Melittis melissophyllum, Lithospermum purpurocaeruleum, Iris variegata, Iris graminea, Allium rotundum, v lesostepních polankách Orchis militaris, Stipa joanis, Adonis vernalis, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Inula ensifolia a další. V současnosti se vyskytuje paseka pouze na části jednoho pozemku, podél jeho následného oplocení je patrné respektování a ponechání hraničních hlavatých stromů.