Kapánsko je lesní komplex o ploše cca 550 ha na ploché pahorkatině mezi obcemi Mutěnice a Dolní Bojanovice. Jedná se převážně o hospodářský vysoký les s malými fragmenty dřívějších pařezin.
Oblast spadá do Hustopečskému bioregionu (Culek et al. 1996). Bioregion je typický mísením karpatských a panonských floristických prvků, převažuje v něm 1. vegetační stupeň. V rámci geomorfologického členění náleží území do celku Kyjovská pahorkatina (Demek et al. 2006), což je pahorkatina na flyšových horninách ždánické jednotky, s překryvem spraší, místy s vystupujícími vápnitými jíly. Na lokalitě se vyskytují plochá bezvodá údolíčka, oglejení a zamokření nebylo pozorováno. Geopedologické faktory podmiňují častý výskyt bazifilních druhů, avšak v místech výskytu nepůvodních dřevin mohou být půdy i lokálně odvápněné.
Potenciální vegetaci tvoří okrajově se vyskytující bohaté submediteránní teplomilné doubravy (asociace Corno-Quercetum, jižní okraje a svahy lesního komplexu) a velkoplošně až mozaikovitě panonské dubohabřiny (asociace Primulo veris-Carpinetum), které na severních svazích přecházejí do karpatských typů dubohabřin, zvláště v mělkých vlhčích údolích. Stepní trávníky nejsou na lokalitě a jejích okrajích zachovány, polní kultury zasahují až k okrajům lesního komplexu. Aktuální vegetace je proti potenciální značně změněna. Základním typem současné vegetace je odvozený a člověkem částečně změněný typ panonských dubohabřin. Území je delší dobu pod vlivem lesníků, kteří místy necitlivě obnovují tato společenstva monokulturami jasanu, lípy, dubu červeného, na okrajích přibývá invazní akát.
Flóra území je dána prezencí převažujících rostlinných společenstev. Nejvíce jsou zastoupeny druhy suchých dubohabřin a teplomilných doubrav s hajními prvky v kombinaci s množstvím teplomilných druhů, především submediteránních i ponticko-panonských. V údolíčcích a v severní části území jsou hojné karpatské prvky květeny (Carex pilosa), s průvodními druhy Dentaria bulbifera, Galium odoratum, Maianthemum bifolium, Milium effusum, Melica uniflora, Neottia nidus-avis, Paris quadrifolia, Symphytum tuberosum. Výjimečné jsou zde prvky vázané na bučiny, jako Actaea spicata nebo Stachys alpina. Významné je zde zastoupení teplomilných (až xerotermních) prvků jihomoravské květeny jako jsou Anemone sylvestris, Carex divulsa, Cornus mas, Dictamnus albus, Iris variegata. Linaria genistifolia, Lithospermum purpurocaeruleum, Teucrium chamaedrys, Vincetoxicum hirundinaria a Viola mirabilis.
Z celkové plochy lesního komplexu, je odhadem jen několik ha výmladkového původu a jen malou část z toho lze považovat za lesy starobylého typu, různé kvality a stupně zachovalosti. Výskyt těchto lesů byl zaznamenán v porostech 42D, 53B, 53C.
V prvním případě se jedná o starou doubravu (pařezinu) s příměsí habru a jasanu, se značným množstvím výstavků. Všechny duby nebyly seřezávány. Keřové patro je bohaté (dřín, babyka), v bylinném patru se objevují druhy dubohabřin i teplomilné prvky, nalezeny byly indikační prvky panonských dubohabřin.
Druhý porost je původní doubrava, později s příměsí habru a jasanu. Při pařezení byly seřezávány především tyto 2 druhy, duby jen málo a to jen na okrajích, porost promísen výstavky DBL. Porost je bohužel zasažen akátem.
Třetím porostem je přestárlá pařezina (panonská dubohabřina) s jasanem a dubem (vzácně). Pokryvnost keřového patra je vyšší (dřín). Jedná se o výrazně různověký porost s teplomilnými prvky v podrostu.
Pohled do porostu s převažujícím habrem a občasnými polykormony
Z významných přírodních prvků se zde objevují pravé lesní druhy rostlin, výmladkové polykormony či výstavky. Vzácně lze pozorovat dendrotelmy, velmi vzácně doupné stromy a světliny.
Významné prvky historické jsou reprezentovány archeologickými památkami (zbytky obce Kapanice), hraničními stromy, sakrálními objekty (opravená kaplička a obrázek panenky Marie) nebo starými cestami a stezkami, z nichž většina byla převedena na současné turistické trasy.
Mezi negativní vlivy na lokalitě patří dlouhodobý intenzivní management, hospodaření za účelem těžby rovnokmenných slavonských dubů, výsadby geograficky i stanovištně nepůvodních druhů; holoseče či použití velké mechanizace v lese. Problematické jsou i eutrofizace, ruderalizace a invaze nepůvodních druhů do lesních porostů. Z dřevin jsou to především trnovník akát, javor jasanolistý, z invazních bylin netýkavka malokvětá a celík obrovský.
Odklonem od tradičního obhospodařování došlo ke změnám v druhovém složení především bylinného patra. Jako žádoucí se jeví návrat ke střednímu a nízkému lesu, ve prospěch světlomilných druhů organismů. Základem managementu na lokalitě by mělo být: při obnově porostů používat především stanovištně původní druhy dřevin, zejména dub zimní i letní s vyloučením geograficky i stanovištně nepůvodních druhů. Při obnově je třeba maximálně omezit narušování půdního povrchu vč. pojezdem techniky, orba či frézování musí být zcela vyloučeny. Těžební i pěstební zásahy by měly být prováděny pouze v suchém období nebo po zámrzu půdy. Snažit se o maximální využití přirozené obnovy. Při smýcení DB porostů je třeba postupovat menšími obnovními prvky, větší obnovní prvky ve smíšených porostech uplatňovat jen ve výjimečných případech, ponechávat 4–5 výstavků původních dřevin na pasece. Jako alternativu lze doporučit hospodaření podrostním a výběrným způsobem. Ve vybraných dubových porostech s výskytem zvláště chráněných druhů je vhodné udržovat rozvolněný charakter porostů výběrným způsobem. Potřebná je likvidace invazních druhů dřevin.