Hraniční příkopy a valy patří mezi staré a památné topografické terénní památky. Příkopy v lesích jako terénní hranici nechaly jednotlivé vrchnosti pravidelně vykopat a obnovovat (Bukačová 2001). Potřebu vymezení hranic lesa zmiňuje již Maiestas Carolina, návrh zemského zákoníku, připravený v letech 1350-1351 na pokyn Karla IV., kde je uvedeno, že se mají vybudovat „kopy a meze pevné a znamenité“ (Klimek 2014). Hraniční příkopy a valy patří ke starobylým způsobům označování hranic lesa, doloženým v mnoha evropských zemích a lze je považovat za součást evropského kulturního dědictví (Szabó 2010).
Hraniční příkop na severozápadním okraji lokality Želešický háj
Hraniční příkopy a valy vymezovaly hranice pozemků v lesních porostech nebo na hranici lesa a zemědělsky využívaných ploch, sloužily také k omezení přístupu dobytka do lesů. Jsou významným dokladem vlastnických poměrů a historického vývoje krajiny, ale jejich význam není doceněn, nejsou nikde evidovány a jejich původní funkce je většinou zapomenuta. Dosti často bývá obtížné odlišit zbytky hraničních příkopů od zářezů úvozových cest. Hraniční příkopy jsou často narušovány při těžebních pracích v lese a také živelným ukládáním odpadků. V současné době mohou být některé hraniční příkopy a valy pohlceny lesem v důsledku spontánní sukcese a postupného rozšiřování lesního okraje do okolních kultur. Vzniká tak typická krajinná struktura se starými stromy lemujícími hraniční příkop, či val, a s mladšími dřevinami rostoucími mezi hraničním příkopem, či valem a současnou hranicí lesa.