Významnou součástí starobylých výmladkových lesů, jsou kromě starobylých výmladkových polykormonů, i další tvary stromů, které jsou výsledkem specifických způsobů jejich obhospodařování trvajících po staletí (Rackham 2008). Glaves et al. (2009a, 2009b) či Read (2000) popisují celou řadu stromových forem, které nazývají „worked“ nebo „working tree“ podle toho, že jsou závislé na pravidelné činnosti člověka. Rozlišují „pollards”, “coppards”, “shredded tree”, “stubs”, “medusoids” a “layered trees”. Většina těchto názvů nemá v češtině jednoduchý ekvivalent, ale pro všechny je společné, že využívají schopnost dřevin regenerovat vegetativním způsobem na různých místech kmene a koruny.
Hlavatý habr v lesním celku Martinicko nad Štureněm u Klobouk u Brna
Hlavaté stromy odpovídají termínům pollards a coppards, což jsou tvary stromů založené na regeneraci ve vyšších polohách kmene, nikoliv na pařezu. Coppards jsou tvary stromů, které vytvářejí novou korunu na vysokém pařezu, pollards jsou tvary stromů, které vytvářejí novou korunu na kmeni zhruba ve výši lidské postavy.
Hlavaté stromy získaly své pojmenování díky tomu, že při pravidelném ořezávání větví (v relativně krátkých intervalech jednoho až několika let) se v místě ořezávání, díky nadměrnému vytváření hojivých pletiv a adventivních pupenů vytvoří ztluštěnina, která může připomínat hlavu na kmeni, k čemuž přispívají u husté a tenké větve napodobující vlasy, zejména jsou-li převislého tvaru.
Schopnost regenerovat při opakovaném a dlouhodobém ořezávání větví ve vyšších částech kmene má jen omezené množství dřevin. Jako hlavaté stromy jsou nejčastěji uváděny vrby (Kasala 2004) a také jsou nejvíce v povědomí díky známým kresbám vodníka sedícího na hlavaté vrbě od Josefa Lady. Ojediněle se ale můžeme setkat i s dalšími druhy dřevin, jako je habr obecný (Carpinus betulus), javor babyka a javor mléč (Acer campestre, A. platanoides), jilmy (Ulmus minor, U. laevis i U. glabra), topol černý (Populus nigra), lípy (Tilia cordata, T. platyphyllos), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Buk lesní (Fagus sylvatica) je často uváděnou dřevinou z oblasti mediteránu a britských ostrovů (Rozas 2004; Read 2006).
Přerostlá hlavatá vrba bílá u Mlýnského rybníka u Lednice
Jako hlavaté stromy (někdy též nazývané úhlavé, babky, hlavatice) byly často využívány stromy hraniční a nebo stromy rostoucí mimo les (Brown & Fisher 2009), například na pastvinách s roztroušenými stromy, což byl v minulosti hojný typ biotopu, vzniklý postupně pastvou v lese, kdy pastva znemožnila přirozenou obnovu dřevin a původní zapojené stromové patro postupně řídlo. Zbylé stromy pak byly obhospodařovány ořezem větví. Také stromy rostoucí na březích vodních toků a nádrží byly takto často využívány.
Lidé takto stromy ořezávali z rozmanitých důvodů. V 1-2 letých intervalech pro produkci tenkého ohebného proutí, ze kterého vyráběli rozmanité výrobky (koše, vrše, ploty nebo i příbytky) nebo jako letninu pro dobytek. Ve víceletých intervalech pak většinou na palivo.