Velký význam pro biodiverzitu mají ekotonová společenstva lesních okrajů s výskytem heliofilních druhů (Lacina 2008). Ekotony lze diferencovat podle vzniku a vývoje, vlastností stanoviště a druhového složení, podle doby trvání, polohy sousedících společenstev, podle struktury, šířky, celistvosti, podle druhové rozmanitosti a podle míry podobnosti druhového složení ekotonů se sousedícími společenstvy (Lacina 2009).
Ekotonová společenstva na okraji starobylých výmladkových lesů je vhodné rozlišovat podle šířky, struktury, celistvosti a druhového složení (se zřetelem na biotop, druhovou rozmanitost a míru ruderalizace). Důležité je uvést i celkovou pozici výmladkového porostu v rámci krajinné mozaiky vegetačního krytu, případně i hlavní druhy v ekotonu.
Keřový ekoton s trnkou obecnou
V oblastech s velmi dobrými a dobrými přírodními podmínkami pro vznik starobylých pařezin, tedy v krajinách 1. dubového až 2. bukodubového vegetačního stupně převládají xerotermofilní ekotony. Jsou typické např. pro Boleradickou vrchovinu (ORP Hustopeče). Jejich charakteristickými druhy jsou válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), pýr prostřední (Elytrigia intermedia), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), třemdava bílá (Dictamnus albus), hlaváček jarní (Adonis vernalis), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), hvězdnice chlumní (Aster amellus), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) aj. Keřový plášť místy tvoří zejména ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), dřín obecný (Cornus mas), svída krvavá (Cornus sanguinea) aj. Na styku s poli v ruderalizovaných částech těchto ekotonů rostou například měrnice černá (Ballota nigra), krabilice hlíznatá (Chaerophyllum bulbosum) aj.
Subxerofilní ekotony jsou charakteristické zejména pro slunné okraje v rámci 3. dubobukového, výjimečně až 4. bukového vegetačního stupně. Kromě mezofytů v nich rostou některé méně náročné termofyty (subxerotermofyty) jako jsou například chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), vikev tenkolistá (Vicia tenuifolia), dobromysl obecná (Origanum vulgare) aj.
Mezofilní ekoton s dominantním černýšem hajním na Úsušském kopci v Deblínské vrchovině
V krajinách 3. a 4. vegetačního stupně, jak je tomu například v Sýkořské hornatině a Pernštejnské vrchovině (ORP Tišnov a Bystřice n. P.) převládají u výmladkových lesíků mezofilní ekotony. Jejich typickými druhy jsou lipnice hajní (Poa nemoralis), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), kručinka barvířská (Genista tinctoria), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), svízel syřišťový (Galium verum) aj. Na styku s poli bývají hlavními ruderály pýr plazivý (Elytrigia repens), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), svízel přítula (Galium aparine) aj. V Sýkořské hornatině u Synalova byl zaznamenán ruderální ekoton s dominancí bezu chebdí (Sambucus ebulus). Velmi časté jsou zde ekotony s keřovým pláštěm habru, zpravidla silně zkousaného zvěří. Z ostatních dřevin se v pláštích vyskytují trnka obecná (Prunus spinosa), hlohy (Crataegus spp.), růže šípková (Rosa canina), výjimečně i buk aj. Ve více případech bylo zjištěno, že u okrajů výmladkových hájků jsou v řadách opakovaně deponovány balíky sena, což zabraňuje rozvoji ekotonových společenstev.
Balíky sena deponované při okraji výmladkového hájku u Synalova v Sýkořské hornatině
Příklady hodnocení:
ORP BYTŘICE N. PERNŠTEJNEM, LOKALITA VĚŽNÁ
Habrový porost je lokalizován uprostřed polí a kulturních luk. Souvislý mezofilní ekoton má šířku 3 – 5 m, z menší části má vytvořený plášť z lísky, růže šípkové a zvěří silně zkousaného habru. Hlavními druhy jsou Arrhenatherum elatius, Poa pratensis, Poa nemoralis, Melampyrum nemorosum aj., z menší části je ekoton silně ruderalizovaný až ruderální (Urtica dioica, Elytrigia repens, Anthriscus sylvestris).
ORP HUSTOPEČE, LOKALITA KOBYLÍ
Habrový porost je z větší části obklopen borovým porostem s dubem, jeho jižní okraj sousedí s xerotermními lady. Xerotermní ekoton na pomezí pařeziny a lad má šířku až 10 m, s nesouvislým keřovým pláštěm dřínu a je druhově velmi bohatý, neruderalizovaný. Hlavními druhy jsou Aster amellus, Brachypodium pinnatum, Lithospermum purpurocaeruleum, Teucrium chamaedrys aj.