Barva dřeva je zrakový vjem, který je závislý na spektrálním složení odražených světelných paprsků. Barvu dřeva určují jeho stavební komponenty (celulóza, hemicelulózy, lignin a doprovodné organické látky). Barvu dřeva ovlivňuje celá řada faktorů jako je světlo, vlhkost vzduchu. Změna barvy je důsledkem fotooxidačních reakcí a následného vyplavení rozkladných produktů ligninu (žlutohnědé odstíny dřeva, zšednutí dřeva) a hemicelulóz z povrchových vrstev dřeva vodou, dále adsorpcí prachu a různých nečistot.
Barevná odlišnost existuje mezi jednotlivými dřevinnými druhy, mezi zónou jádra a běli, mezi jarním a letním dřevem v letokruhu. Barva dřeva je významným, ale značně proměnlivým diagnostickým znakem.
Lesk dřeva je schopnost směrově odrážet světelné paprsky od hladkého opracovaného povrchu dřeva. Tuto schopnost mají zejména dřeňové paprsky. Lesk je nejvýraznější na radiálním řezu, kde dřeňové paprsky tvoří lesklé plošky (zrcadla).
Mezi dřeva s vysokým leskem patří: PL, BK, JM, JV. Bez lesku je např. HB, HR, JB. Umělého lesku lze docílit lakováním nebo voskováním dřeva.
Textura dřeva vzniká kombinací a výrazností makroskopických znaků (letokruhy, dřeňové paprsky ...) na povrchu opracovaného dřeva.
Texturu mohou zvýraznit některé zvláštnosti struktury dřeva jako jsou kořenice, očka, lískovcové dřevo, svalovistost a reakční dřevo. Textura, stejně jako barva a lesk, určuje dekorační hodnotu dřeva.
Očka jsou zarostlé pupeny, které po rozřezání dřeva vytvářejí tzv. očkovou kresbu dřeva. Výskyt oček je charakteristický pro JV (klen), BR, OR, TP aj. Pro svůj dekorativní vzhled je očkové dřevo ceněno v nábytkářství.
;){kind=link}
detail
Svalovitostí, neboli vlnitostí dřevních vláken, se rozumí zvlněný průběh dřevních vláken ve směru osy kmene. Na štěpných plochách se svalovitost projevuje střídáním lesklých a matných pruhů napříč vláken.
Svalovitost se nejčastěji vyskytuje v oddenkové části kmene (OR, JS), ale může se vyskytovat i v rámci celého kmene ( HB, tis, jalovec). Tato zvláštnost textury je vysoce ceněna v nábytkářství a při výrobě hudebních nástrojů.
;){kind=link}
detail
Kořenice představuje oddenkovou část kmene a charakterizuje ji přechod stavby dřeva kořenů ve stavbu dřeva kmene. Kořenice se vyznačuje spletitostí dřevních vláken orientovaných v různých směrech a členitá struktura se vytváří vrůstáním letokruhů jednotlivých kořenů do kmene.
Velmi ceněny jsou kořenice DB, OR a JS.
;){kind=link}
detail
Lískovcové dřevo se projevuje na příčném řezu jako lokální zvlnění letokruhů v radiálním směru, čímž dochází k posunu vrstvy letního dřeva, ale také kambia a okolní části kůry. Předpokládá se, že jde o geneticky ovlivněnou růstovou odchylku. Výskyt lískovcového dřeva zlepšuje kresbu dřeva. Vyskytuje se především u dřeva smrku.
;){kind=link}
detail
Reakčním dřevem rozumíme změny ve struktuře dřeva vyvolané mechanickými vlivy.
Reakční dřevo v jehličnanech se označuje termínem tlakové dřevo neboli křemenitost. Projevuje se zvýšením podílu letního dřeva v letokruzích a tím i změnou barvy (tmavší půlměsíce na příčném řezu).
Reakční dřevo ve dřevě listnáčů se nazývá tahové dřevo. Tahové dřevo se makroskopicky jeví jako lesklá bílá plocha na příčném řezu a jako světlejší drsnější pás na podélném řezu.
Vůně dřeva závisí na obsahu vonných látek (éterických olejů, pryskyřic, tříslovin) ve dřevě jednotlivých druhů dřevin. Vůně jehličnatého dřeva (pryskyřice) je intenzivnější než vůně listnatého dřeva (třísloviny). Čerstvě skácené dřevo má intenzivnější vůni než dřevo suché. Vysýcháním vůně slábne nebo se mění.
Některá dřeva si zachovají svou vůni i po vysušení ( jalovec, LP).