Tropické systémy lesního hospodaření

Historie tropického lesního hospodářství byla rozvíjena od počátku 19.století pod sférou britské koloniální správy v Indii, Barmě a poté se poměrně rychle rozšířila i do mnoha regionů Afriky.  V počátcích byla hospodářská aktivita zaměřena na využívání dřevních zdrojů (podobně jako při ranném rozvoji hospodářské úpravy lesů v Evropě na šlechtických panstvích a pochopení principu trvalosti a nepřetržitosti produkce kolem hutí, skláren, atp).

V pozdějším období se LH aktivity diverzifikovaly na :
(A) zakládání a management plantáží (monokultur),
(B) případně do lesnicko (část. i zemědělských) kombinací – tzv.transformovaných systémů – zaměřených na

    # dosažení nejvyšší „produktivity těžebních operací“ v přírodních lesích (většinou holosečně či toulavou „buldozerovou“ těžbou)

    # či na šetrnější těžební intervence, za aplikace přirozené obnovy pro vytvoření kvalitní dřevní zásoby lesního majetku (systém přirozené obnovy) a využití zájmu domorodé komunity, při spojení její “práce v lese” např.při zakládání les.plantáže s využíváním lesní půdy na pěstovánípolních plodin.
(C) kromě toho, se lesnické hospodaření v tropech také velmi často zabývá také rehabilitačními postupy obnovy lesa na degradovaných půdách (rehabilitační systémy)

Podle Gomez-Pompa & Burley (1991) je možné systémy lesnického managementu sloučit do následujících 4 hlavních kategorií:

  • Lesní transformační systémy: holosečné těžby a zalesňování s „tvrdými dřevinami“, borovicemi, eukalypty, atd., nebo nahrazení kočovným zemědělstvím. Náhrady přírodních lesů průmyslovými lesními plantážemi se obvykle dějí za účelem zvýšení produktivity a současně pro zjednodušení managementu. Tento systém není široce aplikován v tropickém regionu, nicméně je vhodný pro převod nízko produkčních zemědělských kultivačních systémů na průmyslové lesní plantáže. Dřevo z „lesní plantáže“ sice nenahradí všechny dostupné produkty z přírodních lesů, nicméně vhodně napomáhá redukovat tlak na lesní zdroje zvýšenou kapacitou produkce (Kanowski et al. 1992). Kočovné zemědělství je v tropech velmi populární, kdy les je nahrazen krátkodobým zemědělským systémem a půda zůstává „netkntuáů až do dalšího produkčního cyklu. Taungya je kombinovaný agro-lesnický systém s cennými dřevinami vysázenými alternativně s jednoletými zemědělskými plodinami. Tento systém je např. kultivace „koky“ nahrazující odstraněné keřové patro vysokého lesa (Nair 1992).

  • Zlepšené těžební systémy: holosečné systémy obsahují kompletní změny lesních majetků nahrazených cennými komerčními dřevinami. Nežádoucí dřeviny jsou nejdříve vymýceny nebo odstraněny arboricidy za účelem vytvoření nového lesního typu, v němž dominují komerční druhy dřevin. Tento systém vyžaduje dostatečnou zásobu cenných druhů a semenáčků. Tento systém také předpokládá dlouhý produkční cyklus (až 70 let).

  • Systém akcelerující přirozenou obnovu: systémy „výběrné těžby“ nebo „rotační těžby“ jsou zaměřeny na minimalizaci negativních vlivů na cenné komerční dřeviny a na podporu jejich růstu. Proces regenerace se vyskytuje přirozeně bez potřeby významné intervence ze strany člověka. Prostřednictvím regenerace se les může obnovit během 20-30 let. Ekonomická dostatečnost tohoto modelu negeneruje zisk od počáteční fáze, stejně jako rotační systémy. Na druhé straně, náklady v dlouhodobém smyslu jsou nižší. Minimální intervenční systémy vytvářejí nejlepší příležitost i pro cíle konzervačního managementu.. Ačkoli je tato metoda velmi slibné z teoretického pohledu, dosud chybí specifická evidence trvalé udržitelnosti v dlouhodobém pohledu (Whitmore, 1990).

  • Rehabilitační systémy: cílem je obnova produkčního lesa na degradované půdě kde procesy lesní sukcese budou pokračovat v dalším cyklu po obnově odpovídajíc věkové struktury lesa (např. bezlesí pokryté travinou rodu Imperata v JV Asii či J.Americe). Váženě narušený les z důvodu nadměrné exploatace, který není schopen přirozené obnovy, může být považován za cílovou skupinu tohoto systému LH.

Dle Ofosu-Asiedu (1997) LH v humidním tropickém regionu může být rozděleno do 2 hlavních skupin:
# Lesní systém s jednoduchou strukturou monocyklického hospodářského systému
# založený na cyklickém managementu a přirozené obnově za účelem vytvoření lesní struktury podobné přírodnímu lesu (polycklický systém managementu).

Hospodaření monocyklické (sistemas monocíclicos) výrazně ovlivňuje dřevinnou skladbu lesa. Jedinci komerčních druhů, kteří dosáhli určité tloušťky se těží najednou. Tyto seče se opakují ve stejném porostu v dlouhých cyklech (turnos) – provedené zásahy jsou intenzivní, ale opakují se po dlouhé době. Hospodaření monocyklické je vhodné v sekundárních  porostech kde komerční druhy dobře reagují na prosvětlení. Vždy musí existovat nárosty mladých jedinců komerčních dřevin. V závislosti na konkrétní metodě těžbu doprovází nebo následují další opatření podporující novou generaci komerčních dřevin. Často se provádí eliminace dospělých jedinců nekomerčních dřevin osekáním jejich kůry ve formě prstence nebo jejich otravou arboricidy. Tyto stromy pozvolna odumírají a postupně umožňují přístup světla dřevinám komerčním v nižších patrech. Mladí jedinci nekomerčních dřevin, tam kde omezují v růstu dřeviny komerční se vysekávají mačetou. Všechny operace se koncentrují do krátkého období. Využívá se najednou velký objem komerčních dřevin a zároveň se do značné míry eliminují dřeviny nekomerční a podporuje nová generace dřevin komerčních. Celý proces spěje k postupné změně druhové skladby ve prospěch komerčních druhů. Výsledkem je strukturně a druhově mnohem jednoduší lesní ekosystém, který v pravidelných delších intervalech poskytuje velký objem cenného dříví.

Hospodaření polycyklické (sistemas policíclicos) se vyznačuje slabšími častěji opakovanými těžbami zralých jedinců  komerčních druhů v kratších cyklech (rotaciones). Druhová skladba a zastoupení dřevin se přitom nemění do takové míry jako v případě systémů monocyklických. Polycyklické způsoby hospodaření jsou vhodné v porostech kde komerční druhy jsou v mládí spíše stínomilné, v primárních lesích a všude tam, kde je zájem zachovat druhovou diverzitu lesa. Mnoho dřevin se považuje za nekomerční druhy jen proto, že nejsou dosud známé technologické vlastnosti jejich dřeva a neexistuje pro ně trh. Jejich úplná eliminace by se v budoucnu mohla ukázat jako chybná nejen z ekologického ale i z ekonomického hlediska. Při aplikaci polycyklických způsobů hospodaření musí vždy existovat dostatečné množství mladých jedinců současných komerčních dřevin. Vždy se ponechává dostatečné množství zralých komerčních jedinců, které slouží jako semenné stromy. Nekomerční druhy se eliminují při probírkách (cortas de refinamiento), cílem však není jejich úplná eliminace – jde spíše o to aby nezvyšovaly své zastoupení na úkor aktuálních komerčních druhů.