Historie trvale udržitelného lesnictví v TDL

Historie trvale udržitelného lesnictví v TDL

Trvale udržitelné lesnictví brání výlučnou funkci lesů, takže půda nemůže být rezervována pro eventuální konverzi na jiné účely.

 

§      Fáze 1. „Éra před skutečným hospodařením“, před rokem 1850

Těžba dřeva a NTFP byla plýtvavá, v malém měřítku a obvykle provázená destrukcí lesního komplexu – např: kácení stromů pro sklizeň ovoce, pro odchyt vzácné zvířeny v koruně stromu, skácení a využití jen nepatrné části kmene na pár prken

§      Fáze 2. Indo-Barmská, francouzsko-německá éra; 1850-1900

Zavedení procedur směřující k trvalosti produkce, založených především na německé tradici více-funkčního lesnictví. Pokusy o experimentálníí výsadby lokálních druhů i exotů pro produkci e rehabilitaci degradovaných stanovišť. Koloniální úřady Lesních správ na Cejlonu, v Barmě a Indii formálně zavádí inventarizaci a plánovací postupy jako odpověď na „orgie lesní-destrukce“, zapříčiněné náhlým zvýšením poptávky po půdě a dřevě čajovým průmyslem (k výrobě bedýnek a velkých přepravních boxů na čaj), expandujícím zemědělstvím rostoucím trhem s dřívím (Trevor and Smythies, 1923). V Barmě jsou zásoby týku ohroženy kočovným zemědělstvím a poptávkou po dříví na stavbu lodí. Jako odpověď je do Barmy povolán jako hlavní lesník, v Německu narozený botanik z Univerzity v Bonnu Dr. Ditrich Brandýs (později Sir D.Brandis). V úzké spolupráci s venkovany zavedl slavný Teak Selection System řízené produkce a pěstování integrovaného s Taungya – lokálním systémem kultivace rýže, kopírujíc německý LH systém Waldfeldbau. Později byl Brandýs převelen do Indie a jmenován generálním ředitelem Lesů; zde zavádí precizní systém lesnické politiky a lesnického plánování německého typu. První plány zabezpečující trvalost a nepřetržitost produkce byly zavedeny lesníky studovanými ve Francii a Německu (1860-65). Kvalita indického LH blízkého přírodě se stala příslovečná a silně ovlivnila také lesní hospodářství v Malajsii, Thajsku a Indonésii, příp. v Africe a Americe.  První velkoplošné výsadby týku a mahagonu v Malajsii a Indonésii v 2.pol.19.stol. následovaly příklad z Indie. Zavedení LH systému v přírodních lesích se orientovalo na clonný způsob hospodaření s využíváním přirozené obnovy. Praktická díla autorů – Troup (1921, 1928) „Silviculture of Indian Trees“ a Champion (1936 a poté 1968 – Chapion & Seth) „Preliminary Survey of Forest types of India and Burma“ se stala milníky a klasiků svého druhu. V Africe byl důraz kladen na rekultivace a francouzský a německý byl silný při rozvoji lesnických plantáží. Následně vliv německého lesnictví slábnul vzhledem ke dvěma světovým válkám a již se ani neobnovil. Německo se stalo největším světovým dárcem na poli tropického lesnictví (viz. 4 fáze), nicméně intelektuální vliv zůstal slabý, nekonzistentní a nepodstatný.

§      Fáze 3. Malajsko-africká éra, 1900-1960

Praktické zkušenosti i vědecké poznatky a lesnické postupy byly transferovány z Indie, či přímo z Evropy, do Thajska, Malajsie, Indonésie, Japonska a Číny. Malajsko-africká éra je charakterizována vynikajícími adaptacemi a rozvojem umu a praxe v lesnictví, zejména v pěstění, dendrologii, využití NTFP, inventarizaci a hospodaření. Obsáhlý a intenzivní ekologický průzkum v několika zemích (za politické podpory vlád, akademických institucí a finanční podpory donorů) podpořil informacemi lesní hospodářství. Selektivní těžba (především pro Evropské trhy) a populační tlak na les byl v tomto období nižší. Rozvoj LH v Africe se zpozdil oproti rozvoji v Asii; v Nigérii si např. uvědomili až v r. 1943, že konvenční selektivní (toulavá) těžba cenných dřevin povede v nejbližší budoucnosti k destrukci lesních zdrojů (Blanford, 1948). Odlesňování a „nad-užívání“ lesů nekontrolovaně vzrostlo ve Střední Americe. Základní výzkum, intenzivní praktické experimenty a důkladné lesnické plánování byly prováděny na Trinidadu, Portoriku a Sutinami. Amazonská pánev zůstává v tomto období mimo ohnisko lesnického rozvoje.

§      Fáze 4. pantropická exploatační éra; 1960-1990

Velký ekonomický boom v USA a Evropě, následované Japonskem vede k expanzi mezinárodní dřevařského a papírenského průmyslu. V zemích produkujících dřevo pokračují socio-ekonomické konflikty, spotřebovávání zdrojů a poškozování ŽP. Konflikty a studená válka i lokální války podněcované obchodníky, politické dezorientace, obětování a mlácení strašaků, ekonomické a fiskální špatné hospodaření mate vlády, lid i politiky od chápání skutečných problémů lokálního významu, velmi ovlivňujících také lesnická dilemata. Zneužívání a destrukce lidských a přírodních lesních zdrojů urychlilo sociální fiasko a politickou nestabilitu mnoha zemí. Organizace zabývající se rozvojovou pomocí (např. FAO) upřednostňují průmyslové lesnictví a pochybují o lesnictví blízkém přírodě. Obecný trend směřuje od výzkumu v přírodních TDL. Obecně se lesnická praxe zvrhává do nepotlačované exploatace zdrojů. Politici mnoha zemí, i mezinárodních organizací v období studené války degradují tahanic o moc, prestiž, zisky a osobní prospěch. Dokonce i v zemích již poměrně rozvinutých, jako Uganda a Nigérie, se odehrává pohroma politické nestability vyúsťující do celkové destrukce lesů a kolapsu hospodaření (Rukuba, 1992). Trochu jiná pohroma udeří na lesnictví státu Queensland kde je ukázkový integrovaný lesnický model hospodaření v TDL nucen skončit svou působnost kvůli ústupu ve prospěch totální ochrany přírody.

§      Fáze 5. restaurační éra; 1990-2000/2020

Období přechodové fáze domýšlení a obnovy tradičních zásad lesnictví v TDL i celého světa. Aktivita NGO a mnoha globálních hráčů FAO, IUCN, ITTO, CIFOR vede k potřebě obnovy etických principů. Lesnictví a související průmysl je ovlivněno systémem certifikace a obchodních známek,  v počátku iniciovaných na evropském trhu.

přeloženo z BRUENIG E.F. (1996) – Conservation and management of tropical rainforests: an integrated approach to sustainability. – Wallingford : CAB International, cop. 1996 – xxi, 339p.

§      Fáze 6. aproximace trvale udržitelného managementu a ochrany

Dosažení stavu trvalé udržitelnosti plánované ITTO (r.1991) dosáhnout v r.2000, byla utopie. Není realistické plánovat okamžik dosažení, spíše kurs určeným směrem. Lesnictví se musí konstantně přizpůsobovat přírodním, ekonomickým, sociálním, intelektuálním a environmentálním změnám, bez odchylování se od principu trvalé udržitelnosti. Implementace jeho zásad bude vždy ovlivňována globálními-klimatickými změnami, spotřebováváním zdrojů, znečišťováním prostředí, socio-politickými „špatnostmi“, socio-ekonomickou nerovnováhou a politickou nestabilitou. Pokud nebude politická a sociální morálka  etika restaurována, principy trvale udržitelného LH nebude možno realizovat. Pokud přetrvají zvykové preference současných politiků, obchodníků a byrokratů za ziskem a pohodlím, budou tyto brzdit a znemožňovat realizaci lesnických zásad a světový trvale udržitelný ekonomický rozvoj.